Kukuřice
Jednou takovou vyšlechtěnou potravinou je kukuřice. V minulosti byla severoamerická kukuřice vyšlechtěná z mexické traviny, která je známá jako balsas teosinte. Kukuřice byla plně začleněna do našeho jídelníčku v sedmém tisíciletí před naším letopočtem. Kukuřice byla malinká, špatně se loupala a byla suchá jako brambory. Dnešní kukuřice je oproti té původní tisíckrát větší, sladší a roste mnohem rychleji. Většina těchto změn se odehrávala od patnáctého století.
Avokádo
Jedna z nejoblíbenějších potravin současnosti – avokádo – také bývalo úplně jiné. Pecka tvořila většinu objemu celého plodu. Chutná dužina byla přibližně jen jeden centimetr široká. Avokádo bylo v minulosti také mnohem menší. A rozhodně nebylo ani tak chutné, vlastně se s dnešní, krásně zelenou a krémovou konzistencí nedá vůbec srovnávat. Původní avokádo ke všemu mělo velmi tvrdou dužinu i slupku.
Broskve
Když se řekne broskev, představujete si velký šťavnatý plod, z něhož, jakmile se do něj zakousnete, vyteče sladká šťáva? V minulosti to tak rozhodně nebylo, protože broskev měla podobu třešní. Ve čtvrtém století před naším letopočtem se zemědělci ve starověké Číně rozhodli zařadit broskve do svého jídelníčku, ale rozhodně ne jako chutnou svačinku nebo přísadu na ozdobu dezertů. Broskev chutnala obdobně jako čočka, měla hlinitou pachuť a ještě ke všemu byla slaná. A pecka tvořila větší část celého plodu. Po tisíce let se šlechtila, aby nakonec získala větší tvar, šťavnatost a sladkost.
Lilek
Další z potravin, které byly v minulosti úplně jiné než dnes, je lilek. Ten původní připomínal dnešní žluté špendlíky (ano, máme na mysli ovoce, nikoliv nutnou potřebu k šití) nebo vejce. I jeho velikost jim odpovídala. V průběhu staletí ovšem lilek měnil barvu ze žluté na bílou, pak také na zelenou, modrou a fialovou. V Číně si na něm pochutnávali nejčastěji, ale jeho sběr nebyl vůbec jednoduchý. Nejranější lilek na sobě měl také velmi zákeřné trny. Až dlouhým procesem šlechtění získal linek svůj podlouhlý tvar a velikost, v jaké ho známe dnes.
Jahody
Zde se ovšem dostáváme k případu, kdy může být šlechtění na škodu, a nikoliv jen k užitku. Někdejší divoké jahody měly naprosto odlišnou chuť od těch dnešních. Frageria vesca, divoká jahoda, byla mnohem sladší než dnešní jahody, byť vypěstované s láskou na zahrádce. Sice byly o poznání menší, ale také šťavnatější. A může za to šlechtění, kdy farmáři chtěli větší a větší jahody na úkor jejich kvality, tedy také chuti.
Rajčata
Divoká rajčata tak trochu připomínají ochlupenou mochyni ve fialové barvě. Jejich velikost odpovídala dnešnímu hroznovému vínu a kromě fialové barvy, rostla rajčata také do zelené nebo žluté. První kultivace rajčat proměnila tuto zeleninu do menších žlutých plodů a nazývala se zlaté jablko neboli golden apple. Právě z těchto rajčat pak vznikla červená cherry rajčátka. A ze cherry rajčátek nakonec vznikly velké červené plody. Rajče je tak díky šlechtění šťavnatější a sladší než bývalo.
Mrkev
Její dávnou historii poprvé zachycujeme v Persii okolo desátého století. Mrkev ovšem nesla buď bílou nebo fialovou barvu. Mrkev byla velmi tenká a spíše připomínala kořeny než skutečnou zeleninu, která by se dala jíst. Měla velmi specifickou silnou chuť, jakmile se ale dostala tato zelenina do Evropy, začala se rapidně proměňovat. Byla čím dál větší a také sladší. Stále ovšem byla dostupná nejen v oranžové barvě, ale také červené a žluté. Mrkev, jak ji známe dnes, kultivovali Holanďané během sedmnáctého století.
Okurka
Okurka, dnešní hladká na povrchu a sladká uvnitř, v minulosti opět vypadala a chutnala úplně jinak. Vzhledem připomínala větší angrešt. Byla oválná, s chloupky na svém povrchu. Po rozkrojení v sobě ukrývala velká semínka, či snad pecky, které tvořily dvě třetiny celého jejího objemu. Taková okurka ovšem byla považovaná za jedovatou a nedala se jíst. Později se okurka kultivací zvětšovala, ale oválný tvar jí zůstal, jen semínka uvnitř se zmenšila. Svůj původ má okurka v Indii, kde byla rovněž kultivována a to výhradně z medicínských důvodů. Dnešní moderní okurka v sobě ukrývá 90 % vody, je sladká a její semínka se dají bez problémů konzumovat.
Banán
První banány se začaly objevovat už před deseti tisíci lety v Papui Nové Guinei. Hojně se pěstovaly také v jihovýchodní Asii. Dnešní banány vznikly ze dvou odrůd – musa acuminata a musa balbisiana. Oba druhy byly mnohem menší než dnešní banány, byly zelené a měly velká a tvrdá semena, která se nedala jíst. Dnešní banán se oproti svému předku snadno loupe, má krásnou žlutou barvu a také mnohem lépe chutná.
Vodní meloun
Pokud si nedokážete představit, jak vypadal meloun v dávných dobách, lepší představu si uděláte poté, co zhlédnete obraz ze sedmnáctého století, jehož autorem je Giovanni Stanchi. Tvar má sice podobný tomu dnešnímu, ale jeho vnitřek vypadá vskutku zcela jinak. Zelená kůra, kterou má meloun jen po svém obvodu, se nacházela i uvnitř. Červeného, sladkého a vodnatého středu bylo v melounu poskrovnu. Pecek ale měl dřívější meloun hojně, ovšem to může mít i dnes, pokud si zrovna nedopřejete dražší, bezsemenný meloun. Vůbec první melouny se začaly objevovat před pěti tisíci lety ve starém Egyptě. Tehdy měl ovšem meloun průměr pouhých pětapadesát milimetrů a v žádném případě nebyl sladký. Dnešní meloun je proto 1500x větší než ten starověký.
Vypadá to, že na šlechtění potravin není vůbec nic špatného. Mnohé zelenině a ovoci to prospělo. Až na jahody. Ostatně ani tropické ovoce v našich končinách nechutná tak dobře jako tropické ovoce v místě svého původu, kde je mnohem větší, sladší, šťavnatější a barevnější. Stejně tak ale musíme mít na paměti, že dnešní ovoce a zelenina je celkově mnohem sladší a obsahuje tedy více cukru, o kterém se poslední roky vedou velmi sporné diskuze.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Cukr jako heroin: Jak si nevědomě vypěstovat závislost na cukru?
Odvykačka cukru: Jak se jednou provždy zbavit chuti na sladké?
