Marcela (42): Přeji si adoptovat dítě, ale manžel a děti s tím nesouhlasí

Skvělý rodinný tým

Moji touhu adoptovat dítě mé okolí nechápe. Když se děti narodily, úplně se mi změnil život a pozice auditorky ve firmě najednou ustoupila rodinnému štěstí. Zpět do práce jsem se vracela už jen na poloviční úvazek, později jsem zjistila, že mě více baví vést a kontrolovat finance malých firem, aby na tom byly finančně dobře.

Děti zvládaly přechod do školky i do školy výborně a využívali jsme každou volnou příležitost, abychom podnikali výlety a objevovali okolí. Společně s manželem jsme s dětmi prožili nádherný čas.

Rodinné zázemí pro děti je pro mne vším

Pustit svou původní velmi oblíbenou práci pro mne nebyl problém. Najednou jsem v životě dosáhla toho, po čem celou dobu toužím – soulad a rodinná pohoda. To pro mne bylo naprosto vším. Smyslem mého života. Je to i proto, že jsem sama vyrůstala v dětském domově, a že jsem nikdy nepoznala jaké to je, když se během víkendu sejde rodina na společném výletě.

Celou dobu jsem si ale šla za svým a snažila jsem se nejen studovat, ale i nepropadat depresím a pocitu zmaru, který byl v dětském domově všude okolo mě. Vytvořila jsem si svůj vlastní mikrosvět.

Děti už mě nyní tolik nepotřebují

I když máme s dětmi skvělé vztahy, chápu, že se osamostatňují a že potřebují nyní trávit čas stále více v okruhu svých vrstevníků. Moc jsem se těšila, až budu mít více času pro sebe a až zrealizuji svůj sen. Toužila jsem po tom, abych se stala pěstounem, nebo abych mohla adoptovat dvě děti z dětského domova.

Vytvořit zázemí pro dvě malé osoby pro mne znamená naději, že i jim se podaří nežít v letargii ústavu. Chci jim svým přístupem dokázat, že práce na sobě je opravdu možná. Nyní, když už jsou mé děti samostatné, je na to nejlepší čas.

Moje děti o mé touze adoptovat dítě nechtějí slyšet

I když mé vlastní děti ví, z jakého prostředí jsem přišla, můj nápad nepodporují. Je to dáno tím, že vyrůstaly v klidu a blahobytu. Nikdy jim nic nechybělo. Logicky se tak o mou lásku nechtějí dělit s úplně cizími dětmi a namítají, že osobnosti nových dětí mohou být narušené a problematické. Bojí se také, abych zvládla péči o další děti s přibývajícími léty. Jejich námitky samozřejmě poslouchám, ale jsou logickým názorem dvou adolescentů, kteří se nechtějí dělit.

Manžel s tím nesouhlasí

Vlastní děti bych nakonec přesvědčit dokázala, to vím. S kým ale nemohu hnout, je můj vlastní manžel. Poznali jsme se necelý rok před tím, než jsem otěhotněla, v době, kdy jsem měla možnost pracovat pro docela velkou firmu – a byla jsem úspěšná. Zapamatoval si mě takto, a nejraději by mě opět viděl v prosperující firmě na nějaké významné pozici.

Těší se na příliv nových financí do rodinného rozpočtu. Líbí se mu, že jezdíme dvakrát ročně na poměrně nákladné dovolené. Chtěl by, aby byl tento standard zachován. Je mu jasné, že s příchodem nových dětí to již možné nebude.

Můj manžel tedy dbá na dobro rodiny z hlediska ekonomického a má obavu, abychom s příchodem nových dětí nepřišli o své pohodlí. Já mám ale jasno – sama vím, jak moc to bolí, když člověk vyrůstá v tak těžkém prostředí, jako je dětský domov. Vytvořit někomu tak vzácné prostředí jako je DOMOV, to je pro mě vyloženě povinnost.

Je mi líto, že členové mé rodiny si zvykli myslet jen na sebe. Rozhodla jsem se, že se domluvím s vedením dětského domova a zajedeme se tam podívat, aby děti i manžel věděli, v jakých podmínkách jsou ty děti nuceny vyrůstat. Třeba mou touhu adoptovat dítě pochopí.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Veronika (31): Čtvrtý potrat mi vzal sílu bojovat. Osobní život je v troskách

Irena (47): Pochovala jsem své vlastní dítě. Nikdy mi nebylo hůř