Pojďte s námi do vzpomínkového světa, kde září jméno jedné z největších českých filmových ikon – Heleny Růžičkové. Dnes, dvacet let po jejím skonu, si připomínáme nejen její výrazné role na filmovém plátně a divadelních prknech, ale i tajemství, která obklopovala její osobnost. Přinášíme pohled na život této výjimečné legendy, která zanechala nezapomenutelný otisk v srdcích diváků.
Helena na filmovém plátně i v televizi rozdávala smích
Dnes si připomínáme dvacetileté výročí od smrti výjimečné české herečky Heleny Růžičkové, která zemřela 4. ledna 2004 po dlouhém boji s rakovinou. Narodila se s hereckým talentem a již v dětství se poprvé objevila před kamerou. I přes nesplnění snu dostat se na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU) ji osud přivedl k Jiřímu Růžičkovi, se kterým byla šťastně vdaná 45 let, a se kterým měla také jediného syna Jiřího Růžičku mladšího, který pokračoval v rodinné herecké tradici.
Helena Růžičková se stala známou díky úspěšným filmům, zejména trilogii „Slunce, seno“, režírované Zdeňkem Troškou. Její kariéra byla ovšem rozmanitá, zahrnující úspěchy v „Homolce a tobolce“, „Trhala fialky dynamitem“, „Což takhle dát si špenát“, „Zítra to roztočíme, drahoušku…!“ či její nezapomenutelnou roli Droběny v pohádce „Tři oříšky pro Popelku“.
Na tragický život byla pes
Jak jsme již napsali, Helenina kariéra byla poznamenána nespočtem nezapomenutelných rolí, ale rádi bychom připomněli dvě televizní role, kde Helena ukazuje úplně jinou, než komediální tvář. Jde o dva televizní příběhy, „Přítelkyně z domu smutku“ a „Vlak dětství a naděje“.
V prvním z nich se Helena Růžičková představila v roli Helgy, ženy, která musela čelit nelehkým životním peripetiím a emocionálním výzvám. Její autentický herecký projev a schopnost vtělit se do citlivých postav ji posunuly do popředí české filmové scény.
Druhým významným dílem, ve kterém Růžičková zářila, je seriál „Vlak dětství a naděje“. Tento příběh zasahuje do hloubi srdce diváka, kdy se Helenina postava, Anna Urbanová, stává výrazným symbolem odvahy a síly v dobách největšího nepokoje. Anna, původně bývalá lázeňská kuchařka, se představuje jako bodrá žena do nepohody, prošlá životem, který ji posílil a formoval. V letech 1937 až 1939, období plného politického a společenského napětí, se stává nutností přežít s neobyčejnou silou.
Zbližuje se s poštovním zřízencem a přijímá jeho dceru za vlastní. Celá rodina se musí stmelit, protože se blíží temná éra války a nacismu. Seriál zachycuje nejen Anninu schopnost spojit rodinu v náročných podmínkách, ale také odhaluje hloubku lidského charakteru a jeho schopnost nalézt naději a sílu i v nejtemnějších časech. Helena Růžičková v tomto seriálu exceluje v představování postavy plné síly, odvahy a laskavosti, což dělá její výkon nezapomenutelným.
Na jevišti urážela komunisty
Divadlo byla její láska, a největší příležitost dostala pouze v inscenaci Gogolova „Revizor“ v Činoherním klubu, kde prokázala Helena Růžičková své herecké mistrovství. Zde si zahrála vedoucí postavu po boku Pavla Landovského, a soubor dokonce dostal příležitost předvést svou excelentní produkci v Londýně.
Přestože byla úspěšná její divadelní kariéra skončila po kontroverzním alkoholovém incidentu, kdy na jevišti vystoupila proti komunistům. Toto rozhodnutí ji připravilo o další divadelní příležitosti, ale otevřelo novou kapitolu ve filmu a televizi.
Helana a ezoterika
Helena Růžičková byla nejen herečkou, ale také vášnivou milovnicí ezoteriky. Její schopnost předpovídat budoucnost byla známá i v kruzích ostatních osobností českého showbyznysu. Zajímavým příkladem je předpověď osudové lásky pro zpěvačku Hanu Zagorovou a i své vlastní nemoci. Bojovala s rakovinou, ale nakonec podlehla selhání ledvin.
Laskavé srdce: poslední kapitola v životě Heleny Růžičkové
Helena Růžičková nebyla pouze výraznou umělkyní na plátně a divadelních prknech, ale také srdcem plným laskavosti a lidskosti. Mimo svět filmu se věnovala dobročinnosti a pomáhala starším lidem, homosexuálům a dětem z dětských domovů. Po rozvodu synova manželství však bohužel ztratila kontakt se svými vnučkami. V důchodu měla touhu starat se o toulavé psy, což jen potvrzuje její lásku k tvorům kolem sebe.
Svého syna přežila o pět let a nakonec odešla ze světa 4. ledna 2004 ve věku 67 let. Smrti se prý nebála, což odhaluje její vnitřní sílu a přijetí osudu. Již v minulosti, když procházela těžkým zraněním páteře ve svých třiceti letech, údajně zažila setkání s tunelem a světlem. Její odchod zanechal v českém filmovém a divadelním světě hlubokou mezeru, ale také nám ponechal odkaz laskavosti, odvahy a lásky k umění, který přetrvává v srdcích jejích obdivovatelů.
MOHLO BY SE VÁM HODIT
