Hodně lidí mi říká, že jsem krásná. Jsem vysoká, mám štíhlé tělo, hnědé oči a lesklé hnědé vlasy. Už od puberty mám pevná prsa a dlouhé štíhlé nohy. Vím, že po tomto vzhledu touží mnohé ženy. Já se ale za sebe už na střední škole styděla. Poslouchat věčně od spolužáků: „Běž za matikářem ty, oblbneš ho a odpustí nám písemku,“ nebo na třídním výletu: „Judito, ukaž nohy a zajdi se zeptat, jestli nám nedají slevu,“ nebylo nic příjemného. Nekonečné narážky holek při převlékání nebo při tělocviku na to, že určitě pro svou krásu ulovím bohatého chlapa, že se nemusím ani učit, to bylo pořád dokola.
Vztahy byly tragédie, přitahovala jsem samé blbečky
Vždycky mě zajímala psychologie, a tak jsem ji začal studovat. Říkala jsem si, že se z gymplu konečně dostanu do společnosti oduševnělých lidí, a že tam třeba taky potkám lásku. Jenže studium nezajišťuje, že bude člověk skutečně inteligentní, nebo dokonce citlivý. Připadala jsem si jako magnet na skutečné blbečky. Milan dokonce pronesl, že tím, že se mnou chodí, dobře povýšil jeho status u kamarádů. Pořád se se mnou fotili. Nejhorší bylo, že o mě začali mít zájem i plešatí padesátníci, kteří si mysleli, že když mají drahé auto, že jim na to skočím. Blbečci.
Našla jsem si brigádu a doufala, že potkám fajn lidi
Oslovila mě modelingová agentura, abych pro ně pracovala. Souhlasila jsem, a našla si tak své místo v módním průmyslu. Neměla jsem chuť se prodávat jako maso na trhu a chodit přehlídky. Ale focení mi nevadilo. Vždycky se na mě slétl tým kostymérů, kadeřníků a vizážistů, a já si připadala jako princezna. Fotila jsem oblečení, brýle, šperky nebo hodinky. O mé tělo primárně nešlo. Byla to dobrá životní zkušenost.
A právě tam jsem potkala Ludvíka. Byl to profi fotograf, měl neskutečný cit pro detail. Spolupráce s ním byla srdeční záležitost, pokaždé jsem se moc těšila. Charisma měl na rozdávání, a taky nádherné havraní vlasy a hluboké oči. Zamilovala jsem se.
Ludvík brzy poznal, že jsem z něj celá pryč
Ztratila jsem svou rozvahu. A na práci to šlo pěkně poznat. Styděla jsem se ještě více než obvykle. A místo na focení jsem cítila, jak pozoruji Ludvíka. Brzy poznal, že po něm toužím. Pozval mě na kávu, kde jsme se bavili o životě. Bylo jedno, co říká, byla jsem z něj naprosto unešená. Po čase jsme spolu začali chodit.
Připadalo mi, že celý svět rozkvetl. Myslela jsem si, že jsem konečně našla někoho, kdo se mnou není kvůli mé kráse a nejde mu mu jen o mé tělo. Neradovala jsem se ale dlouho. Bylo mi divné, že se stále scházíme pouze ve večerních hodinách. O víkendu nemohl přijet vůbec. Vysvětloval to vytížeností v práci.
Vyklubal se z něj pěkný hajzl
Prdlajs, a ne vytíženost v práci. Byl ženatý a měli miminko. Chyběla mu intimita, to je vše. Dozvěděla jsem se o tom před jedním focením, kdy mi vizážistka ukazovala, jak sladkou fotku miminka jí poslal. Práskla jsem dveřmi, a v agentuře už mě nikdo neviděl. Hajzl jeden, ani se neobtěžoval, aby se omluvil! Zase chtěl jen mé tělo!
Stala jsem se múzou pro známého malíře
Nějakou dobu jsem si během studia přivydělávala prodejem lístků v malém kině. Chodil tam taky s kamarády mladý pán, který si se mnou pokaždé hezky povídal. Byl malíř, a v kině pořádal i různé besedy. Na jedné z nich si sednul vedle mě, a řekl mi, že by mi rád nabídnul spolupráci. Stanu se prý jeho múzou a inspirací.
Chvíli jsem váhala, ale pak mi došlo, že o nic nejde, pouze o spolupráci. Domluvili jsme se na čase, a pravidelně jsem docházela do jeho ateliéru, kde mě maloval. Spolupráce byla ze začátku v pořádku. Jen mlčel a maloval. Byl neskutečně soustředěný do své práce. Obdivovala jsem jeho klid. Nepotřeboval svět zatěžovat miliony slov, prostě jen tak byl a vnímal. Měl něžné oči, které hladily pohledem.
Pozval mě na vernisáž, ale pak se ukázalo, co je zač
Po dokončení série obrazů uspořádal vernisáž, kam mne pozval. Bylo to v honosném duchu v jednom z městských reprezentačních prostor. Šampaňské, rauty, živá hudba, a také přítomnost médií. Ve velké večerní jsem se necítila právě nejlépe, ale nechtěla jsem si nechat ujít jedinečný zážitek. Všichni byli nadšeni. Upíjeli jsme z broušeného skla a dobře se bavili. Nakonec mě ještě pozval k sobě, protože jsme se dohodli, že mi půjčí staré gramofonové desky, které zbožňuji.
Po příchodu do ateliéru se ale na mě doslova vrhnul. Chápala jsem, že je posilněný alkoholem. Ale dříve mi nic nenaznačoval, a takhle zhurta jsem rozhodně nechtěla, aby se věci vyvinuly. Odstrčila jsem jej a chystala se domů. Chytil mě a líbal vášnivě na krk, začal mě osahávat. „Máš tak krásné tělo!“ Další debil. Vůbec jsem jej nezajímala, šlo mu jen o to, aby mě dostal do postele. Vysmekla jsem se a běžela domů.
Být krásná neznamená, že mám umetenou cestičku. Chlapi jsou pěkní prevíti. Už se těším, až dodělám školu a budu pomáhat ženám.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Nikola (37): „Stalker mě málem připravil o rozum.“
Příběh Kristýny (33): Borelióza a já. Změna pohledu na můj handicap mi zachránila život
