Její chlapeček ale tatínka nikdy nepoznal. Že je těhotná zjistila až v pátém měsíci … a u doktora ztropila pořádnou scénu! Její příběh má díky dítěti ale dobrý konec. Alespoň na nějaký čas … dostanou Petru drogy zase tam, kde byla?
„Tloustneš, měla bys shodit“
Bylo kolem Vánoc, když si Petru začali kamarádi dobírat, že je nějak tlustší, a že by měla shodit. Ani ve snu ji nenapadlo, že v sobě nosí nový život. Žila naprosto bezstarostně – v bytě po babičce si mohla dělat co chtěla, v továrně si vydělala dost na jídlo i zábavu. Ve volných chvílích se ve svých 25 letech scházela s kamarády u piva, kde si každý den dala i několik jointů. Jen tak, z nudy a z dlouhé chvíle. Občas někdo na taneční párty donesl i extázi a jiné drogy. Petra si užila a nic dál neřešila.
„Chci okamžitě na potrat!“
Když se objednala na klasickou prohlídku ke gynekologovi, zažila největší šok svého života. Na ultrazvuku společně s ním sledovala miminko. „Co to je, sakra! Okamžitě to dejte pryč! Chci hned na potrat!“ Vyděšená Petra z náhlé změny životního rytmu vyděšeně křičela na personál ordinace a domáhala se neproveditelného. Doktor jí vysvětlil, že v této fázi těhotenství již potraty nelze provádět. Byla v pátém měsíci. V naprosto nové životní situaci.
Co teď?
Kontaktovala rodinu, která před ní naštěstí nezavřela dveře. Petra žila lehkovážně a utrácela za drogy a alkohol. Teď jí rodina dala jasné ultimátum: „Vystěhuješ se z bytu po babičce, najdeš si vlastní, menší byt.“ Dovolili jí, ať si do bytu po babičce domluví nájemníky, a pomocí těchto peněz platila nájem menšího bytu. Najednou přestala sdílet stejné záliby se svými kamarády, kteří si stále dál krátili čas popíjením a drogami. Začala mít jiné starosti, příchod dítěte se rychle blížil.
Na chvíli matkou
Když se Matyáš narodil, Petřin svět se zalil mateřskou láskou. Vzorně se o něj starala, přes internet sháněla dětské potřeby ve skupinkách „za odvoz“, vybavila byt a snažila se, aby její dítě mělo dostatek všeho potřebného. Najednou ji nezajímaly hovory kamarádů, kteří se jí beztak posmívali, protože nemohla s dítětem nikam jít. Velkou oporou jí byla rodina – kdykoliv něco potřebovala, přijeli jí ochotně pomoct. Ale snažili se, aby situaci zvládla co nejvíce sama.
Nejvíce jí pomohlo, že si každý večer psala deník. Zaznamenávala do něj vše, co s Matyáškem ten den dělali a představovala si, jak si tyto záznamy jedou její syn přečte a poděkuje jí, protože on si to ještě nebude moci pamatovat. Tak moc ji mateřství uchvátilo – pro svého syna by udělala vše a doslova pro něj dýchala. Na drogy v té době neměla ani pomyšlení, a byla na sebe pyšná, že objevila tak úžasnou „motivaci“, která jí pomohla začít nový život.
„Otce nikdy nepoznáš“
Jednou věcí si je Petra ve svém životě ale jistá – její dítě nikdy nepozná svého otce. „Než aby zjistil, kdo to je a jak žije, ať ho raději nikdy nepozná,“ říká matka malého chlapečka. Otcem dítěte je muž, který nedávno kvůli užívání drog skončil na ulici. Před porodem vyplnila vše potřebné, otec není nikde uveden. Tím pádem je ale na syna sama i finančně. Hodně jí pomáhá rodina, která sama žije skromně, a samozřejmě stát, díky kterému má Petra příspěvky na dítě, bydlení i školku.
Jak to bude dál?
Petra byla několik měsíců vzornou matkou. Když ale zjistila, že je Matyášek hodný a může ho hlídat babička, začala se zase scházet se svou „starou partou“. V současné době žije z příspěvků, nemá zájem jít pracovat. „Vychází mi to líp, než kdybych šla do práce.“ Po vyzvednutí ze školky hned míří k babičce, která je za jediné vnouče přešťastná. Petra tak odchází „hledat práci“ – ve skutečnosti však sedí s kamarády u piva.
Babička malého synka přiznává, že Petře v době dospívání dopřáli až příliš volnosti, a že se jim její výchova vymkla z rukou. V současné době uvažuje, že se s dcerou pokusí domluvit, aby jí předala vnoučka do péče. Ta by ale přišla o všechny sociální výhody, a musela by se vrátit do práce a do reality.
Vzpamatuje se Petra a oddá se zase svému Matyáškovi a deníku, který pro něj připravuje, nebo opět spadne do kolotoče drog, chvilkové svobody a alkoholu? Budeme jí držet palce!
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Babička na hlídání. Je to radost nebo povinnost a co když hlídat zrovna nechcete
