Středa , 05. 10. 2022

Eliška

Petra (46): Jsem outsider, rodina se mě zřekla. Vážně jsem tak špatná?

Chtěla jsem vždycky dělat všechno správně, ale nedařilo se mi. Někdy jsem měla pocit, že jsem jeden velký omyl, že můj život je jeden velký omyl, a dnes si to myslí i moje rodina. Nevím, jestli jsem skutečně tak špatná, špatná máma, špatná manželka i dcera, ale rodina se mnou už nějaký čas vůbec nekomunikuje, a to mě trápí. Nejhorší ve svém životě snad už mám za sebou, ale i tak propadám beznaději.
outsider
ilustrační foto (foto: 123RF)

15. 02. 2022

Už jako dítě jsem byla docela outsider. Neuměla jsem si najít přátele, ve škole se mnou nikdo nechtěl sedět v lavici, měla jsem jen jednu kamarádku, a docela jsem se proto i uzavřela do sebe. Na učňáku to ale bylo lepší, tam jsme měli docela dobrou partu. S tou jsme ale hodně holdovali večírkům, a tak přišly problémy, které moji rodiče špatně nesli. Předtím totiž neměli se mnou žádné starosti. Já jsem ale byla ráda, že konečně mám nějakou partu kamarádů, připadala jsem si, že někam patřím.

Nakonec mě z učňáku vyhodili. Nedostudovala jsem a v osmnácti letech mě máma poslala za hledáním plnohodnotné práce. Začala jsem dělat uklízečku ve škole, kde jsem poznala svého muže. To měla máma radost! Vlastně to byl i její plán. Místo mi totiž u kamarádky domluvila ona. Můj muž byl ode mě o hodně starší, byl již rozvedený, a tak se mě v podstatě ujal.

On měl radost, že má mladou ženu, já jsem měla kde bydlet a máma mě už neměla na krku. Prostě ideální. Byla to ale chyba, manžel mě hned po svatbě začal sekýrovat, nikam mě nepouštěl a záhy jsem mu porodila dvojčata. Po porodu jsem ale začala trpět depresemi a ty jsem zaháněla pitím. Další obrovská chyba. Už jsem nebyla jen outsider, ale ke všemu i matka alkoholička.

On to s tebou myslí dobře

Občas jsem si postěžovala mámě, kamarádek jsem už zase moc neměla. Vlastně jsem se mohla stýkat jen se svou sousedkou, a tak jsem se svěřila mámě, že nejsem šťastná. Že doma snáším ponižování, že musím poslouchat na slovo a být prostě hodná žena, dobrá hospodyňka a starostlivá máma.

K TÉMATU  Jak naučit dítě chodit na nočník? Není to taková věda!

Já jsem ale zatoužila po tom dodělat si alespoň střední školu, v tom mě ale nikdo nepodporoval. I proto jsem asi sáhla po flašce. Matka mi řekla, že je to můj úděl, že si za to mohu sama, když jsem se nechala vylejt ze školy. Takže teď mám žít život po boku svého manžela a být ráda, že mám to, co mám. Přece to on se mnou myslí dobře.

Už jsem to nezvládala

Byla jsem sama, i když jsem měla děti. Byla jsem outsider a nezvládala jsem to. Začala jsem pít hodně a dostala jsem se do dalších problémů. Propila jsem si peníze na domácnost, i když jsem se o děti dokázala postarat, už jsem to nebyla já. Postupem času jsem už vlastně nezvládala nic, vyhledala jsem ale tentokrát pomoc u své sousedky, která mi slíbila, že mi najde léčení. Chtěla jsem se zvednout a zase bojovat, ale už jsem to nestihla.

Jednou jsem se vrátila domů z obchodu a na stole stál dopis. Všechny věci manžela i dětí byly pryč. Vzal je a odvezl neznámo kam, opustili mě, a to proto, že jsem byla alkoholičkou. Chtěla jsem se léčit, ale jako bych zase neměla důvod. Na sezení jsem přestala chodit a začala jsem znovu pít. Nevěděla jsem, kde bych muže a děti měla hledat, začala jsem se litovat a málem jsem se upila k smrti.

Sousedka mě zachránila

Moje sousedka mě ale zase jednou zachránila. Jednou mě našla skoro v bezvědomí, odvezla mě do nemocnice a odtud jsem putovala rovnou do léčebny. Vyléčila jsem se, a od té doby jsem se flašky ani nedotkla. V té době už byly děti plnoleté. Začala jsem pátrat, kde jsou a kde je můj muž. Ten ale už mezitím podal žádost o rozvod, a tak jsem po opuštění léčebny měla zase plno starostí. Ustála jsem to, i s dětmi jsem se setkala, snažila jsem se jim alespoň něco vynahradit, ale bylo pozdě.

K TÉMATU  Jitka (45): Dcera byla měsíc na prázdninách u babičky. Po návratu je úplně jiná

Nikdo z rodiny neocenil snahu, nikdo mi nepomohl se vrátit do života a úplně mě zavrhli. Bolí to a nejvíc mě trápí, že už to asi nespravím. Opravdu jsem tak špatná?

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

„Nadpřirozené schopnosti mám už od malička. Dnes je využívám k pomoci dalším lidem,“ říká Marie

Pití alkoholu prý zlepšuje zdraví. Kde je správná míra a jak se pozná, že už patříte do skupiny alkoholik

Zdroje článku:
sdílet
tisknout

Témata pro vás

Výběr článků

Vodu používáme všichni každý den. Aniž i to uvědomujeme, spotřebujeme jí obrovské množství – o čemž mnohdy ani nevíme. Zjistíme to, až nám přijde roční vyúčtování a začnou se nám nad ním protáčet panenky. Nicméně existují způsoby, jak vodou v domácnosti šetřit, aniž by nás to nějak omezilo, A hned bude pohled na každoroční vyúčtování veselejší. Jak v domácnosti šetřit vodou?
Také někdy nerozumíte tomu, kde se ve vás vzaly negativní pocity? Jak je možné, že se najednou cítíte špatně a podrážděně? Co kdybych vám prozradila, že za to může dokonce i to, co jíte! Možná je to pro vás novinka. Každopádně pojďme si o tom povědět více. V tomto článku pochopíte, jak je to vůbec možné a jak to můžete změnit k lepšímu. Takže určitě pokračujte ve čtení, aby vaše nálada byla už jen lepší a lepší!
Banán je ovoce, které všichni milujeme a často ho jíme téměř denně. Asi každého z nás někdy napadlo, zda by se jeho slupka nedala využít nějakým způsobem v domácnosti. Světe div se, dala! Máme pro vás několik rad a tipů, jak slupku využít před tím, než ji s konečnou platností vyhodíte do odpadkového koše. Můžete si být jisti, že po přečtení tohoto článku už banánové slupky nikdy jen tak nevyhodíte.

Nepřehlédněte

Známe to všechny. Ocitneme se z ničeho nic ve společnosti, nikoho neznáme a s naší introvertní povahou nemáme odvahu dát se s někým do řeči. Někdy za to může strach, jindy stud a velmi často také netušíme, jak se do konverzace s ostatními zapojit, abychom se neztrapnily. Naštěstí existuje mnoho témat, do kterých se můžeme bez obav pustit i bez hlubších znalostí i dovedností.

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek