Poměrně nedávno jste vydala a současně i pokřtila svoji druhou knihu – román Nesmrtelný hrabě. Tato kniha volně navazuje na předchozí díl Galilejec. Co tentokrát v příbězích nalezneme?
Můj nový román Nesmrtelný hrabě vypráví příběh jedné z nejzáhadnějších a nejspornějších postav světových dějin, muže, který si mimo jiné říkal hrabě de Saint-Germain. Já osobně jsem si z toho všeho, co o něm z různých záznamů, svědectví a domněnek víme, vzala hlavní nejpodstatnější motiv. Tím je otázka nesmrtelnosti, protože právě tomuto záhadnému muži se jí údajně podařilo dosáhnout. Snažila jsem se přitom zodpovědět otázku, jak se mu takové schopnosti podařilo ovládnout a jak se stal nesmrtelným. Co to vůbec nesmrtelnost je a zda by nemohla být dostupnou pro nás všechny. Vše jsem pak zaobalila do dobrodružného příběhu. Udělala jsem z něj romantického hrdinu, který přišel na svět v předvečer třicetileté války, setkal se s francouzským králem i švédskou panovnicí Kristýnou.
V čem je vaše druhá kniha jiná oproti prvotině? Najdeme v ní více fantazie, nápadů, více zkušeností a třeba více inspirace?
Zásadní rozdíl je asi ve způsobu vyprávění. Tentokrát jsem zvolila Ich formu, příběh tedy vypráví hlavní postava zcela sama. Je to ideální způsob, jak co nejlépe obsáhnout pocity hlavního hrdiny, jeho pohled na svět. Vždyť kdo by nám měl nejlépe zprostředkovat zkušenost s nesmrtelností než ten, kdo jí sám dosáhl? Samozřejmě, moje prvotina čerpala z příběhů největších, tedy z Bible, Nového zákona. Jednou z hlavních postav byl sám Ježíš. Nesmrtelný hrabě je postava člověku snad bližší, má stejné problémy jako my, klade si stejné otázky, prožívá stejnou bolest. Je to tím, že je člověkem, a to především. Sledujeme jeho dlouhou a nelehkou cestu, procházíme ji společně s ním. Mohl by jím být každý z nás. Každý z nás může být postavou z fantastických příběhů, vždyť proto je tolik milujeme.
V knize nalezneme nejen historii, ale i fantastické příběhy, včetně odpovědí na zásadní otázky lidského bytí. Pokládáte si i vy často tyto otázky sama pro sebe? A jaké to jsou?
Asi jsem si je pokládala vždycky. Jen časem jsem zjistila, že si je mohu klást mnohem hlasitěji a že je můžu předkládat i druhým, byť literární formou. Mnohokrát v životě jsem měla pocit bezmoci a velikého smutku. Začala jsem se proto ptát, proč tomu tak je? Proč je lidský život takový? A proč by nemohl vypadat úplně jinak? Jsme odsouzeni k životům, jaké máme? Ke smrti? K věčnému koloběhu? K chybám, které děláme, k tomu, jak si navzájem ubližujeme? Co když je vše naopak? A co když můžeme změnit nejen sebe, ale dokonce i celý svět? Snažím se, aby v mých knihách byly nejen tyto otázky, ale i odpovědi na ně, a to vše zábavnou a snad i uvěřitelnou formou. Nemám přitom žádný patent. Neříkám, že je to zrovna tak, jak píšu. Je na každém, čemu uvěří. Já jsem se jen rozhodla na vše odpovídat otázkou: A kdo to určil?
Co se týče historických spisů a příběhů, je něco, co vás nadmíru fascinuje a zajímá z minulosti? Jaké období a konkrétní postavy to jsou?
Když jsem byla na střední škole, a pak ještě dlouho poté, mě fascinovaly světové války, druhá i první. To byla moje doba. Milovala jsem hraběte von Stauffenberga, který v roce 1944 spáchal neúspěšný atentát na Hitlera. Studovala jsem koncentrační tábory a otázku německé viny. Napsala jsem mnoho tímto směrem inspirovaných povídek. Ale do románů se to zatím nedostalo. Vlastně jsem časově udělala veliký skok dozadu. Ale člověk je stále stejný, jen kulisy kolem něj se mění. Otázky zůstávají. Takže je asi jedno, v jaké době se zrovna nacházíme, tedy literárně vzato. Ježíš-Ješua i Saint-Germain jsou si postavy blízké, provázané, alespoň v mých knihách. Necílí jen na konkrétní problém, neřeší jen jednu otázku, jako je válka, lidskost či etika. Vidí, že je jich mnohem víc, a proto jsou to právě oni, kdo je v mých knihách pokládají. Proto jsem si vybrala právě jejich dobu.
Když píšete a tvoříte, potřebujete k tomu určitou hodinu či oblíbené místo?
Nejlépe se mi tvoří doma u psacího stolu ještě za světla. Přiznám se, že se večer prostě musím koukat na televizi. Právě televizi, knihám a rodičům vděčím za informace všeho druhu, za slovní zásobu, za vzdělání a výchovu. A školám, samozřejmě.
Chtěla jste být vždy spisovatelkou nebo jste snila i o jiných profesích?
Když začnu úplně od začátku, chtěla jsem být veterinář. Pak jsem dlouho nevěděla, a pak přišlo psaní. I když mě kdekdo zrazoval, přece jen se to snad podařilo. Bez mojí mámy, bych to ale zvládla jen stěží. Proto jí patří můj jen těžko slovy vyjádřitelný dík.
Co podle vás potřebuje mít kvalitní a dobrý spisovatel, pokud se chce stát úspěšným?
Určitě podporu, důvěru nejbližších a pak v nezanedbatelné míře štěstí. Samozřejmě i talent a vytrvalost. V našich podmínkách není snadné být spisovatelem. Knih je hodně. Upřednostňuje se překladová literatura před domácí, českou. A z té naší pak zas skupinka vyvolených. Je to logické, je těžké se v tom množství knih a autorů zorientovat. Ale tak je to asi v každém odvětví. Jsme přehlcení a zahlcení. Nevíme, po čem sáhnout dřív. Tak si necháme poradit. Otázkou je, zda dobře.
Co děláte, když nepíšete a nepracujete? Jak nejraději relaxujete?
Mám ráda filmy, Hru o trůny a poslouchám hudbu, operu i metal. V létě pak ráda jezdím do Alp. A už třináct let jsou neodmyslitelnou součástí mého života psi.
Máte nějakého oblíbeného spisovatele? Případně kdo jsou vaši největší oblíbenci?
Za lásku k literatuře vděčím mnohým autorům, českým i zahraničním, včetně Boženy Němcové, Nezvala, Bernharda Schlinka, Goetha, Jiráska, Brama Stokera, Olbrachta, Urbana, Emila Hakla.
Mohla byste nám doporučit libovolných pět knih, které rozhodně stojí za přečtení a které vás třeba zásadním způsobem ovlivnily?
Do mých top 5 patří: Michail Bulgakov: Mistr a Markétka, Jan Weiss: Dům o tisíci patrech, Miloš Urban: Hasrtrman, Thomas Mann: Smrt v Benátkách, Otfried Preußler: Čarodějův učeň
Co chystáte do budoucna – můžeme se těšit na další knihu?
Teď píšu pokračování Nesmrtelného hraběte. Bude to trochu jiná kniha a možná i dost překvapivá. Přesto to bude v mém stylu. Takže spousta otázek. A jen doufám, že stále zábavnou a napínavou formou.
Děkujeme za rozhovor
Napište komentář