Stres hýbe našimi životy a ve své koučovací praxi to slovo slyším často. Nedokážu zařídit, aby jste se s ním už nikdy nesetkali, ale poradím, jak se s ním vypořádat.
Sebere mi děti – to patří mezi nejčastější obavy rodičů, kteří se rozvádějí. Často tato věta totiž bývá předmětem zastrašování ze strany některého z rodičů nebo nástrojem vydírání, aby rodič dosáhl v bitvě zvané „rozvod” svého. A obvykle to funguje.
Do roka a do dne, Lomikare, Lomikare... Ne ne, nejde o žádné zlo, natožpak historického charakteru. Jen ten časový úsek sedí pro přátelské a oboustranné ukončení spolupráce.
Jmenuji se Marcela Hlaváčková a jsem mentorka a koučka osobního a profesního růstu. Pomáhám lidem na cestě k sebevědomí, úspěchu a štěstí, protože já sama vím, jak je na cestě životem mnohdy záchranné lano potřeba. I proto se teď před vámi pomyslně obnažuji a povím vám příběh, který není ničí jiný než můj. Jsem stejná jako vy, jsem taky jenom člověk.
Milovala cestování, svého manžela Ronyho, a přála si založit rodinu. Byla usměvavou a laskavou ženou, která si užívala život až do doby, kdy jí byla diagnostikována rakovina. Ano, to je Vlaďka, která bohužel svůj boj s nemocí nakonec prohrála.
Poslední schůzku s Nelou pojala koučka Marcela Hlaváčková poněkud netradičně. A podle očekávání z ní měla její klientka velkou radost. Proč? To se dočtete na řádcích níže.
Zatímco svět čelí velkému množství výzev, jako je například změna klimatu nebo nedostatek obnovitelných zdrojů, společnost by měla začít ženské nápady a vynálezy brát vážněji. Proč? Protože i ženy už mnohokrát dokázaly, že si zaslouží na poli vědy uznání.
Po delší odmlce zapříčiněné zdravotní stopkou Nely se opět začínáme potkávat a obracet zažité vzorce v její hlavě. Co se doteď díky koučinku u Nely dělo?
Po patnácti letech manželství jsem se rozváděla a myslela jsem si, že začnu nový život. Jenže mé dvě děti se nedokázaly s rozpadem rodiny smířit – a mně to nedalo spát. I když jsem vlastně nechtěla, podlehla jsem, a nakonec jsem se k bývalému muži vrátila. Nyní jsou děti šťastné, manžel spokojený, ale já vím, že to není ono. Navíc jsem zjistila něco, co mi situaci ještě více zkomplikovalo.
Je tu! První článek, první krůček k cestě za posunem, učením se, přeměnou zaběhlých vzorců. Z upřímné zpovědi jedné odvážné ženy se dozvíte, proč za mnou přišla, kam se chce pomocí koučinku Emočních rovnic posunout i proč si vybrala právě mě. Bude to naše společná jízda - na rok, rok a půl. A vy budete u toho a nahlédnete tak do způsobu mé práce z první řady. Vaše Marcela Hlaváčková.
Dlouho jsem nemohla najít lásku, vždycky jsem byla trošku při těle, měla jsem problémy s pocením, nějaké zdravotní problémy, které způsobovala moje nadváha a pleť samý pupínek. Bojovala jsem s tím v pubertě hodně dlouho a neměla jsem žádné sebevědomí.
Děti jsem nikdy nechtěla, a to můj přítel dobře věděl. Myslela jsem si, že náš vztah je jasně nastavený, že jsme domluvení a nic to nezmění. Právě i podle toho jsem si partnera vybírala. Dnes je ale všechno jinak, i když jsme si dávali pozor, já otěhotněla a dostala jsem se do nepříjemné situace.
Jsem už roky rozvedená a svou dceru vychovávám sama. Moje rodina je s tím smířená, ale moje bývalá tchyně to nikdy nerozdýchala. Ona je prostě stará škola, je věřící, a tak s ní náš rozchod docela zamával. Zpočátku mě nechtěla už nikdy vidět, pak ale ovdověla a chtěla se více sblížit s vnučkou.
Dceru jsem vychovávala od jejích devíti let sama, možná i proto jsme měly vždy krásný vztah. Byla jsem spíše kamarádka než matka, nebylo nutné ji nějak držet zkrátka, vždy se mi zdála rozumná a vyspělá, měla zodpovědnost a byla trošku jiná než její vrstevníci. I přesto všechno jsme se ale dostaly nyní do bodu, kdy mi nemůže přijít na jméno, přitom jsem jednala jen tak, jak jsem musela. Snad to jednou pochopí.
Začalo to jednou ve sprše. Asi po páté jsem si kontrolovala prsa. Měla bych to samozřejmě dělat častěji, když vím, že prababička měla ve svých 82 letech diagnostikovaný nádor, ale není čas. A taky jsem kojila, takže jsem ve skupině žen, které jsou proti rakovině prstu více chráněné. Tak to aspoň píšou na internetu. Bohužel jsem si ten den nahmatala bulku v prsu. Co teď? Mám to řešit? Nebo ne?
Vždy mi záleželo na rodině a chtěla jsem žít poctivě a být šťastná. Jednou jsem ale ulítla a nikdy jsem na svůj omyl nemohla zapomenout. I když jsem se snažila, nakonec jsem to neunesla a dnes nemám rodinu žádnou.
V prvním květnovém koučinku se Nela otevřela své koučce Marcele na maximum. Napsala pro vás, jak sezení vnímala, co si díky němu uvědomila a jaké má vlivem koučinku Emočních rovnic výsledky.