Šla jsem si tvrdě za svým, ve škole jsem opravdu makala. Ale ani to mi nestačilo a úspěch se nakonec nekonal. Přitom mi učení cizích jazyků šlo úplně samo. Jsem na ně nadaná. Navíc miluji cizí země a málo objevovaná místa. Už jako malá holka jsem seděla každý den před globusem, točila jsem s ním a představovala jsem si, jak se na všechna místa jednou podívám. V každé zemi jsem se chtěla domluvit a chtěla jsem se tím i živit. Dělat překladatelku, psát o svých cestách a živit se tím, co mě baví a zajímá. Byl to můj sen.
Šla jsem na gympl, kam mě dali mí rodiče, ale štvalo mě, že se musím učit hodně i do jiných předmětů. Chtěla jsem jít na jazykovou vysokou školu a dostat se časem i do zahraničí. Tam bych studovala právě jazyky přímo v praxi. No ale rodiče nesouhlasili. Maminka ze mě chtěla mít doktorku a doufala, že gympl mě na to připraví. Taky doufala, že si to rozmyslím. Nestalo se.
Evo, to musíš udělat!
Opravdu jsem se snažila. Doma jsem ale někdy i tajně učila sama cizí jazyky, přitom jsem se měla učit do jiných předmětů. Na gymplu na nás kladli vysoké nároky, to nebylo snadné. Měli jsme moc učení, ale mě to nezajímalo. Matematika mi nikdy příliš nešla. Když jsem chtěla dobrou známku, musela jsem se na jeden test učit klidně i týden v kuse. A tak to bylo i v jiných předmětech. No ale zvládnout jsem to musela. Bez maturity totiž vysoká škola prostě není možná.
Když nastalo období těsně před maturitou, byla jsem vyčerpaná – a v té době jsem už dávno měla podanou přihlášku na vysokou. Přijímačky jsem udělala skvěle, přijali mě, tedy ještě ne úplně, věděla jsem, že nejprve musím odmaturovat, a až potom se mohu začít těšit na vysokou. Máma těžce nesla, že jsem si nedala přihlášku na medicínu a docela mi to dávala sežrat. Ale i tak byla ráda, že se mi podařilo dostat se na vysokou školu, alespoň na nějakou.
Kdo totiž u nás nemá diplom, jako by nebyl. Jenže učení na maturitu mi moc nešlo, nesoustředila jsem se, myšlenkami jsem byla jinde. No a co víc, v hlavě jsem měla fakt prázdno. V duchu jsem se ale nepřestávala povzbuzovat a učení jsem věnovala všechen čas.
Uvidíme se v září!
I přes veškerou mou snahu jsem maturitu ze dvou předmětů neudělala, a tak jsem se dozvěděla, že se před komisí zase musím ukázat v září. Byla jsem zdrcená, smutná. Na vysokou školu jsem nastoupit nemohla a doma to bylo ještě horší. Matka nepřekonala můj neúspěch, a tak mě okamžitě nahnala do práce.
Odmítla živit dospělou dceru, která neuspěla u maturity, když to měla s přehledem zvládnout. Musela jsem si najít práci, což nebylo lehké. Jediné místo, na které jsem dosáhla, bylo místo prodavačky a pokladní v supermarketu. Úplně se mi začal hroutit život, opravdu jsem to těžko nesla. Navíc práce byla náročná. Směny dlouhé a já jsem ani v září na sto procent nezazářila.
Zůstanu u kasy napořád?
Někdy mám pocit, že se jako pokladní budu muset přemáhat už celý svůj život. Smát se na lidi a pípat jejich nákupy, i když jsem tou dobou měla být úplně někde jinde a plnit si své sny. Připravovat se na další kolo zkoušek a přijímaček a do toho dělat náročnou práci, která mi ani tak moc nejde, není legrace. Navíc už ani nemám chuť a nějak mě opustilo i nadšení.
Ani doma mě už nikdo nepovzbuzuje. Nikdo mě nechválí, máma je neustále naštvaná a dává to silně najevo. A to mi nepomáhá.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Eva (25): Máma si našla mladšího přítele. Ale skončila jsem s ním v posteli já
Žena za volantem: Jak překonat strach a získat sebedůvěru v řízení?
