Manžel byl mužem mých snů
Náš vztah byl v začátcích poměrně nesmělý, postupem času jsme se však seznamovali blíž. Již tehdy jsem věděla, že s tímto mužem chci strávit zbytek svého života a že jednoho dne bude nést označení „můj manžel“. Dokázal být tak šarmantní, okouzlující a zábavný.
Společně jsme začali budovat náš vztah a jeho hodnoty. Všechno vypadalo růžově a já byla zamilovaná až po uši. Zhruba po půl roce jsme se rozhodli k sobě sestěhovat. Mohlo se to sice zdát jako hloupý a nejistý krok, my jsme však už nechtěli na nic čekat.
Psali jsme vlastní milostný příběh
Ani při společném bydlení jsme nenarazili na žádné problémy a já si to tak opravdu užívala. Začátky byly poměrně těžké, potřebovali jsme vybavit náš nový byt a zajistit dostatek financí pro plnění finančních povinností nás obou. Přítel byl z toho důvodu velmi často v práci. Samozřejmě mě mrzelo, že spolu nemůžeme trávit tolik času, kolik bych si přála, ale snažila jsem se to chápat.
Pořád jsem si říkala, že to přeci dělá pro nás a měla bych to tolerovat. Ve svém volném čase často někam vyrážel s kamarády. To jsem mu neměla za zlé, ale já bohužel moc přátel kolem sebe neměla, a tak jsem ten čas, kdy byl pryč, mnohdy trávila sama. Někdy jsem kvůli tomu měla pocit, že náš vztah už není to, co dřív, ale uklidňovala jsem se, že tohle se holt v životě stát může a přítel to jistě nemyslí špatně. Život tak plynul dál a my spolu byli ve výsledku opravdu šťastní.
Pohádková svatba
Náš vztah pořád vzkvétal, i přesto že člověk pomalu odkládat ony růžové brýle. Rozuměla jsem si s ním tak jako s nikým v mém životě předtím. Proto jsme začali řeč směřovat na návrh svatby. Nespěchala jsem na to, jen jsem chtěla, aby věděl, že on je ten, s kým počítám po zbytek svého života a ráda bych to zpečetila. Ani ne do měsíce přede mnou poklekl s oslnivým zásnubním prstem a tím se náš vztah zase o něco prohloubil.
Pár týdnů od toho mne překvapil pozitivní těhotenský test, řekla jsem si, že však není na co čekat a na miminko jsme se tak těšili oba. Na popud toho jsme se rozhodli naši svatbu o trochu popohnat a začali jsme tak plánovat termín a všechny související věci. Během dalších pár měsíců jsme si řekli své ano a byli jsme oficiálně svoji. Co víc bych si mohla ve svém životě přát?
Růžová začala tmavnout
Manžel a já jsme byli spokojená rodinka a těšili jsme se na příchod miminka, čekala nás další vzrušující životní etapa. Někdy jsem měla obavy, jak to zvládneme, ale věřila jsem, že mám vedle sebe podporujícího muže. To jsem se však značně spletla. Co se blížil porod, potřebovala jsem víc a víc pomoci ohledně domácnosti a příprav pro dítě.
Manžel však raději dával stále přednost práci a kamarádům. Myslela jsem si, že potřebuje oraz, tak jsem to respektovala, ačkoliv mě mrzelo, že mi nepomáhá tak, jak bych si přála. Postupem času se to však ještě víc zhoršovalo, to pro mě měl být varovný signál. Já však pořád věřila v naší šťastnou rodinu.
Objevily se první velké problémy
Člověk často nechce myslet na to, co by se mohlo stát a soustředí se raději na své štěstí. Proto ani já jsem neviděla všechny tyhle problémy přicházet. Začalo to finančními problémy, které by nás potkat neměly, když byl muž pořád v práci, přesto se však rezervy tenčily. Z mého milujícího manžela se navíc stával agresivní muž, kterého jsem nepoznávala.
Neměla jsem tušení, co se děje, ale nechtěla jsem do toho šťourat. Ovšem jednoho dne jsem v jeho bundě nedopatřením našla v kapse pytlíček s bílou substancí. V prvotním šoku mi to nedošlo, ale když jsem si pak začala dávat souvislosti dohromady, došlo mi, že za vším stojí drogy.
Můj milovaný muž vůbec nechodil neustále do práce, zašíval se někde sám či s jeho povedenými kamarádíčky a u toho si užíval. Přišla jsem si neuvěřitelně hloupě, že jsem to na něm nikdy předtím nepoznala. Teď se však k jeho fetování přidali ještě problémy, které už byly přespříliš, a tak to nedokázal nadále skrývat. Cítím se naprosto zničeně, musím však bojovat i za své děťátko.
Svého nyní již ex manžela jsem navždy vymazala z našich životů.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Petr (54): Manželka se nedokáže vyrovnat s tím, že se děti osamostatnily
Antonie (36): Nevěra je mé druhé jméno. Chodím za svým sousedem!