Jak přejídání začalo
Na začátku maturitního ročníku se Lenka zamilovala do chlapce, se kterým pár týdnů chodila. Jak se ale ukázalo, ten do ní nebyl zamilovaný, a vztah ukončil. Jak už to tak bývá, jako důvod k rozchodu jej nenapadlo říct pravdu, což bylo, že se ještě nechtěl vztahově vázat, ale místo toho dívce řekl, že se mu nelíbí její postava. To u citlivé Lenky nastartovalo proces, který vedl k přejídání se. Ze začátku se Lenka bránila, později jej však přijala za své. Začala své tělo nenávidět, připadala si tlustá a ošklivá.
Místo toho, aby se sebrala, začaly se nabalovat další problémy. Přestala ji zajímat škola, stranila se kolektivu. Ani pokusy kamarádů se nesetkaly s úspěchem – vždy se na něco vymluvila, jen aby se nemusela účastnit třídních akcí. Ze vzniklé samoty pramenily další potíže, tentokrát se u Lenky poprvé začaly projevovat deprese. Aby si ve svém životě nahradila radost a lásku, začala se obklopovat jídlem. Před lidmi si dala vždy trochu, ale doma měla chvíle, kdy potřebovala zkonzumovat celá kvanta jídla.
Rodiče mi chtěli pomoct
Jak uvádí Lenka, jejím rodičům nebyla její změna lhostejná. Zkusili to s ní po dobrém i po zlém, ale dívka odmítala cokoliv změnit. Když se jí po maturitě nepodařilo dostat na vysněnou školu, byla již její váha někde okolo 110 kilogramů. „Rodiče mě vzali k psychologovi, ale protože nejsem hloupá, uměla jsem si vymýšlet, a proto mi nemohl nic diagnostikovat. Tím pádem ale ani pomoci.“ Osamocená, neúspěšná, zklamaná Lenka se pokusila si vzít život.
„V té době už jsem byla tak na dne, že jsem si vzala prášky, které podle množství, které jsem spolykala, měly vést ke smrti. Naštěstí se ale jednalo o dlouho prošlá léčiva, a skončila jsem „pouze“ na pozorování v nemocnici,“ uvádí Lenka. „V té době mi začalo trochu svítat v hlavě. Takto to dál prostě nejde!“ I když se závislosti na jídle nezbavila, rozhodla se vzít svůj život do vlastních rukou. Našla si práci v neziskové organizaci, kde se starala o děti z dětských domovů, a kde konečně dospěla.
Zmírnění problému?
„V poslední době se moje závislost na přejídání o trochu zlepšila. Stále nedokážu jíst ve společnosti dalších lidí, a pak to doma doháním hordou všeho možného, ale už jsem si uvědomila, že mám skutečný problém a vyhledala jsem sama pomoc, a to je zásadní krok k vyléčení.“ Lenka tak alespoň pro začátek jídlo, které doma měla, vyměnila za výživné a zdravé kousky. Sice jí to nechutnalo tak, jako nezdravé potravin, na které byla doposud zvyklá, ale i tak dobře. Alespoň na něj neměla tak velkou chuť. Díky tomu se její váha zmenšila a ona se cítí lépe. „Pomohlo mi uvědomit si, že to vše se dělo z důvodu, že jsem sama k sobě měla velmi přísný vztah.“
Sebeláska jako lék
Lenku v podstatě nezachránily lékařské postupy, ale změna pohledu sama na sebe. V dnešní době, kdy je „body positivity“ jasným trendem, si uvědomila, že člověk je krásný tím, jaký je doopravdy, a že chiméra o dokonalém těle z dámských časopisů je naprosto nereálná. Přijala sama sebe, odpustila sobě i svému okolí, a snaží se aktivně pracovat na tom, aby její přejídací návaly brala s humorem a nadhledem.
Lence bohužel trvalo mnoho let, než si uvědomila, že přístup k sobě samé za ni nikdo nevyřeší. Ani přes snahu starostlivých rodičů nebo kamarádů, kteří se snažili její osud zvrátit, se nikomu nepodařilo ji přesvědčit.
Až s postupem času došla k závěru, že pomáhat ostatním a nebrat se tak vážně bude ta pravá cesta, kterou si vybrala pro své vlastní aktivní uzdravení.
