Víte, že když se miminko narodí, nevnímá zrakem skoro nic ze svého okolí – a teprve až po několika dnech se mu zorné pole rozšíří dále než na hranici pouhých padesáti centimetrů. Teprve tehdy začíná vzdáleně vnímat tvary a hlavně barevné přechody. Čím ostřejší barevné přechody ve svém okolí nachází, tím lépe.
Vnímání barev
Mezi způsobem, jakým vnímají různé barvy děti a dospělí, je obrovský rozdíl. Dospělí jsou denně zpracováváni obrovským množstvím reklam, v nichž jsou jasně dány vztahy mezi činností a barvou, takže si už dávno osvojili barevný hodnotový žebříček. Něco takového děti přirozeně neznají a na všechny vjemy reagují po svém. Pokud si dítě například oblíbí hnědého plyšového medvídka, může dospět v přesvědčení, že hnědá je teplá, něžná a uklidňující barva.
Hračky a barevná rizika
Příliš mnoho hraček je dnes vyráběno v nejjasnějších odstínech základních barev. Vzniká tím riziko, že se děti naučí, že je všechno červené, modré a žluté. Dobrá výchova se přitom musí zakládat na uvědomování mnohabarevnosti okolního světa. Je otázkou, zda jednolitost hraček nakonec nemůže dítě vést k “černobílému” vnímání okolí – včetně těch nejhlubších důsledků v chování.
Děti se při hře nechávají vést pouze svou fantazií a klidně si budou hrát s pískem, hlínou, vodou a předměty, které dospělí pokládají za příliš vybledlé, ošumělé a nezajímavé. Na základě tohoto chování docházejí někteří dospělí k závěru, že děti barvy ve skutečnosti nevnímají a že skutečné barevné vnímání přichází až s poněkud vyšším věkem. Pravda se ale může nacházet někde jinde: děti nemají žádné zkušenosti se společenským významem té které barvy, a právě proto na ni nereagují tak, jak by dospělí očekávali.
Kterou barvu mají děti nejraději? A v kterém věku?
Do deseti let věku upřednostňují chlapci červenou, žlutou a modrou, děvčata červenou, fialovou, žlutou a modrou. Ve věkových kategoriích nad deset let je pořadí u chlapců: červená, zelená, žlutá, modrá, a u dívek: červená, fialová, žlutá, zelená, modrá. Při výběru barev samozřejmě hraje roli momentální nálada, osvětlení místnosti a barva jejích stěn.
Vzrušující svět pastelek
Nejmladší děti používají barvy téměř výhradně pro požitek z ušpinění. Děti od sedmi do devíti let však už objevují vztah mezi barvou a objektem – často opakují stejné barvy pro tytéž objekty.
Je to součást vývoje dětského procesu myšlení. Dítě už tehdy umí seskupovat věci do tříd a generalizovat. Umí odpovědět, jakou má barvu nebe nebo tráva. Mimoto si děti vytvářejí i své individuální spojování barev s některými objekty podle vlastních zkušeností. V tomto věku začínají děti také experimentovat s mícháním barev.
Od devíti do dvanácti let se odpoutávají od schematických vztahů a jsou schopné vytvářet bohaté barevné odstíny, takže už odlišují modrou na nebi a v jezeře nebo odstíny zelené, které jsou jiné na listech stromu či na trávě.
Autor: red
