Mám ale kamarádku, která to dělá úplně jinak. Já ji mám opravdu ráda, a tak mě mrzí, že se sebou nechá zametat jen, aby se měla dobře. Akorát nevím, jak jí mám vysvětlit, že dělá hroznou chybu. Přijde mi trochu jako zlatokopka…
Chceš to, musíš si na to vydělat!
Už od základní školy mám kamarádku Jarku, byly jsme dobré kamarádky, měly jsme společné zájmy. Jenže jakmile jsme trošku povyrostly, začala jsem si všímat, že je Jarka hodně líná, a tak mě napadlo, co z ní asi bude. Nikdy se jí nic nechtělo. Zato já jsem chodívala na brigády už od patnácti let, abych si mohla koupit třeba něco pěkného na sebe nebo si zajít v pátek na diskotéku.
Když jsem jí řekla, aby šla na brigádu se mnou, měla vždycky nějakou výmluvu. No ale já jsem ji nepřesvědčovala, byla to její volba. Mně vždycky doma říkali rodiče, že když něco chci, musím si na to vydělat. A jsem jim za to dodnes vděčná. Alespoň se za sebe nemusím stydět.
Trápí mě, jak přemýšlí
Dneska už Jarku nevídám sice každý den, jako když jsme byly mladší, ale i tak jsme pořád dobré kamarádky. O to víc mě trápí, jak Jarka přemýšlí a jak se chová. Mám nutkání se vlastně stydět za ni. Máme dost společných přátel, a když někde jsme, všichni nad jejím chováním a smýšlením jen kroutí hlavou.
Jarka měla přítele, byl to mladý a velmi hodný kluk, jenže moc nevydělával – a mně už od počátku bylo jasné, že tahle láska nebude mít dlouhé trvání. Jarka totiž city přepočítává na peníze, vybírá si vlastně partnery podle toho, jestli něco mají. A když nemají, není to nic pro ni.
A tak to dopadlo i tentokrát, přítele opustila a našla si jiného. Podnikatele o třiadvacet let staršího, než je ona. Sice má peníze a koupil jí i nové auto, obléká ji do drahých značkových věcí, ale Jarka musí hodně věcí snášet. Jí to ale nevadí, je to prostě zlatokopka.
Zlatokopka hadr
Když Jarku poslouchám, je mi z toho úzko a taky někdy docela zle. Aby se mohla mít jako v bavlnce, musí svému staršímu příteli jít na ruku, jinak je zle. Dokonce už ji párkrát i zbil, došla a měla modřiny i šrámy v obličeji, ale ona ho začala hájit. Prostě nestihla udělat to, co po ní chtěl. Vybil si zlost a ona mu pak ještě ochotně vlezla do postele, aby ho uklidnila.
Za to ale na druhý den dostala drahý parfém a řetízek jako omluvu. A co je nejhorší? Ona si myslí, že je to v pořádku. Má za to, že když bude poslouchat, bude se mít dobře. Taky nemusí chodit do práce, takže proč by neudělala všechno, co on chce, že?
Peníze nejsou všechno
Snažím se jí vysvětlit, že všechno se netočí jen kolem peněz, chtěla abych, aby našla svoji sebeúctu, jenže na to mi ona vmete do tváře, ať se podívám, kde žiju já a kde ona. Já bydlím v garsonce, ona v rozlehlém rodinném domě se zahradou, vířivkou a saunou.
Já musím denně osm až deset hodin pracovat, občas včetně víkendů, ale ona ráno vstane a nemusí vůbec nic. Celý den může jen odpočívat, nakupovat, chodit na kosmetiku či ke kadeřníkovi nebo udělá to, co jí její přítel vymyslel. Úklid nebo vaření to ale samozřejmě nejsou. Nechápu, jak takhle může někdo žít. Využívá jen své tělo, aby se měla dobře, a mě to neskutečně trápí.
Mám pocit, že tohle jí asi nikdy nevysvětlím. Buď na to všechno přijde sama, nebo bude takhle žít jako zlatokopka ve své pěkné kleci až do konce života. Možná prozře až ve chvíli, kdy si její partner najde zase mladší a neokoukaný model, kdoví.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Petra (46): Jsem outsider, rodina se mě zřekla. Vážně jsem tak špatná?
Eva (25): Máma si našla mladšího přítele. Ale skončila jsem s ním v posteli já
