Když mi kamarádka chtěla představit svého známého, se kterým mi sjednala rande, brala jsem to jako laskavost. Myslela jsem si, že už nechce, abych byla i nadále sama. Její úmysly však byly zcela jiné. Ale jak jsem tehdy měla tušit, že to je celé podvod.
Musíš mezi lidi
Mám čtyři kamarádky – a pak už jen kolegyně z práce. Vlastně ani víc nepotřebuji, když už si vyšetřím čas, zajedu se podívat za rodinou. Jenže ze všech stran samozřejmě slýchám, že je to špatně, že bych měla mít i osobní život, ideálně pak muže a děti. Jenže já na to moc nepomýšlím, jsem vlastně spokojená.
Kamarádka, se kterou se vídám asi nejčastěji, protože bydlí jen kousek ode mě, mi vždycky říkala, že musím vyrazit ven, že se musím seznamovat – a nedala mi s tím pokoj. Pak přišla s tím, že má známého, který je také workoholik, že by potřeboval rozptýlit, a že bychom si vážně mohli dobře rozumět. Půl roku jsem ji ignorovala, odmítala jsem se s ním setkat, až jsem povolila.
Vypadal jako solidní muž a podnikatel
Na schůzku jsme šli do jedné lepší restaurace, přišel slušně oblečený muž, který vypadal jako z nějakého filmu. Takový ten na první pohled elegán, který je solidní a movitý. No prostě dobrá partie. Musím uznat, že si mě uměl získat, věděl, co říct, kdy to říct, byl galantní a bavil mě svými historkami. Vyprávěl mi o tom, jakou má firmu, čemu se věnuje, a nakonec z toho byl příjemný večer. Ten končil až po několika hodinách, kdy mě odvedl k domu, ale nedoléhal na mě, že by snad chtěl něco víc. I když jsem to z něj cítila.
Nakonec jsme měli ještě tři podobné schůzky, já jsem moc děkovala své kamarádce za to, že nás dala dohromady, opravdu jsem si myslela, že by můj život díky tomu mohl být lepší. Vždyť on taky hodně pracoval, on taky neměl tolik času na vztahy, takže jsme si nemuseli nic vyčítat, prostě ideál. Takhle jsem si to malovala tři měsíce, byla jsem opravdu šťastná, až přišel první problém.
Jeho podnikání se začalo hroutit
Problém přišel ve chvíli, kdy za mnou přišel a stěžoval si na situaci v jeho firmě. No, a protože jsme za sebou zrovna měli tu hroznou pandemii, nepřišlo mi divné, když mluvil o tom, jak to mají ve firmě těžké a že se jim hroutí plány, protože chybí peníze, o které přišli během covidu. Mrzelo mě to, vždyť se tolik nadřel a čím více o tom mluvil, tím více jsem měla pocit, že bych mu měla pomoci. Dlouho to netrvalo a nabídla jsem tedy sama pomocnou ruku.
Samozřejmě jsem se jako první zeptala, jak bych mohla pomoct. Zkoušela jsem najít různé varianty, jak z problému ven. Jsem manažerka, a tak se umím v těchto věcech orientovat, i já musím řešit různé potíže a to i ty finanční ve své práci. Původně jsem myslela, že bych mohla přispět právě díky svým znalostem.
Nechci rady, chci peníze
Avšak on o mé rady nestál, i když ne úplně přímo, ale dost oklikou mi naznačil, že mu jde o jediné. O peníze. Chtěl si ode mě půjčit, věděl moc dobře, že musím mít nějaké peníze našetřené. To si dobře spočítal, i když na to nebyl sám. Nabízela jsem mu půjčku, kterou bych pomohla sjednat výhodně přes známou finanční poradkyni, to však odmítal z mnoha důvodů. Nechala jsem se přemluvit, a nakonec jsem podlehla.
Udělala jsem chybu jako školačka
I když jsem vzdělaná, i když jsem vždy nad vším hodně přemýšlela, tohle se mi nepovedlo. Zaslepená jeho šarmem i pocitem, že mě má někdo rád, že jsem po letech měla překrásný sex, jsem se začala chovat jako školačka v pubertě, a ne jako vysokoškolačka ve středním věku. Peníze jsem mu půjčila, a navíc jsem nevyžadovala nic než dobré slovo, že mi všechno splatí. Na to on odvětil, že to tak nejde a tím mě ještě více ujistil, že dělám dobře. Chtěl sepsat smlouvu a domluvit se na splátkách.
Poslala jsem mu všechny své úspory, podepsala nějaký kousek papíru a věřila, že je to krok vpřed. Po týdnu se mi ale neozýval, přestal za mnou chodit, vlastně jsem ho vůbec nemohla najít. Tak jsem zapátrala. Nikoho s jeho jménem jsem nenašla, žádná firma neexistovala. Takže jsem okamžitě šla za svou kamarádkou. Její sousedi mi ale oznámili, že se před dvěma dny stěhovala. Telefon nebrala a vlastně nikdo nic nevěděl.
Pěkně to na mě sehráli
Samozřejmě jsem se nevzdala a hledala jsem pravdu. Postupně, jak jsem pátrala, mi došlo, že šlo o promyšlený podvod. Ten tajemný muž nebyl žádný podnikatel, neměl firmu a ty peníze ze mě nevylákal sám. Tip mu dala moje přítelkyně, která se sama dostala do finančních potíží. Domluvili se a peníze, které ode mě dostali, si museli rozdělit. Zkoušela jsem to přes právníky samozřejmě řešit, ale bylo to marné. Nejenže jsem podepsala cár papíru, který byl úplně k ničemu, podepsala jsem smlouvu o půjčce s mužem, jehož jméno neexistovalo! Já totiž nechtěla vidět ani občanku, když jsem mu peníze půjčovala. Prostě podvod jak vyšitý.
I když jsem bez úspor, bez přítele i bez kamarádky, mám mnohem více. Mám velkou životní lekci a na tu jen tak nezapomenu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Zjistila jsem, že kamarádka je zlatokopka. Jak jí to rozmluvit?
Eliška (39): Manžel vychovával cizí dítě, nikdy jsem se neměla přiznat
