Jde o události, které člověka mohou paralyzovat do té míry, že krizi není schopen překonat. Jen málokdo si ale uvědomuje, že krize v sobě nese i určitý potenciál. Krize nás dokáže posunout dál, protože často představuje příležitost dělat věci jinak a lépe.
Životní krize. Kdy o ní mluvíme?
Vnímání krize je vysoce individuální záležitost. Co pro někoho znamená životní krizi, přejde jiný bez mrknutí oka. Záleží na psychické odolnosti člověka a na jeho schopnostech krize zvládat. O životní krizi hovoříme tehdy, když nastane nerovnováha mezi naším vnímáním problému a možnostmi jeho zvládání, které máme k dispozici. Krizi je natolik závažný psychický stav, že dlouhodobé setrvávání v krizové situaci může mít katastrofální důsledky v podobě sebevražedného jednání, závislosti na alkoholu, drogách.
Úzkost jako průvodní jev krizových situací
Úzkost, to je hlavní emoce, kterou v krizi prožíváme. Životní krizi vnímáme jako bezprostřední ohrožení naší identity, a proto se snažíme všemi dostupnými prostředky z krize uniknout, což v nás probouzí úzkost. Pokud ale všechny námi ověřené postupy a strategie selhaly, propadáme se do stále vyšší úzkosti, která nás může paralyzovat.
Jak zmírnit úzkost
V krizi pociťujeme prvotní šok, ochromení a neschopnost na aktuální situaci reagovat. Náhled na krizovou situaci umožní buď v krizi setrvat nebo se s ní vyrovnat. Zásadním krokem je zmírnit úzkost, která životní krize provází. Někdy stačí promluvit s přítelem, jindy je třeba vyhledat odbornou pomoc, ať už jde o psychologa, psychiatra či praktického lékaře. Čím déle budeme v krizi setrvávat, tím těžší bude se z krize dostat.
Krize vývojové versus krize situační
Na některé krize se lze připravit. Jde o životní krize, které přichází během života člověka jako zcela přirozená součást života. Jde o vývojové krize, které lze očekávat. Nástup do zaměstnání, svatba, narození dítěte, ale i smrt blízké osoby jsou životní události, se kterými člověk zkrátka musí počítat a tím pádem se na ně může připravit, i když na některé negativní události našeho života se zkrátka připravit nelze. Jiné jsou krize situační, které vznikají náhle a většinou nečekaně. Nemoc, úraz, nevěra, rozvod, náhlá smrt blízkého člověka patří mezi situační krize. Jejich nepředvídatelnost může o to více úzkosti přinášet.
Jsem na dně
Každý z nás již během svého života některými krizemi prošel a dokázal se s nimi vyrovnat. Většina si dokáže pomoci sama, za pomoci rodiny a přátel. Krizi dokážeme zvládnout díky strategiím a postupům, které se nám již v minulosti osvědčily. Ocitneme-li se v krizi, je důležité položit si otázku: „Co mi v minulosti pomohlo se z podobné situace dostat?“ Důležité je zvážit, zda jsem krizi schopný zvládnout za podpory svých blízkých. Pokud ne, je vhodné obrátit se na odborníka, který doporučí další postup. Metodou první volby může být psychoterapie, ale i antidepresiva či léky na snížení úzkosti.
Tělo a duše jedno jsou
Co se stane, pokud v krizi setrváváme, aniž bychom se pokusili ji řešit? Odpověď je jednoduchá. Úzkostné stavy povedou k různým psychosomatickým projevům, které přejdou do chronicity a na světe je psychosomatické onemocnění. Úzkost se totiž neprojevuje jen na psychické úrovni, ale i na té fyzické. Bolesti hlavy, nespavost, celková únava, bolesti břicha, třes rukou, problémy se zažíváním, to vše s úzkostí a stresem souvisí, protože platí známé „tělo a duše jednou jsou“.
Životní krize jako příležitost k lepšímu
Ačkoliv to pro mnohé bude znít zvláštně, krize v sobě nese i něco pozitivního. Pokud právě krizi prožíváme, není zcela jednoduché onen potenciál v krizi objevit. Často si uvědomíme, co pozitivního krize přinesla, až když odezní. Můžeme si uvědomit, že nevěra byla jen důsledkem vztahu, který nefungoval. Vyhazov z práce byl příležitostí najít si mnohem lepší zaměstnání. Rozchod byl šancí najít si vztah, ve kterém jsme mnohem spokojenější než v původním.
Nemoc nás donutila zastavit se a zamyslet se nad životními hodnotami a zcela je přehodnotit. A tak bychom mohli pokračovat. U mnoha z těch, kteří se dokázali s životní krizi vyrovnat, dochází k uvědomění si toho, co je pro ně opravdu důležité. Dojde k přehodnocení jak životních hodnot, tak celého života. Někdy je životní krize přirovnávána také ke dnu, od kterého se můžeme odrazit a začít znovu a lépe.
