Na úvod bych ráda řekla, že jsme s Marcelou opravdu necvičily jógu. V rámci nově nalezeného pnutí pečovat o svou schránku zvenčí i zevnitř totiž pravidelně navštěvuju nejen koučku Emočních rovnic podle Aleše Kaliny – Marcelu, ale mezi jinými jsem dostala báječný tip i na fyzioterapii, kde se občas i pro své dobro zkusím zamotat do nějaké báječné krkolomné pózy, ze které se cítím dočista rozbitá, ale spokojená a paní výše mi přišla jako hezká metafora mojí celkové cesty k lepšímu životu.
Pořád nejsem ve formě
S Marcelkou to byl koučink opravdu nevídaný a skvělý. Člověk míní, breberky mění. Proto si cením osobního přístupu, který ke mně Marcela od začátku naší spolupráce má. Bohužel stále nejsem zdravotně na výši a kdo nějaké dlouhodobější potíže zažil, ví, že je to na budku. Ještě o něco víc na budku je, udržet si pozitivní přistup k věci, hledat nové cesty, jiné pohledy a nevnímat to celé jen jako černý velký špatný.
Ono je krásný se neustále vzdělávat, rozvíjet (a věřte nevěřte, už jsem se toho narozvíjela hodně a ohromně mě to baví) a makat, makat, makat, jenže někdy do toho ta naše báječná schránka prostě hodí vidle a člověku nezbyde, než na ni teda konečně vzít trochu ohled. A když za mnou Marcela přišla s tím, že zkusíme trochu pomoct i tělu a zpomalit, cítila jsem se pochopená a vnímaná (sama bych si totiž o nějaké zvolnění stopro neřekla, protože výzva je výzva a jedem, všechno zvládnu, hory přenesu).
Zpátky na začátek
Teď už ale k věci. Prošly jsme klasicky moje hodnocení všech důležitých oblastí života – práce, peníze, vztah k rodičům, dětem, partnerovi i sobě samé. Samotnou mě překvapilo, že vlastně hodnotím všechny oblasti směrem k lepšímu. Troufám si říct, že po pár desítkách otočených rovnic se věci dávají do pohybu vlastně samy. Protože najednou je vám to „nové“ vlastní. Možná si jako já při čtení takových článků teď říkáte – jojo, to je pěkný, ale kde je teda něco hmatatelnýho? Kde máš ty posuny, Neliso? Zapátrala jsem v mém úplně prvním článku a vida je! Jsou tam, kuci a holky i oni, ti druzí. Abyste nemuseli hledat vy, mám tu seznam mých přání při začátku koučinku:
„Moje upřímný přání je, se díky koučinku naučit jak být klidná máma, spokojená, šťastnější, sebevědomější, umět říkat ne a lépe si zorganizovat život. Líp zvládat stres, kritiku a okolnosti, na který nemám vliv. Posunout své podnikání nebo aspoň najít efektivnější cestu a vyškrábnout čas i pro sebe.“
Vezmu to postupně:
- stojatá voda matka nejsem, ale rozhodně vidím rozdíl, rozhodně mi přibylo na trpělivosti a i od dcery slýchám mnohem častěji: „to jsme si to spolu užily“
- jsem celkově spokojenější v tom, jak to máme nastavené doma
- šťastnější jsem díky tomu, že už opravdu řeknu někdy NE a prostě se zařídím podle sebe
- v organizaci života se lepším, dokonce už i odmítám další zakázky, protože na ně nemám kapacitu a dřív bych raději nespala
- té kritiky a z ní plynoucího stresu je buď náhodou méně, nebo si prostě věci méně beru, každopádně je to prima změna
- čas pro sebe si pomalu právě třeba tou zmiňovanou fyzioterapií dělám (ještě to není víkend sama s knihou, ale jejej, i tak je to pro mě velký posun)
Výsledky jsou takové na první pohled nenápadné, jak jsou součástí naší každodenní reality. Proto jsem ráda, že tyto články s vámi sdílím, mám se k čemu vracet a s čím porovnávat.
Podtrženo, sečteno
Po vyhodnocení pokroků i aktuálních bolístek jsem se nechala Marcelou vést při práci s dechem. Když se dřív řeklo „meditace“ nebo jakákoli jiná řekněme spirituální záležitost, přecházela jsem to s úsměvem a s tím, že to není nic pro mě, ale že koho to baví, tak prosím. Ale je pravda, že když má moje ratolest z něčeho strach, říkám jí automaticky: „Dýchej zhluboka nosem, vydechuj pusou.” V šatně její školky jsem dokonce zaslechla, jak stejně utěšovala jistého souputníka. A protože mám sama potíž v tom, uvolnit se, dechová cvičení, kterými mě Marcela prováděla na dálku, hezky z pohodlí vlastního domova, mi udělala velmi dobře.
Protože si sama netroufám popisovat konkrétní techniky, které Marcela umí, popíšu vám můj pocit a pochopení v kostce. Dává mi smysl, že chceme do sebe přijímat to dobré a zbavovat se toho špatného. Proto už jen soustředit se při klidném, hlubokém dýchání na to, že při nádechu člověk myslí na hezké věci, ať už to jsou třeba (dosaďte si to své) vize do budoucna, vděk a při výdechu se zbavit balastu, který nás táhne dolů (stres, nepochopení, bolest), má svou logiku. A když si na takové cvičení najdete čas, kdy vás nikdo neruší a ještě vás vede někdo, komu důvěřujete a cítíte se u něčeho tak nového komfortně, má to dost do sebe.
A ještě jsem využila toho, že na své roli poslušné holčičky stále pracuju – když se chci donutit uvolnit sama před spaním, úplně to nejde podle plánu, ale když mi to řekne někdo jiný, tak hezky ku svému prospěchu poslouchám.
I takto netradičně tedy může koučink Emočních rovnic probíhat. Prostě tak, jak to potřebujete, abyste mohli na přepisování nevhodných cestiček v hlavě pokračovat úspěšně dál.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
