Konkrétně osamělost bývá označována jako nepříjemný emoční stav, kdy se jedinec cítí oddělený od ostatních lidí, chybí mu společnost, mezilidský kontakt a komunikace. A po přečtení této definice je nasnadě, že přesně s takovými aspekty se „dovolenkáři“ mohou setkat. Jsou to ale i obavy a další frustrující pocity, které maminky dnes a denně prožívají.
Pocit odcizení
Zatímco žena je na své „dovolené“, ostatní kolem ní zpravidla pracují. Náplň dne se tak pro tyto dvě skupiny diametrálně liší. Ve výsledku pak ani tolik nezáleží na tom, zdali po příchodu z práce vykládají pracovní příhody nebo naopak nejsou příliš sdílní, protože si toho za den řekli dost se svými kolegy. Příhodám, které za den zažila žena na mateřské, nebývá zpravidla dopřáno sluchu, popřípadě jen zpočátku. Každodenně se opakující úkony totiž nebývají do diskuzí příliš přínosným tématem. Od lidí ve svém okolí se tak matka může cítit odstrčeně, vyčleněně, neboť má pocit, že nemá nic plnohodnotného, čím by přispěla do konverzace.
Jak na něj vyzrát: Především si musíte uvědomit, že i vaše dny jsou plné zajímavého obsahu. Je však nutné vyfiltrovat, o čem budete mluvit. Tatínky určitě potěší jakýkoliv progres, který dítě udělá, babičkám můžete říct o novinkách, které mají v obchodě, jiné maminky si rády vyslechnou vaše spílání rostoucím zoubkům, kvůli kterým jste v noci dvacetkrát vstávala. Vždy jen uzpůsobit obsah sdělení. Váš život s malým dítětem rozhodně není nudný!
Pocit vyhoření
Ačkoliv syndrom vyhoření bývá spojován spíše s pracovním prostředím, rozhodně může potkat i ženu na rodičovské dovolené. Nakrmit dítě, přebalit ho, uklidit kuchyňskou linku, převléknout pobryndané body, naplnit pračku, znovu nakrmit dítě, naplnit myčku, uvařit, přebalit dítě, pohrát si s ním, dojít na nákup… Seznam činností matek nikdy nekončí. Velmi snadno se tak může stát, že dojde do bodu, kdy už nemá na nic sílu, svírá ji obrovská úzkost, která jí brání se pořádně nadechnout. Jindy ji zase popadají manické stavy, zlobí se na celý svět, nejraději by kolem sebe kopala a křičela, dokud by jí stačil dech. Také ji může trápit zapomětlivost, a i přes zjevnou únavu nespavost.
Jak na něj vyzrát: Pocit vyhoření bývá způsobený nadmírou stresu. Základem je tedy zpomalit, vypustit činnosti, které nejsou životně důležité, odpočinout si, rozdělit a rozdat některé úkoly jiným a šetřit energii. S malým miminkem není nic důležitějšího než vy a vaše děťátko. Pokud ale cítíte, že vám vše sahá až nad hlavu a vy se topíte, nastal čas vyhledat odbornou pomoc. Od pocitu vyhoření je jen krůček k depresím.
Pocit nedostatečnosti
Ten přepadá maminky především ve chvíli, kdy se srovnávají s jinými matkami. Může se jednat o kamarádku, sousedku, ale i o někoho, koho sledují na sociálních sítích nebo naopak o vlastní maminku či tchyni. Ti všichni se mohou zdát v něčem lepší. S dítětem zvládají pracovat, cvičit, dům mají jako ze škatulky, mají vysmáté a nastrojené děti, studují dvě vysoké školy najednou a do toho mají navařeno na týden dopředu, a ještě se u toho zvesela natáčejí. „Obyčejné“ maminky si pak mohou připadat neschopné a v porovnání s nimi lenivé, načež na sebe začnou klást ještě vyšší nároky.
Jak na něj vyzrát: Uvědomte si, že každá žena je jiná, každé miminko je jiné. Zatímco sousedka může mít napečeno na tři týdny dopředu, také to může být tím, že jí miminko prospí půl dne. Maminky, co cvičí zase mohou mít úplně jinou zásobárnu energie než vy a k tomu „hlídající“ tatínky. Studujícím maminkám, třeba nic jiného nezbývá, protože po ukončení rodičovské si budou muset najít jinou práci. Jsou unavené, studium je ubíjí, ale zvládnout to zkrátka musí. Ne vždycky je všechno takové, jak se to prezentuje. A hlavně – nikdo, nikdo se vám nebude chtít chlubit svými neúspěchy.
Pocit paniky
Obzvlášť s prvním děťátkem se může, během každodenních aktivit, dostavit silný pocit paniky. Proboha, co mám vlastně dělat? Jak poznám, že má dítě hlad? Není mu zima? Nepotřebuje přebalit? Odříhlo si správně? Dělám mu ten čaj dobře? Můžu mu už tohle dávat? Jak ho mám naučit to nebo ono? Vyvíjí se správně? Neublížila jsem mu, když jsem ho takhle položila? Nemělo by už mluvit nebo chodit? Jedna otázka následuje druhou a najednou je tu lavina, která vystresovanou maminku doslova zavalí.
Jak na něj vyzrát: Zachovejte klid. Po každé takové otázce se zhluboka nadechněte a vydechněte a teprve poté si ji položte znovu. Se zdravým selským rozumem nejdál dojdete. A pokud opravdu tápete, vždycky je tu způsob, jak najít odpověď. Nevíte, jestli má hlad? Dejte mu prso nebo lahev a hned to zjistíte. Zima? Sáhněte mu na nožičky a za krk. Jestli se vyvíjí správně a je v pořádku vám může sdělit pediatr. Každá otázka má svou odpověď.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Vedeme k úspěchu: Naše první setkání bylo osudové, hned jsme si padly do oka
Podnikání na mateřské: Lži, kvůli kterým se do byznysu mnoho žen nežene
