Už jako dítě jsem byla docela outsider. Neuměla jsem si najít přátele, ve škole se mnou nikdo nechtěl sedět v lavici, měla jsem jen jednu kamarádku, a docela jsem se proto i uzavřela do sebe. Na učňáku to ale bylo lepší, tam jsme měli docela dobrou partu. S tou jsme ale hodně holdovali večírkům, a tak přišly problémy, které moji rodiče špatně nesli. Předtím totiž neměli se mnou žádné starosti. Já jsem ale byla ráda, že konečně mám nějakou partu kamarádů, připadala jsem si, že někam patřím.
Nakonec mě z učňáku vyhodili. Nedostudovala jsem a v osmnácti letech mě máma poslala za hledáním plnohodnotné práce. Začala jsem dělat uklízečku ve škole, kde jsem poznala svého muže. To měla máma radost! Vlastně to byl i její plán. Místo mi totiž u kamarádky domluvila ona. Můj muž byl ode mě o hodně starší, byl již rozvedený, a tak se mě v podstatě ujal.
On měl radost, že má mladou ženu, já jsem měla kde bydlet a máma mě už neměla na krku. Prostě ideální. Byla to ale chyba, manžel mě hned po svatbě začal sekýrovat, nikam mě nepouštěl a záhy jsem mu porodila dvojčata. Po porodu jsem ale začala trpět depresemi a ty jsem zaháněla pitím. Další obrovská chyba. Už jsem nebyla jen outsider, ale ke všemu i matka alkoholička.
On to s tebou myslí dobře
Občas jsem si postěžovala mámě, kamarádek jsem už zase moc neměla. Vlastně jsem se mohla stýkat jen se svou sousedkou, a tak jsem se svěřila mámě, že nejsem šťastná. Že doma snáším ponižování, že musím poslouchat na slovo a být prostě hodná žena, dobrá hospodyňka a starostlivá máma.
Já jsem ale zatoužila po tom dodělat si alespoň střední školu, v tom mě ale nikdo nepodporoval. I proto jsem asi sáhla po flašce. Matka mi řekla, že je to můj úděl, že si za to mohu sama, když jsem se nechala vylejt ze školy. Takže teď mám žít život po boku svého manžela a být ráda, že mám to, co mám. Přece to on se mnou myslí dobře.
Už jsem to nezvládala
Byla jsem sama, i když jsem měla děti. Byla jsem outsider a nezvládala jsem to. Začala jsem pít hodně a dostala jsem se do dalších problémů. Propila jsem si peníze na domácnost, i když jsem se o děti dokázala postarat, už jsem to nebyla já. Postupem času jsem už vlastně nezvládala nic, vyhledala jsem ale tentokrát pomoc u své sousedky, která mi slíbila, že mi najde léčení. Chtěla jsem se zvednout a zase bojovat, ale už jsem to nestihla.
Jednou jsem se vrátila domů z obchodu a na stole stál dopis. Všechny věci manžela i dětí byly pryč. Vzal je a odvezl neznámo kam, opustili mě, a to proto, že jsem byla alkoholičkou. Chtěla jsem se léčit, ale jako bych zase neměla důvod. Na sezení jsem přestala chodit a začala jsem znovu pít. Nevěděla jsem, kde bych muže a děti měla hledat, začala jsem se litovat a málem jsem se upila k smrti.
Sousedka mě zachránila
Moje sousedka mě ale zase jednou zachránila. Jednou mě našla skoro v bezvědomí, odvezla mě do nemocnice a odtud jsem putovala rovnou do léčebny. Vyléčila jsem se, a od té doby jsem se flašky ani nedotkla. V té době už byly děti plnoleté. Začala jsem pátrat, kde jsou a kde je můj muž. Ten ale už mezitím podal žádost o rozvod, a tak jsem po opuštění léčebny měla zase plno starostí. Ustála jsem to, i s dětmi jsem se setkala, snažila jsem se jim alespoň něco vynahradit, ale bylo pozdě.
Nikdo z rodiny neocenil snahu, nikdo mi nepomohl se vrátit do života a úplně mě zavrhli. Bolí to a nejvíc mě trápí, že už to asi nespravím. Opravdu jsem tak špatná?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
„Nadpřirozené schopnosti mám už od malička. Dnes je využívám k pomoci dalším lidem,“ říká Marie
