Nyní mám za sebou čtvrtý potrat – a jsem na tom psychicky špatně. Partner si mě navíc přestává vážit.
Jsme spolu už od střední školy
Seznámili jsme se už na střední, kdy si mě Petr doslova vybojoval. Já o něj totiž dlouho nestála a snažila jsem se jeho pokusy o rande pokaždé zlehčovat. Nakonec mě dostal na svou schopnost to nevzdat. Prostě se denně snažil a čekal na mě po škole, až jsem s ním opravdu po čase začala chodit.
V té době mě přesvědčil, že patříme k sobě. Byli jsme nerozlučná dvojka a učili jsme se spolu i na maturitu, kdy jsme spolu třeba dávali dohromady čtenářský deník a otázky z češtiny. Pokaždé mě zásobil humorem a pohodou.
Byli jsme spolu šťastní
Po škole jsme se přestěhovali každý do jiného města, ale stále jsme se vídali o víkendu. Nakonec nám došlo, že bez sebe nemůžeme být, a rozhodli jsme se začít nový život společně, v úplně jiném místě. Měli jsme společné koníčky, práci kousek od bytu, a bylo nám báječně.
Užívali jsme si společné chvíle i výlety a dovolené. Nic nám nechybělo. Myslela jsem si, že to bude trvat věčně. Pak mě Petr požádal u moře o ruku a já nemohla být šťastnější. Po pohádkové svatbě jsme si pořídili i společný byt.
Miminko jsme si oba přáli, přišel ale potrat
Čas ubíhal a oba jsme cítili, že bychom se rádi rozrostli o nového člena rodiny. Když jsem za nějakou dobu poté zjistila, že jsem těhotná, vznášela jsem se na obláčku štěstí. Těšila jsem se tak moc! Bohužel ale během druhého měsíce těhotenství jsem začala silně krvácet.
Po několika dnech mi lékař oznámili že jsem prodělala potrat. V té době jsem o tom nic nevěděla a myslela jsem si, že jsem jediná, kdo takto trpí. Časem jsem se ale dozvěděla, že potratem končí až jedna polovina těhotenství, a že to nic neznamená.
Porodila jsem mrtvé dítě
I z toho důvodu jsem si nelámala hlavu s ničím dalším a byla jsem ráda, když jsem po půl roce opět zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem už ale opatrnější a hlídala jsem si pečlivě stravu i pohyb, abych neudělala chybu. Těhotenství se zdálo být v pořádku. Až do začátku pátého měsíce, kdy se lékaři něco nezdálo.
Nakonec jsem byla převezena do nemocnice, kde si mě nechali na vyšetření. Ukázalo se, že dítě se přestalo vyvíjet, a že mu také přestalo tlouct srdce. Přišel další potrat. Tu hroznou bolest si nikdo nedovede představit. Největší muka jsem zažila, když jsem byla nucena porodit mrtvé dítě. To mě rozsekalo na kusy.
Po dvou letech svitla naděje, znovu ale nastal potrat
Nějakou dobu mi trvalo se s tím srovnat, protože jsem se bála znovu otěhotnět. Strach ale bylo nutno překonat, abych mohla žít dál. Proto jsme za dva roky opět vynechali antikoncepci a byla jsem těhotná. Bohužel toto i další těhotenství skončilo v průběhu několika týdnů.
Po čtyřech neúspěšných pokusech jsem začala ztrácet naději, že se kdy stanu matkou. Co bylo ještě tíživější? Můj partner si mě přestal vážit a neustále mi předhazuje jiné ženy, co už mají třeba dvě děti.
Ze všeho mě začal vinit a začal mi říkat ošklivé věci. Musím se tak srovnávat nejen s krutými zážitky, ale také s nepochopením té hrozné bolesti a pohrdáním ze strany partnera.
Myslím si, že jsme těžkou zkoušku neobstáli. I já už jsem se odmilovala, protože když si mě manžel neváží po tom všem, co jsem zkusila, nemá už v mém srdci místo. Rozhodla jsem se proto, že se s ním pobavím a domluvíme se na rozvodu. Oba si zasloužíme nový začátek.
Nechci už se cítit méněcenná, raději budu sama a najdu svou cestu v pomoci druhým ženám, které již také potrat zažily.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Irena (47): Pochovala jsem své vlastní dítě. Nikdy mi nebylo hůř
