Myslela jsem si, že chci jednou to, co mají oni
Jsem jedináček, vím, že jsem asi trošku rozmazlená, vždycky jsem měla všechno, a hlavně rodinu. Kamarádky většinou pochází z rozpadlých rodin. Dvě blízké kamarádky měly jako malé neustále nějaké nové strýčky – a já jsem byla pyšná na své rodiče, že pořád drží při sobě. Přála jsem jim to a říkala jsem si, že jednou chci to samé. Rodinu, kterou nic nerozdělí a taky tak dokonalý vztah.
Jak jsem ale rostla, začala jsem postupně chápat, že nic není tak růžové. Že sice se máme dobře, ale že i naši se za zavřenými dveřmi ložnice často hádají. Myslela jsem si, že to je normální, že to k tomu patří, a tak jsem to vždycky přešla. Ráno po hádce bylo zase všechno jako předtím, a tak jsem se tím prostě netrápila.
Na čí straně mám být?
Jakmile jsem došla na střední školu, máma začala mít pocit, že jsem až moc rozmazlená, myslela si, že bych neměla mít všechno, co chci, a snažila se mi dávat různé lekce. Domlouvala mi brigády, abych si peníze zasloužila a nedostávala je jen tak. Za špatné známky mě trestala, chtěla, abych doma pomáhala a podobně. Musím uznat, že v tu chvíli mi to vadilo, byla jsem naštvaná, a když domů přijel táta z práce, vždycky se mě zastal. To jsem si samozřejmě pamatovala, když se pak hádali, byla jsem často na jeho straně, což mámu zraňovalo.
Nechtěla jsem se ale stavět na něčí stranu, rozhodla jsem se tedy ve třeťáku, že odejdu na internát a domů ze školy nebudu každý den dojíždět. Chtěla jsem mít odstup a nechtěla jsem jim do toho zasahovat, což ale zase vyvolalo další hádku. Máma byla proti a otec mě na internát pustil. O tři roky později jsem se zase musela rozhodnout, na čí stranu se přidám, ale to už bylo horší.
Měla bych být více jako máma
Až když jsem byla plnoletá, si se mnou máma začala více povídat, asi mi to chtěla všechno vysvětlit, proč se hádají s tátou a tak, ale asi jsem ji nechtěla poslouchat. Na škole jsem si chtěla hlavně užívat a neřešit, co se doma děje a podobně. V té době mi máma začala vyčítat, že jsem celý otec, že mě špatně vychovali, a to mě hrozně naštvalo.
Po maturitě jsem se zase vrátila domů, našla jsem si brigádu a chtěla si chvíli jen tak užívat, ale zase zasáhla máma a chtěla, abych si našla práci stálou nebo šla ještě dál na vysokou školu. Doma bylo hodně dusno, už ani tátovi se nelíbilo moje rozhodnutí. A v té době jsem náhodou přišla na to, že otec má velké tajemství.
Nechtěla jsem to vědět
Vlastně jsem nikdy pořádně nevěděla, proč se naši hádají, až jsem je zaslechla, jak na sebe křičí, že táta byl zase u nějaké ženy. Že má milenku mě popravdě nikdy nenapadlo, ale hodně by to vysvětlovalo. Samozřejmě jsem chtěla vědět, zda to je, nebo není pravda. Máma si trvala na svém, že to ví, táta zase říkal, že je máma paranoidní a nevděčná a jen vyhledává problémy. V tu chvíli mi došlo, že to vědět ani nechci. Už jsem začínala mít svůj život a mezi ně jsem se plést nechtěla.
Jenže jsem jednou šla za kamarádkou a otce jsem na vlastní oči viděla. Šel bok po boku s nějakou cizí ženou a za ruku vedl malé dítě. Dostalo mě to, pořád jsem si kladla otázku, proč s ní šel a proč vedl za ruku její dítě. Asi týden jsem mlčela a pak se ho na to zeptala, i když se vymlouval, nakonec přiznal, že s tou ženou skutečně poměr má.
To dítě je jeho
Byla jsem naštvaná a tátovi nedala pokoj, dál jsem ho sledovala. Viděla jsem třeba i to, že to dítě vyzvedává ze školky, pak nasedli do auta a odjeli. Jindy jsem ho zase potkala s tou ženou a taky jsem mu přečetla nějaké emaily, což jsem taky neměla. Začala jsem se do toho plést, a nakonec mi došlo, že to není jen tak. Můj táta s tou milenkou má dítě. To malé dítě je jeho a on to tají. Mámě to neřekl, tak jsem to chtěla udělat já.
Když otec pochopil, že to všechno vím, že už není cesty zpět, snažil se mě zastavit. Nejdříve začal s tím, že by to mámě ublížilo, že to nechtěl, že s tou ženou spal jen jednou a podobně. Ale lhal. Všemožně na mě tlačil a pak mě začal uplácet. Koupil mi auto, doma prosadil, že na školu jít nemusím, dokonce lhal mámě o tom, že mám práci a začal mi peníze dávat tajně.
Najednou jsem měla všechno, co jsem jen chtěla, a to mi prostě vyhovovalo. Já nic neřekla a všechno jsem přijala. Vždyť dřív se mě tolikrát táta zastal. Postupem času ale zjišťuji, že mě to sžírá a mámě se nemůžu už ani podívat do očí. Všechno doma táta dokonale přikryl, už se ani nehádají – a o to je to možná horší.
Nedělám to jen kvůli těm věcem a kvůli tomu, že nemusím pracovat, spíš si nedokážu představit, co by pravda s mámou udělala. A co by to udělalo se mnou a s námi všemi. Vím ale, že jí nemůžu dlouho takto ubližovat, protože si zaslouží víc. Snad to dojde i tátovi a vyřeší to sám.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Lež aneb 6 příběhů, které potvrzují, že lhát se opravdu nemá
