Pochopitelně, není se čemu divit. Většina matek to totiž vnímá tak, že mezi ní a dítětem je silné pouto vytvořené již v prenatálním období a představa, že by měla být od dítěte oddělena je neakceptovatelná. Přesto je třeba si připomenout, že i druhý rodič – otec – má právo se na výchově dítěte podílet stejnou měrou. Co je však nejpodstatnější? Zmiňujeme právo jednoho či druhého rodiče podílet se na výchově, pečovat o dítě, trávit s ním čas, ale jakkoli hovoříme o právech rodičů, nemá snad především dítě právo na oba rodiče?
Rodičovská dohoda je nejlepší východisko
„V nejlepším zájmu dítěte je jednoznačně rodičovská dohoda,” říká advokátka Darina Navrátilová, která stojí za projektem pravopolopate.cz, jenž se snaží dělat rozvod snazší a finančně dostupnější. „Dohoda nejlépe vyhoví potřebám dítěte i rodičů samotných. Jednak eliminuje rodičovské tahanice o dítě, a současně zajistí dítěti spravedlivý kontakt s oběma rodiči,” doplňuje.
Co když se ale dohody nedaří?
Za normálních okolností je obava, že jeden rodič tomu druhému dítě „sebere“, lichá. Některé matky to však takto mohou vnímat i v případě, že je rozhodnuto o tzv. střídavé péči. Pravdou je, že není výjimečné, že motivem některého rodiče pro střídavou péči (častěji otce) není jen nejlepší zájem dítěte či právo podílet se společně s matkou na výchově dítěte, ale mnohdy také způsob, jak matku dítěte naštvat, či si něco vynutit.
Podle advokátky Navrátilové je zajímavé, že do doby, než se začne řešit rozvod, rodiče většinou vůbec neřeší, že se o péči o dítě dělí a přijde jim to přirozené. Bohužel během rozvodu i po něm jakoby na tuto skutečnost zapomněli a začnou čas strávený s dětmi „vypočítávat“. „Zkusme se vžít do pocitů dítěte, které je tak postaveno do situace, aby vyhovělo představám rodičů o péči o ně,” apeluje na své klienty advokátka, která za účelem docílit co největšího počtu “hladkých” rozvodů sestavila online příručku nazvanou „Rozvod v kostce”, kterou si můžete stáhnout ZDARMA.
Jaké jsou možnosti péče o dítě po rozvodu?
Pojďme si shrnout, jaké jsou možnosti péče o dítě po rozvodu. Zejména v minulosti byla nejobvyklejší výlučná péče jednoho rodiče, nejčastěji matky. Postupně se populárnější stávala péče střídavá, kdy se dítě střídavě ocitá v péči jednoho a druhého rodiče, nejčastěji v pravidelném intervalu. Existuje také společná péče, která je méně častá.
Shodné pro tyto dva druhy péče je skutečnost, že soud o nich může rozhodnout i v případě, že s tím nesouhlasí oba rodiče. Zato poslední druh péče nejen, že vyžaduje souhlas obou rodičů, ale vzhledem k tomu, že se odehrává za jejich společné účasti (proto společná péče) v jedné domácnosti a rodiče ve vztahu k dítěti fungují prakticky jakoby k rozvodu nedošlo, realizuje se jen velmi zřídka.
Kdy se obava o „ztrátu dítěte” naplní?
Vraťme se tedy k meritu věci čili kdy se může obava, že jeden z rodičů přijde o kontakt s dítětem naplnit? Jednoznačně nejčastějším a oprávněným důvodem je, když rodič ohrožuje zájmy, zdraví, či dokonce život dítěte. Z těchto důvodů může dojít k zákazu styku s dítětem či k jeho omezení, kdy se rodič může stýkat s dítětem pouze za přítomnosti třetí osoby.
Pokud však žádný takto závažný důvod neexistuje, neměl by být rodiči kontakt s dítětem odepřen. Děje-li se to však, a není o styku s dítětem ještě pravomocně rozhodnuto, je možné požádat o pomoc OSPOD nebo podat soudu návrh na vydání předběžného opatření, aby nedošlo k úplné ztrátě kontaktu s dítětem.
Další obavou rodiče, někdy i oprávněnou, že ztratí kontakt s dítětem, může být rozhodnutí pečujícího rodiče, že se s dítětem trvale přestěhuje, v horším případě do zahraničí. Rodič, který by takto učinil bez souhlasu druhého rodiče by však jednal protiprávně.
Závěrem lze tedy uvést, že pokud neexistuje závažný důvod, proč by styk rodiče s dítětem měl být zakázán či omezen, je v zájmu dítěte zajistit kontakt s oběma rodiči, na což dohlíží OSPOD i opatrovnický soud, a obava o úplnou ztrátu kontaktu s dítětem dle advokátky Dariny Navrátilové není důvodná.
