Na první pohled těžko poznáte, kdo se ocitl v této fázi života, nebojte se proto rozdávat malé pohlazení komukoli. Můžete namítnout, že pro spoustu lidí je narušení jejich osobní zóny velmi nepříjemné. Není nutné také hned každého sevřít v náručí. Někdy stačí jen dotek účasti či pohlazení po rameni jako ocenění. I cizí lidé se po překonání prvotního šoku najednou uvolní.
Malé děti a dotek
Kdo má doma malé dítě, určitě už dávno vypozoroval i hojivou moc své náruče. V případě nemoci opravdu dokážete svému dítěti svým objetím ulevit od bolesti. Jedna společná noc strávená v těsném přitulení vydá za dva dny na lécích. Navíc účinkuje okamžitě. Platí to i v případě dospělých.
Všechny malé děti se chodí přitulit, nikdo se tomu nediví a každý to chápe. Ale tato potřeba neskončí s dětstvím, stále je v nás. Dotek je pro dítě ujištěním o lásce, úlevou v případě nemoci či bolesti. Proto se i jako dospělí v případě smutku spontánně objímáme. Proto se zamilovaní vodí za ruce, chodí v objetí. A komu to vydrží i v pozdějších letech, má zcela jistě krásný vztah.
Vlastní děti tulte, co to jde. Však oni vědí, kdy už mají dost a dají to jasně najevo. Cizí miminka, ale i starší děti ještě v kočárku, by však bez souhlasu jejich rodiče pro Vás měla být tabu. Odrostlejší děti už nějaké to pohlazení snesou. Cuchání vlasů si odpusťte, sehněte se na úroveň možnosti pohledu z očí do očí a uvidíte, že při pohlazení po rameni či letmém objetí dokonce i zapředou.
Staří lidé vaši i cizí doteky potřebují
Starší a staří lidé to v případě ztráty partnera mají těžké. Dospělé děti se příliš netulí a pokud nemají vnoučata, opravdu si musejí pořídit nějaké domácí zvířátko. Potřeba pohladit je příliš silná. Ne vždy je to ale možné. Nedivte se tedy, když se staří lidé snaží pohladit při venčení Vaše zvířátko nebo potomka. Potřebují to. Někdy až tak, že naruší přímo i Váš osobní prostor. Nejen kvůli špatnému zraku. Potřebují se „ohřát“. Neuhýbejte, vydržte tu chvilku. Jednou tak možná někdo pomůže Vám. A jak jsou na tom Vaši rodiče či prarodiče?
Cizí lidé
Úplně cizího člověka asi jen tak znenadání hladit nebudete. Budete-li ale svědkem jeho radosti či naopak bolesti či smutku, krátký dotek účasti jej povzbudí. Vážně, zkuste to.
Přátelé a jejich trénink
Přátelé a kamarádi z mládí se k Vám pohrnou sami s otevřenou náručí. Nejdříve prostě jen tak z lehkosti bytí, později alespoň kvůli vzpomínce na tu lehkost. Pokud jste se pár let neviděli, dočkáte se opravdu medvědího objetí. Ale i nové přátele můžete vytrénovat tak, že časem se oni stanou iniciátorem polibků na tvář. Začnete s podáváním ruky, velkým úsměvem, sem tam letmým dotykem při společné cestě, až jednoho dne skončíte při loučení v objetí. A opravdu tu nemluvím o sexu, jen o přátelství mezi dvěma lidmi, na pohlaví nezáleží.
Proč se o to vůbec snažit? Protože lidem s Vámi bude dobře. A nikdy nevíte, kdy komu pomůžete už jen tím, že jste mu předali trochu lidského tepla.
Manžel-ka
Zdá se Vám to legrační? Tady přece není o čem, zbytečný odstavec? Ani náhodou. Paradoxně právě u párů s malými dětmi je tu někdo, kdo trpí. Matka bývá dětmi mnohdy úplně obklíčená, ani ji tedy nenapadne, že by snad někomu mohlo chybět obyčejné letmé pohlazení po zádech.
A přitom to se jí děje přímo pod nosem. Pán domu se také rád pomazlí s dětmi, ale taková malá ukázka toho, že na něj jeho žena nezapomíná, je pro něj velmi důležitá. A až děti odejdou z domu? Někdy je pohlazení po tváři důvěrnější než cokoli jiného, opravdu.
