Pozor: citlivé téma!
Otázka homosexuality je v dnešní době často skloňovaným tématem. Ačkoliv se může zdát, že dnešní mladá společnost je touto myšlenou úplně posedlá a většina z nich se k tomuto typu sexuality kloní jen proto, aby byli in, opak může být pravdou. Stále je pro mnoho teenagerů, kteří pociťují touhu ke stejnému pohlaví, těžké vyjít s tím na veřejnost. Nikdy by mě ale nenapadlo, že i můj syn je gay.
Přiznat, že jste lesba nebo gay, může být těžké i před vlastními rodiči. Je to sice téma, o kterém se hodně mluví, ale stále je hodně intimní a tím víc může odmítnutí člověka ranit.
Nechci ho ztratit!
Mnoho matek si komplikovanost homosexuality uvědomuje a bojí se jakkoliv urazit své vlastní dítě. S tím souhlasí i Katka: „Na homosexuály se člověk může dívat spatra, jakmile se ale jedná o vlastní dítě, jde najednou o něco úplně jiného. Miluju ho a rozhodně ho nechci ztratit. Jenže vše je najednou tak divné.
O homosexualitě můžete načíst stohy knih, ale když najednou váš syn přivede domů místo holky kluka, nemůžete se zbavit toho divného pocitu v těle. Najednou je vám tak nějak divně, možná nevolno, možná úzko. Co s tím?“
Co byste měli vědět
Je potřeba říci, že pocity, které byly výše popsány nemusíte zažívat jen vy. Lidem se stává, že když se setkají s něčím, co neznají a nepřipadá jim docela přirozené, tak se toho bojí. Jde o to, že člověk si v hlavě brzy zvykne. Prvních pár dnů či týdnů mohou být v přítomnosti dvou mužů velice nepříjemné, časem ale tyto pocity vymizí. Uvědomíte si, že jde o něco docela obvyklého a že se s nimi bavíte, jako by se nic nedělo. Jak postupovat v případě, že si na myšlenku, že je syn gay prostě nemůžete zvyknout?
Judita (24): Mám krásné tělo, ale šťastná nejsem. Z malíře i fotografa se vyklubali úchylovéZaprvé: Zaujměte stanovisko
Prvním a snad nejdůležitějším krokem je zaujmout vůči dané situaci stanovisko. Souhlasím s tím, nebo ne? Může se to zdát jako tvrdá otázka, pokud si však na ni odpovíte, máte půl bitvy s vlastním svědomím vyhráno. Slovo ne, ještě nemusí znamenat rezolutní odmítnuté vlastního dítěte. Ne, může znamenat třeba, že s tím nesouhlasíte, ale přesto chcete, aby se vaše dítě cítilo v rodině přijato. Zaujměte ke svému pocitu postoj, snažte se definovat co cítíte a jak to vidíte.
Zadruhé: Mluvte o tom
Nemusíte o tom hned mluvit s vlastním dítětem a už vůbec ne nějak do hloubky. Pokud se stále ztrácíte ve vlastních pocitech, můžete o tom mluvit třeba s psychologem. Nebo znáte někoho, kdo je gay či lesba? Můžete oslovit i jej a snažit se s ním o tom debatovat. Třeba vám mnohé osvětlí dřív, než se pustíte do hádky s vlastním dítětem.
Taky je dobré si se svým synem vtyčit jasné hranice. Něco ve stylu „respektuju, kdo jsi, ale nechci, abys to přede mnou dával výrazně najevo, intimní věci si ponechte do soukromí. S takovým pravidlem vám v jejich společnosti bude jistě o něco lehčeji.
Zatřetí: Tolerujte ho
Tolerance je v tomto případě klíčová a bez ní daleko nedojdete. Mějte na paměti, že vaše dítě k vám bylo upřímné a doufá, že jej přijmete takové, jaké je. Ať chceme nebo ne, v toto je klíčová věc ve výchově. Vaše dítě se nezmění. Vztah s ním může být však nadále stejný jako dřív. Dokonce možná i lepší. Tolerance mezi dětmi a rodiči má své místo a díky ní můžeme mít život krásnější.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Marcela (42): Přeji si adoptovat dítě, ale manžel a děti s tím nesouhlasí
Jitka (43): Dceru mi odvedl drogový dealer. Jak se s tím srovnat?
