První metry maratonu k lepšímu já. Nervozitka, těšení… Probereme dojmy i fakta o tom, jak koučink Emočních rovnic s Marcelou probíhá. První schůzka začíná.
Krok za krokem
Že jsem Nela a že mi sem tam něco nejde, to už víte. Že jsem s tím začala něco dělat, to víte také… Že mám koučku Marcelu Hlaváčkovou, je také známo.
Zvenčí malý krok pro člověka, začátek velkých věcí pro mě, a dost možná i pro vás, kdo se rozhodnete měnit vytesané cestičky v našich mozkovnách – první koučink, první „ochutnávka“ Emočních rovnic, přístupu, pravidel hry a testování mých (a nejspíš i Marcely) pocitů.
Co jsem čekala (a jak jsem se před první schůzkou cítila)?
- Že budu muset sáhodlouze vysvětlovat, vyprávět a trochu jsem se bála, že vlastně nevím, kde začít.
- Byla jsem zvědavá, jestli Emoční rovnice odpovídají mé představě zaběhlých synapsí v našich hlavách, který jsou důsledkem našich zkušeností (ať už z reálného, získaného nebo třebas i vybájeného pohledu, prostě toho našeho pohledu na svět), a které jde nějak (ale sakra jak?) přetočit a upravit, aby nám bylo líp.
- Byla jsem zvědavá, trochu nervózní a těšila jsem se na něco nového.
Co první schůzka přinese?
- První oťukání
- Vysvětlení a udělení přístupu do chytré složky (appky, webového rozhraní… ), kde se za vedení Marcely dějou kýžený změny. To se mi ohromně líbí, vidím, že na sobě pracuju, jsem nucená o sobě a svých pocitech a zážitcích přemýšlet, zapsat je. Tady nejdřív kouč začne se zachytáváním vašich/našich Emočních rovnic, aktuálně mě nejvíc pálí to, že nemám dobře zorganizovaný den – ve zkratce makat od 10 do 4 v jedné práci, přiletět domů a pokračovat do půlnoci ťukáním do monitoru měsíce v kuse bez pauzy, to není hrdinství, to je kravina… a ač mi sláma v botách neva, chci je mít aspoň přijatelně čistý.
- Koučink se soustředí na 4 kvadranty života – VZTAHY, PENÍZE, PRÁCE, ZDRAVÍ – naučila jsem se, jak si „oznámkovat“ moji spokojenost/nespokojenost ve všech sférách pomocí škály 0-10. První schůzka tedy znamená výchozí bod – kde jsem teď a jak se v jednotlivých kvadrantech cítím a jako au! Ono podívat se na svůj život a zhodnotit ho bez zbytečnýho přemýšlení, rozumu a vstupů typu: A co si ta Marcela pomyslí, když jí TOHLE přiznám? To vás sem tam bodne. Ale dobře mi tak, je kam jít.
Upřímně mě překvapilo, jak rychle dokáže moje koučka odhadnout, jak člověk funguje a kde je zakopaný pes. Vyvodila o mně závěry, které bych před sebou ještě pár let jinak ráda potutelně tajila. A to hlavně v oblasti partnerských vztahů, kdy jsem pronesla pár vět (když vám pak Marcela čte zpětně, co jste mimoděk pronesli… wow) a byla jsem chycená in flagranti, opravdu, klobouk dolů!
Vysvětlila mi úvod – práci na mých myšlenkách, zatím našla moje nežádoucí cestičky, sepsala je, potvrdily jsme si správnost a můj úkol je převrátit je o 180 stupňů a pak „trochu ubrat páru“, dostat se na chtěnou cestu.
Jednoduchý příklad: Je mi zima, je mi teplo nebo je mi příjemně teplo, a tou mozek naprogramovat – pomocí vizualizace, zapojení všech smyslů. Zatím trénuju.
Co mě dostalo je, že mozku je jedno, zda to či ono opravdu zažil nebo jste si to jen „vysnili“. A ono opravdu. Marcela mě provedla zážitkem, kdy popisovala, co „mám“ vidět, slyšet, cítit za vůně, cítit dotykem, cítit uvnitř… a ta moje hlava se opravdu nechala ošálit. Pecka!
Jaký má tedy první schůzka závěr? Máme výchozí body ze všech sfér života. Vím, že se chci posunout ve všech, jen někde to hoří víc a někde míň, jsem přesvědčená o tom, že je záhodno a radno mít po boku někoho, kdo odhadne, kdy je ještě možný přitlačit na posun a vývoj, a kdy je lepší ubrat plyn, abych já, jako koučovanec (prima výraz, ne? )neztratila motivaci, chuť, naděj a víru.
Začínám chápat, jak emoční rovnice fungují, ale zatím bych si to netroufla nikomu vysvětlit sama. Marcela Hlaváčková přirovnává koučink k loupání cibule, tak už se těším, kolik vrstev se nám podaří odloupnout příště. Snad u toho nebudem brečet.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
