Špatný vztah je lepší než žádný. Proč tomu lidé věří a co to udělá s vaší psychikou

Svazků, ve kterých se dříve či později neobjeví žádný zásadnější problém, je jako šafránu. Daleko častější model soužití je ten, v němž si partneři sem tam “vjedou do vlasů”. Výjimkou není, když si dají dočasnou pauzu, zhřeší nevěrou nebo mají odlišné představy o společné budoucnosti. Přestože by jmenované situace klidně mohly být důvodem k rozchodu, kdekdo nad nimi přimhouří oko. Setrvání i v nevyhovujících domácích podmínkách je přece lepší než samota. Je tomu ale skutečně tak? Opravdu je lepší špatný vztah než nemít žádný?

Zase mi lezeš na nervy!

Kanadští odborníci působící na Torontské univerzitě se prostřednictvím své nedávné studie zaměřili na to, jak obavy z případné osamělosti ovlivňují dnešní vztahy. Do svého výzkumu zahrnuli několik tisíc sezdaných respondentů, kteří se formou dotazníku otevřeně zpovídali ze svých pocitů. Na základě toho vyšlo najevo, že více než 60 % oslovených není spokojeno s tím, jak se k nim jejich protějšek chová a udržují i relativně špatný vztah. Jenže každá mince má dvě strany.

Důchod s vnoučaty jako pádný argument

Drtivá většina adeptů přiznala, že ani tak nepomýšlí na odloučení, protože by ztratila možnost založení rodiny. Mnozí se děsí i toho, že budou ve stáří zcela opuštění. Objevovaly se však i názory, že na single jedince hledí společnost skrz prsty, popřípadě že existence bez protějšku je neslučitelná s udržením dosavadního životního standardu.

„Je smutné, že kvůli panickému strachu nebo svému pohodlí jsou lidé ochotní smířit se i s necitlivými, neatraktivními nebo příliš kritickými partnery. Přitom, pokud se na samotu začnou dívat pragmaticky a rozumně, zjistí, že i tak mají velkou šanci být v životě úspěšní, mnohdy s větším předpokladem než ti zadaní,“ domnívá se psycholožka Stephanie Spielmann, spoluautorka studie. Ovšem pozor, je třeba přihlédnout i k jiným stránkám věci.

Psychika, na té prostě záleží

„Jde-li o zachování duševního zdraví, musím konstatovat, že prospěšnější je být sám, než se obklopovat špatnou společností. Člověk, který čelí neustálým negativním posudkům od blízké osoby, bývá až nebezpečně náchylný k depresím. Každý z nás by si proto měl uvědomit, že důležitá je spíše kvalita vztahu, nikoli jeho kvantita,“ doporučuje americký psycholog Alan Teo z Michiganské univerzity. A co si o tom všem myslíte vy?