Jejího přítele jsem neschvalovala
Vždy byla dcera zvyklá na to, že jsem ji ve všem podpořila, podržela, nemluvila jsem jí do výběru přátel nebo kluků. Sama jsem neměla ráda, když mi moje maminka neustále říkala, co mám dělat, no a já si to stejně nakonec udělala po svém. Myslela jsem si, že když budu jiná a své dceři ukážu, že jí věřím, že se může rozhodovat sama, bude to mezi námi mnohem lepší. Já jsem totiž se svou mámou moc dobré vztahy neměla. Za to my jsme si věřily, hodně jsme si povídaly, chtěla jsem, aby věděla, že mi může říci všechno.
V životě se ale prostě vždycky něco pokazí, i náš téměř bezchybný vztah se začal najednou hroutit. To když si dcera přivedla domů svého posledního přítele. Ani nevím, kde se poznali, to mi vlastně nikdy neřekla, jen jsem od první chvíle měla pocit, že to nebude úplně ideální partner. Já jsem mu nedokázala věřit, na první pohled mi na něm něco vadilo a jejich vztah jsem neschvalovala. I když jsem to samozřejmě neřekla hned narovinu, dcera to na mně poznala.
Nemáme kde bydlet
Dceři bylo dvaadvacet let, a i když už pracovala, často měnila místa, hledala si brigády. Z toho by svoje bydlení neutáhla, takže bydlela stále se mnou. První šok přišel ve chvíli, kdy přišla s tím, že by se svým přítelem chtěla bydlet u nás. To se mi nezamlouvalo, jenže ona pokračovala s tím, že by chtěli bydlet u nás, protože ani on nemá peníze na vlastní podnájem. To jsem razantně odmítla, ještě než to dcera dořekla. Ona však pokračovala.
Budeš babička
Oznámila mi, že je těhotná, že je ve třetím měsíci a že společně chtějí miminko vychovávat, jen potřebují mít kde začít. Tak to už jsem sotva dýchala, když jsem si představila jeho a mou dceru, jak společně vychovávají dítě, bylo mi do breku. Dceři jsem sice věřila, že to zvládnout může, ale její partner mi přišel ještě jako puberťák. Oblékal se jako vagabund, mluvil neslušně a nespisovně, že jsem mu často ani nerozuměla, neměl dodělanou školu, a navíc byl o dva roky mladší než má dcera. Taky mi přišlo, že v něčem lítá, že buď pije, nebo bere nějaké drogy, protože se mu často měnily nálady a pusa mu jela na plné obrátky.
Bylo toho na mě moc, hlavou se mi to všechno promítlo a musela jsem z místnosti odejít. Když za mnou dcera přišla, cítila se ukřivděně. Že se mi její přítel nelíbí, věděla, ale asi v tu chvíli čekala více podpory. Já ji ale podpořit najednou neuměla.
Musela jsem na to přistoupit
Po několika dalších rozhovorech mi ale došlo jedno, že pokud na to nekývnu, dceru taky mohu ztratit. Bála jsem se, že odejde s ním neznámo kam. A pak už bych se musela bát nejen o ni, ale i o své vnouče, a to jsem nemohla dopustit. Takže jsem na to přistoupila, slíbila jsem, že jim pomůžu s miminkem, že to nějak zvládneme a že u mě mohou bydlet tak dlouho, jak budou potřebovat.
Zpočátku to nebylo lehké, ale začali jsme se docela sžívat, dcera se moc a moc snažila, viděla jsem na ní, že je skutečně zamilovaná, a hlavně, že se hrozně těší na dítě. I během těhotenství chodila na brigády, sháněla výbavičku, četla si knížky o porodu a výchově. Stále jsem se ale měla na pozoru, na jejím příteli mi pořád něco nesedělo.
Co skrýváš?
Po pár měsících, to už měla dcera co nevidět rodit, se v našem vchodě a taky v několika dalších vchodech v panelácích okolo, začaly ztrácet ze sklepů jízdní kola a taky nejrůznější cenné věci, které byly ve sklepních kójích uložené. Byl to celkem poprask, znala jsem několik lidí, kterým bylo odcizeno kolo nebo třeba náhradní pneumatiky od aut, ale i jiné věci, které měly hodnotu. Policie si ale klasicky nevěděla rady a moc to neřešila, chyběli svědci, vše se dělo v noci a zdálo se, že zloděj jde najisto. Bylo mi ale divné, že když se něco ztratilo ze sklepa v našem vchodě, nebyl poškozený zámek. Bylo jasné, že pachatel má od vchodových dveří klíče.
Ani nevím proč, okamžitě jsem začala podezřívat dceřiného přítele. Asi proto, že se mi od začátku nezdál, jeho chování bylo divné, nálady měl jako na houpačce, do práce moc nechodil, ale vždy nějaké peníze přinesl. Začala jsem si to skládat dohromady a zeptala se ho, co skrývá.
Musela jsem to udělat
Jeho odpovědi mě neuspokojovaly, byla jsem si jistá, že za krádežemi je on. Nezbývalo mi nic jiného, než dojít na policii. Udala jsem ho a policie nakonec díky tomu zjistila, že bych se jako detektiv vážně uživila. Na krádežích se ale nepodílel sám, měl ještě dva kamarády, kteří mu pomáhali. Netrvalo to dlouho a policie měla důkazy v podobě některých ukradených věcí, které nestihli prodat. Dcera mě v tu chvíli nenáviděla, navíc se přišlo na to, že to není první přestupek, první krádež a jelikož byl její přítel již v podmínce, o čemž já jsem neměla vůbec tušení, šel do vězení.
Dcera tak zůstala na miminko sama, což jsem určitě nechtěla, ale nemohla jsem to nechat jen tak. Mou pomoc zpočátku odmítala, dokonce hrozila, že odejde, ale neměla kam, a to je dobře. Kvůli mně sice zůstala bez partnera, ale jinak to nešlo. Pomáhám jí, i když naše vztahy jsou značně ochablé a je to těžké.
Nejhorší na tom je, že vím, že ona sama o všem věděla, ale říct to nahlas nechtěla. Jen aby nezůstala sama s dítětem.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
27 důvodů, proč se s vámi muž stejně nakonec rozejde
Ex neunesel rozchod. Co dělat, když na vás začne házet špínu?
