Náš poslední koučink v roce 2022 byl nejen příjemně vánočně naladěný, byl i plný překvapení. Ty já odjakživa ráda. Marcela se vydává na novou cestu, čerstvou stopou. A to je voda na můj mlýn. Abych i tematicky zůstala ve správném ročním období, vezmu si jako rukojmí běžky. Ty mě sice ne vždy bavily, ale když už, tak pěkně netknutým sněhem. Vybruslené uhlazené stopy mě nikdy nebraly. Nejlépe to vzít napříč kopcem a do lesa v mých milovaných Orlických horách… A sníh se třpytí a všude ticho a člověk má čas se věnovat jak své fyzické schránce, tak si pěkně pročistit hlavu. Krása!
Už žádné Emoční rovnice
Ale teď zpátky do pohodlného smaragdově zeleného křesla v kanceláři Marcely. Oznamuje mi, že se rozhodla pro velké změny. Že chce volnost ve svém pracovním životě a že si volí a vybírá pracovat se svými klienty odlišně. Od teď budou koučinky kombinací vícerých technik, včetně práce s energiemi. I nadále se bude Marcela hodně věnovat naslouchání, protože to, co často říkáme, tomu věříme my i naše hlavy, a bereme to pak jako nezdolný fakt.
„Člověk nemusí roky dělat to, pro co se jednou rozhodl, když mu to už nevyhovuje.”
Změna je v tom, že už Marcela nebude koučovat pomocí metody Emočních rovnic. To je pro mě znovu objevená inspirace. Že člověk nemusí roky dělat to, pro co se jednou rozhodl, když mu to už nevyhovuje. Často na to zapomínám a touto změnou mě Marcela inspirovala, podívat se s větším odstupem i na můj život. Také zmiňovala cvičení jógy a celkově to na mě působí tak, že chce ve svém životě větší pohodu, že přehodnotila, co jí dělá dobře a kde se třeba úplně necítí. A to jsme dvě! Proto když se mě ptala, zda s ní chci v koučinku pokračovat, nešlo jinak než souhlasit.
Pochval ty svoje hormony
Naše poslední setkání se ještě neslo v tradičním, mně dobře známém duchu. Na začátek hodnocení spokojenosti ve všech důležitých oblastech života. Trochu mi hapruje vztah sama k sobě, tím jsem hezky začala naše sezení: „…ále, ty moje hormony, jsou jak splašený, už mě štvou…” A hned jsem to zaslouženě slízla. „Svoje hormony musíš chválit! Buď ráda, že máš pružnou pleť a že si můžeš přibírat a hubnout, jak se ti zlíbí. Hezky se každé ráno postav před zrcadlo a pěkně svým hormonům poděkuj. Divíš se, že tě neposlouchají, když na ně stále nadáváš.”
Zase měla pravdu. Komu by se chtělo pracovat pro nevědoucího tyrana, který mu neustále jen spílá a o pochvale se mu ani nezdálo. A tak to tedy zkouším se svými hormony a celkově tělem (skoro) každé ráno jinak. Po dobrém. A ještě tu radu s radostí šířím dál, ono se to nezdá, ale my ženy si na hormony nevědomky stěžujeme poměrně často.
„A tak ty miliony svých buněk a i ty svoje hormony chválím a učím se, mít je ráda.”
Ono rad vedoucích k sebelásce a vůbec sebepřijetí je spousta. Člověk může sjezdit celý svět a navštívit lecjaké semináře, ale skoro bych si myslela, že ten pohled do zrcadla a upřímná pochvala sebe sama zmůže pořádný kus práce směrem ke spokojenému životu.
Jednou odmítneš, a končíš
Už v loňském roce jsem častokrát zmiňovala, že mi nejde říkat “ne”. V určitých oblastech se mi to hezky zlepšilo, ale rozmohl se mi v hlavě takový nešvar: když odmítnu zakázku, práci, úkol – už nikdy – nikdy – nikdy se mi ten zadavatel neozve. Párkrát se mi to stalo a já to vzala jako fakt. Odmítneš – už si neškrtneš. A čím víc jsem se v tom utvrzovala, tím spolehlivěji to fungovalo. Teď se tedy učím odmítat. Trénujeme to doma s dcerou. Nosí mi různé věci a já říkám: ne, děkuju, třeba později. A až třebas napotřetí nabízenou věc přijmu. Dokonce už jsem to vyzkoušela i v pracovní rovině a světe div se, žádná hrůza se nekonala.
Do nového roku si předsevzetí nedávám, stačí, co si na sebe navymyslím každý den hned ráno a večer se peskuju za to, že jsem všechno nestihla. Těším se ale, že se budeme v roce 2023 s Marcelou věnovat i lepšímu rozložení práce a plánování všeobecně. S věkem (ačkoli jsem se zasekla na 25 a vyšší čísla neznám) jsem asi čím dál tím otevřenější a přístupnější. Proto se těším, jak budou koučinky v novém hávu vypadat. A samozřejmě vám o tom všechno povím.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
