Příběhy lidí, profesí a událostí nikdy nezevšední
Televizní seriály natáčené do poloviny 90. let měly vždy konec v dohledu. Většinou mívaly šest až třináct dílů. Příběhy jednotlivých postav tak nebyly na počátku natáčení jen ve vizích scenáristů, jako v dnešních nekonečných seriálech. Často ani herec neví, zda jeho postava za několik týdnů nebo let „zemře“, „odjede pracovat do daleké země“, nebo prostě jiným způsobem ze seriálu vypadne. Seriál byl uceleným dílem, buď speciálně napsaným pro televizi, nebo na motivy nějaké knihy. Herec se tak hned při angažování dozvěděl celý svůj osud. Měl jednodušší práci, protože mohl svou figuru příslušně vystavět a přemýšlet o ní jako o celku, ne jako o někom, kdo neví, co udělá zítra. To se určitě odrazilo v jeho výkonu. A možná i ta konečnost seriálu a komplexnost postav je něčím, co diváky stále přitahuje.
Renomovaní tvůrci i významní herci
Častými tvůrci scénářů byli významní spisovatelé a dramatici Jaroslav Dietl, Jiří Hubač, Oldřich Daněk či Otto Zelenka. Střídali se režiséři Zdeněk Podskalský, František Filip, Karel Kachyňa, Jaroslav Dudek, ale také Václav Vorlíček a další, kteří se věnovali dětským sériím. Obsazováni byli nejznámější herci, tak můžeme zhlédnout výkony Marie Rosůlkové, Dany Medřické, Zdeňka Řehoře, Jany Štěpánkové, Eduarda Cupáka, Daniely Kolářové, Vladimíra Ráže, Ivy Janžurové, Radoslava Brzobohatého a mnoha dalších. Hudba byla zadávána špičkovým skladatelům, jako byli Jiří Malásek, Jiří Bažant, Petr Hapka, Karel Svoboda, Ladislav Štaidl, Jindřich Brabec nebo Karel Krautgartner.
Ne všechny byly politické
Mnoho seriálu prolínala politika. Pokud se chcete podívat na reálný život za socialismu nebo idealisticky zdůvodněné jednání „správných komunistů“, pusťte si například Muže na radnici nebo ještě lépe Okres na severu. V Třiceti případech majora Zemana najdete od každého něco, bohužel, místo detektivních zápletek převládla jednoznačně politika. Seriál je však dobrým příkladem, jak se dá dobře zkreslit historie, například Mimikry o skutečném únosu letadla do SRN s paralelou na proces se skupinou The Plastic People of the Universe. Jestliže se chcete jen pobavit nebo si filmově připomenout historii, koukněte se na F. L. Věka, Hříšné lidé města pražského, Cirkus Humberto nebo Návštěvníky.
Proč se tedy dívat?
Že je takový seriál odrazem své doby, je samozřejmé. I proto mohou být tato díla dobrou školou života, která bystrým divákům odhalí z totalitní éry více, než desítky odborných knih. Na webových stránkách České a slovenské filmové databáze si k nim můžete přečíst komentáře, které to dokumentují. Za všechny jeden z nich k seriálu Zákony pohybu z r. 1978: „…ale proboha – tohle o sobě soudruzi natočili? Vždyť to ukazuje zcela perfektně, jak ten systém fungoval. Alibismus, faleš a neschopnost, nekompetentnost a plánované hospodářství. Když tohle vidí člověk, který v tom žil jenom chvíli, nechápe, jak to, že se ten systém ekonomicky mohl udržet tak dlouho.“
