V pubertě jsem tím hodně trpěla, já jsem si musela všechno oddřít a ona to měla na zlatém podnose. Pak se ale všechno změnilo. Máma umřela – a svět se nám obrátil vzhůru nohama. A po letech jsem zjistili, čím se moje malá sestra živí…
Těžké časy
Jako sestry držely při sobě až po mámině smrti. Měla autonehodu, kterou nepřežila, a my jsme zůstaly najednou samy. Bylo to těžké. Sedmnáct let a sestra třináct let. Bydlela jsem automaticky u babičky a sestra bydlela se svým biologickým otcem. Jenže ten si velmi rychle našel novou přítelkyni. Jí se ale nelíbilo, že by měla vychovávat cizí dítě, a tak se sestra nastěhovala za mnou k babičce. Tam se mezi námi začalo tvořit pouto.
Byly to pro nás těžké časy, u babičky jsme musely žít skromně, o hodně skromněji než doma, ale zvládaly jsme to. I proto se z nás konečně staly sestry. Já jsem pochopila, že jako ta starší se postarám o sestru, takže jsem na ni dávala pozor. Byly jsme pořád spolu, pomáhaly jsme babičce a zdálo se, že to všechno zvládneme a budeme žít normálním životem.
Můj odchod z domova
Poté, co jsem dokončila střední školu, jsem si našla práci a také bydlení na takové menší ubytovně. Uvolnila jsem místo sestře v pokojíčku, babičce jsem ale i nadále pomáhala. Sestra mi však odchod neodpustila a odcizily jsme se. Hodně se mi vzdalovala, ale když měla nějaké potíže, přišla za mnou. Bylo snazší mluvit se mnou než s babičkou, což jsem chápala.
Bylo mi jasné, že její dospívání ale bude docela zkouškou, že to nebude tak snadné, jako to bylo se mnou. A pak si moje sestřička našla starší kamarádku s dost svérázným chováním i názory.
Kde jsi vzala tolik peněz?
Sestra musela dvakrát přestoupit na jinou školu, nechtělo se jí učit, začala se toulat po nocích, a dokonce odjížděla pryč na víkendy. Trvalo to několik měsíců, pak sestra oslavila osmnácté narozeniny. Nyni nám oznámila, že se stěhuje, že končí se školou a bude se živit sama. To jsem nenechala jen tak. Samozřejmě, že jsem zjistila, čím se chce v osmnácti živit bez vzdělání.
Babičku tím nezatěžuju, takže jsem se zapřísáhla, že na všechno přijdu sama a svou sestru zase přivedu k rozumu. Spadla mi ale brada, když jsem zjistila, kde bere tolik peněz a čím že se to vlastně chce živit.
Loutka bohatých chlapů
Sestřina nová kamarádka totiž již nějakou dobu jezdí za hranice, kde v nočních klubech dělá společnici bohatým postarším mužům. Jejím úkolem je bavit je. No jistě, že nevěřím tomu, že si s nimi jen sedne ke stolu a povídá si s nimi. Sestra mi tvrdí, že pokud nechce, nic s nimi mít nemusí, že jde jen o společnici, ale já vím, co si pod tím asi tak mám představit.
Určitě s nimi i spí nebo se tam někde svléká, ale to mi už neřekne. Bojím se o ni. Hlavně vím, že tohle je jen cesta do pekel. Takhle se přece nemůže osmnáctiletá holka živit! Taky myslím na mámu, která by tohle určitě nikdy nedovolila. Jenže já máma nejsem a ona už je plnoletá.
V hloubi duše vím, že se má malá sestřička zaprodává, nechce se mi tomu ani věřit a vůbec jí nedokážu vysvětlit, jak obrovskou chybu dělá. Ona v tom však vidí to, že může být nezávislá, že má peníze a může si dopřát, co chce. Pořád doufám, že jí to všechno dojde, ale když ji vidím, když sleduji, jak si to užívá, ztrácím naději.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Radka (21): Byla jsem zdrogovaná. Ráno jsem se probudila nahá. Nic si nepamatuji
Judita (24): Mám krásné tělo, ale šťastná nejsem. Z malíře i fotografa se vyklubali úchylové
