Jak se ženy vnímají? Dnešní doba naštěstí nabízí ženám mnoho šikovných pomocníků a udělátek, s jejichž pomocí si mohou alespoň částečně dopomoci k vytouženému “dokonalému” vzhledu. A tak každodenně saháme pro kulmy, žehličky na vlasy, stahovací nebo naopak zvětšovací spodní prádlo.
Pravidelně navštěvujeme kadeřnici, kosmetické salony i solária (pokud jsme zrovna neuvízly uprostřed nouzového stavu) a podstupujeme bolestivé procedury, nemluvě o desítkách minut, které věnujeme každý den make-upu. Proč? Jednoduše proto, že se to od nás očekává.
Pokud patříte mezi tu hrstku sebevědomých dam, které své nedostatky milují a respektují, jste šťastná žena. Buďme ale upřímné – moc takových mezi námi není. Ženy se nejspíše s přísným okem kritika vůči své osobě už rodí. Je naše přirozenost, že na sobě celý život hledáme nějaké nedostatky, jejichž význam a důležitost se mění v závislosti na věku.
Abychom se nepohybovaly jen v teoretické rovině, podíváme se na konkrétní etapy ženského života i to, jak se během nich můžeme vnímat.
Kluk nebo holka?
V minulých letech se u dětí v raném věku příliš nekladl důraz na genderové rozdělení tak, jako tomu je dnes. Vlivem tohoto způsobu výchovy se mohly některé slečny potýkat v pozdějších letech s pochybnostmi o své ženskosti.
“Zhruba od 6 do 13 let mě i mé sestře nechávala naše matka stříhat vlasy u kadeřnice (v tom lepším případě) na účes zvaný „podle kastrolu“. V dětství jsem z toho měla lehké trauma. Jiné holčičky nosily čelenky, mašle a copánky a já měla na hlavě hřib.
Možná i díky tomu chlapeckému sestřihu jsem vyhledávala společnost spíše chlapců, než děvčat a podle toho se rozvíjely i mé záliby. Střílela jsem z praku, hrála fotbal, lezla po stromech. A zdaleka jsem nebyla ve svém okolí jediná,” říká čtenářka Míša.
Jak to vidí žena: Kromě občasných pochybností o své jemné holčičí stránce je dětství asi jedinou etapou života ženy, kdy nemá potřebu sama sebe neustále hodnotit.
Puberta – čas mnoha změn?
Po bezstarostném dětství nastává mezi 13 a 16 rokem v holčičím životě důležitý zlom. Je to doba, kdy se dívčí tělo mění a dozrává. Ne u všech dívek je však proměna v ženu stejná. U některých z nás je patrná na první pohled, oproti tomu u jiných téměř vůbec. Právě to je častou příčinou prvního porovnávání se s ostatními ženami v okolí. Puberta velmi ovlivňuje to, jak ženy samy sebe vnímají v dalších letech.
“V pubertě u mě byla jediná změna patrná v tom, že mi konečně dorostly vlasy a také to, že jsem poznala „kouzlo holčičích dní“. Zbytek mého těla bohužel nezaregistroval téměř žádnou proměnu v ženu. S humorem jsem tenkrát říkávala, že mám prsa po dědovi,” popisuje čtenářka Míša.
Jak se vidí žena: Otravné pupínky, zvětšující se boky, měnící se poprsí a mnoho dalších faktorů, které nás nutí srovnávat se s ostatními a kritizovat se za své drobné nedostatky.
Jak se ženy vnímají během dospělosti?
Kritické období pro ženské sebevědomí nastává mezi 17 a 25 rokem. Vlivem módních trendů a všudepřítomných takzvaných ženských ideálů je toto období zatěžkávací zkouškou ženského sebevědomí. Ostatně to také dokazuje komentář čtenářky Míši.
“Při své výšce 168 cm jsem vážila 44 kg. Stres a životní styl mi znemožnily se alespoň trochu zaoblit. Neustále jsem se trápila vědomím, že jsem vychrtlina bez tvarů, co má do ženské daleko. Trpěla jsem syndromem “oblečeného ramínka.”
Jak se vidí žena: Mnoho z nás se v tomto období snaží dosáhnout dokonalosti. Některé z nás se mučí hladovkou ve falešném přesvědčení, že musí zhubnout, jiné koketují s myšlenkou svěřit své tvary do rukou plastických chirurgů.
Těhotenství
Těhotenství je období mnoha změn a také mnoha emocí. Každá žena se během něj vnímá naprosto rozdílně. Některé z nás si připadají nemotorné, velké a neatraktivní a jiné s úžasem a obdivem žasnou nad tím, čeho je jejich tělo schopné.
“Těhotenství bylo jediné období, kdy jsem se sama na sebe mohla podívat, aniž bych hledala nedostatky. Milovala jsem to, jak se mé tělo měnilo a tvarovalo,” říká Míša.
Jak se vidí žena: Ačkoliv je toto období především hormonální bouří a plné nevyrovnaných emočních stavů, málokterá žena se ubrání zasněného a obdivného pohledu na své rostoucí těhotenské bříško. V tomto období většinou “oko kritika” na čas oslepne a přesně tak by to mělo být.
Po porodu
Mnoho žen vnímá své tělo po porodu spíše negativně. Povolené bříško, prsa podléhající gravitaci, jizvičky, celulitida. Do toho vzbouřené mateřské hormony, neustálá únava z nedostatku spánku a šatník plný oblečení, které vám pravděpodobně tlupa škodolibých skřítků přešila na menší velikost.
Žena, která je čerstvou maminkou, je si svých “nedostatků” sice vědoma, ale díky spoustě nových povinností spojených s péčí o novorozence si jich příliš nevšímá. Nejsou zkrátka prioritou.
Jak se vidí žena: Změna nastává asi půl roku po porodu. Novopečená maminka si osvojila dovednosti v péči o miminko, naučila se rozpoznávat jeho potřeby, ustálil se denní harmonogram a tím vznikl i prostor a čas mít chvilku pro sebe. V jistém směru to má na většinu žen nepříznivý vliv. Namísto toho, aby odpočívaly, relaxovaly a hýčkaly se, tráví nově nabytý volný čas tím, že se mučí zkoušením záhadně smrsknutého oblečení a zkoumáním sama sebe v zrcadle.
Povzbudivá slova čtenářky Míši aneb jak to vidím já...
“Nedávno jsem překonala třicítku. Stále mám o 10 kg více, než před otěhotněním. Synek je školák a já už dávno nemohu stopy po těhotenství, které jsou stále viditelné, odůvodnit tou kouzelnou větou “vždyť jsem nedávno porodila”. Zůstal mi větší zadek i prsa a bradu také nemám jednoznačně jen jednu. Přišel střední věk a já odhaluji stále více svých nedokonalostí.”
Ačkoliv se Míša považuje za „aktivní“ ženu, dle jejích slov jí strach nedovolí chodit na noční ochutnávky do lednice, protože ví, že následky by byly kruté a okamžitě viditelné. Při odchodu z domu už se nespoléhá jen na řasenku a lesk na rty, ale tvorba obličeje, se kterým může bez obav vyjít ven, ji vtipně připomíná spíše mumifikaci.
Přísnost jejího sebekritického oka se projevuje ve střídavých intervalech. Má období, kdy se cítí v psychické pohodě, pozitivně naladěná a spokojená. “Znáte to. Takový ten pocit “ještě to není tak tragické”. Pak ale přijde období, kdy se zásadně vyhýbám zrcadlu. Připadám si sama ze sebe tak zoufalá, že se mi ani nechce mezi lidi. Před odchodem ven se desetkrát převléknu, a nakonec stejně skončím zhroucená na posteli v depresi, že prostě nemám v šatníku nic, v čem bych si nepřipadala jako velryba.”
Recept na pozvednutí nálady
“Nedávno jsem učinila šokující odhalení, které říká, že žena řeší krizi nakupováním. Ženy údajně hojí své bolístky a neúspěchy utrácením životních úspor v obchodech s hadříkama, a tak jsem se rozhodla to taky vyzkoušet a víte, co? Efekt byl opačný. Z deprese jsem šla nakupovat v naději, že mi to zvedne náladu a vracela jsem se domů ještě více znechucená, než jsem do obchodu jela.
Jednoduše na mě prostě nic neměli. Podle Míši existuje na dny, kdy sama sebe vážně nesnášíte, jen jediný lék. “Vyrazte se svým splínem z velkého zadku, povislého bříška nebo jiných nedostatků na procházku a POZORNĚ se rozhlížejte kolem sebe. To je můj spolehlivý způsob, jak si zvednout náladu.
Vždy, když vidím 20, 15 ale i 10leté slečny, bezdětné a o 10 i více let mladší, než jsem já, které jsou více široké nežli vysoké, a přitom své tvary hrdě nosí a vystavují bez studu (někdy i soudnosti) v minisukních, šatečkách a topíkách těsně pod prsa, hned mi trošku poskočí sebevědomí.
V hlavě mi totiž zní sladký hlásek, co říká: “Koukej, vidíš to? Je to mladá baba, bez dětí, bez starostí, se spoustou volného času na cvičení a sport. Ještě na tom nejsi tak špatně.” Takže nezoufejte milé dámy, nejste v tom samy.”
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Menopauza se nedá obejít. Jak zharmonizovat tělo a cítit se skvěle
Ex neunesel rozchod. Co dělat, když na vás začne házet špínu?
