„Hledala jsem odvážnou dívku/ženu, aby šla na veřejnost se svým příběhem a provedla vás cestou koučinku s Emočními rovnicemi… a našla. Příští týden máme první koučink. A první informace pro vás. Jmenuje se Nela.“
Ahoj, jmenuju se Nela
Jsem Nela a neumím delegovat. Tedy, neumím toho spoustu, což je vlastně fajn, protože se určitě po zbytek života nebudu nudit a můžu se toho spoustu naučit. Jsou ale věci, na který je samostudium krátký.
Tak třeba, že ač jsem inženýrka tříbarevná, mluvím na úrovni rodilého mluvčího anglicky a německy, přeložila jsem román, film, seriály, manuál na vodopropustný beton i kterak postavit tunel na lítání, pracovala jsem jako manažer v korporátu, žila všude možně od Zlatých Moraviec až po Bad Frankenhausen, mám báječnou dceru a praštěnýho obřího psa z útulku, pár opravdu dobrých přátel, nově na starost i obchod s mojí srdcovou záležitostí, ale to prostě vnitřní spokojenost, zdraví, pohodu, trpělivost nebo nedejbože úspěšný vztah, nezaručí.
Jak jsem se sem dostala?
Minulý týden, scrollujíc tupě po obrazovce telefonu, ve snaze ulevit hlavě, jsem narazila na příspěvek sdílený mou kamarádkou, které si opravdu cením. Už před lety mi říkala, že má bezva koučku, která je možná drsnější, ale její metody fungují. No a najednou Marcela, koučka emočních rovnic, nabízela příležitost ukázat, jak pracuje. Barterem – koučink za sdílení procesu jeho průběhu.
Ač na sociálních sítích už nebývám sdílná a rozum se mi to pokoušel rozmluvit (co když přijdou trollovský komentáře, že?), nedalo mi to a Marcele jsem se ozvala. Nazvěme to třeba intuicí. A rovnou tím můžu i odpovědět na otázku, proč Marcela?
Chci se přeprogramovat
Jak už stojí výše, protože doporučení, a protože intuice, a protože mi dává smysl to, že jsme nějak naprogramovaní zkušenostmi nebo tím, co jsme viděli doma a třebas nám to není ku prospěchu. Třeba máme i nějaký sebedestrukční programy v našich hlavách, po celý generace, a s každým naším zážitkem se zesilují. Upevňují. Slepě jim věříme, nebo ani nevnímáme, že se tak či onak chováme. A škodí. A jestli je varianta, jak je přeprogramovat na jiný, lepší, pro nás vhodnější, pak je to skvělá zpráva!
Milý deníčku, přeju si…
Co je cíl? Moje upřímný přání je se díky koučinku naučit, jak být klidná máma, spokojená, šťastnější, sebevědomější, umět říkat ne a lépe si zorganizovat život. Líp zvládat stres, kritiku a okolnosti, na který nemám vliv. Posunout své podnikání nebo aspoň najít efektivnější cestu a vyškrábnout čas i pro sebe.
Konkrétní „nerovnice“ v mém životě, se kterými bych ráda společně s Marcelou zacvičila, vám budu odkrývat postupně, podle toho, co zrovna budeme řešit při koučinku a bude to jízda na rok, rok a půl.
Tady mě máte
A tak jsem tady. Na začátku cesty. A budu tu cestu s vámi sdílet, třeba i proto, abych nedostala zaječí úmysly, až to místy nebude cesta úplně příjemná, protože to ke změně zákonitě patří. Mám z ní respekt. Z té cesty i z Marcely (v tom nejlepším slova smyslu), se kterou jsem se už potkala a bezvadně jsme si sedly.
Trochu jsme se oťukaly, naplánovaly první koučink u ní v kanceláři, který bývá nejdřív cirka 1,5 hodiny týdně a v mezičase si člověk odmaká „svý úkoly“. Zázraky na počkání nečekám. Ale pokud si člověk prací může přenastavit vyjetý cestičky v hlavě, tak do toho jdu. Protože vím, že ty moje mi pěkně hážou bláto do obličeje, jako když nemá auto před váma zástěrky a zapadne do bahna. A kdo to má furt mejt.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Emoční rovnice: Instantní odpověď na všechny vaše problémy
Nepříjemné emoce nebo vypjaté situace. Jak je zvládnout a umět v sobě zpracovat
