Životní styl

Syndrom vyhoření. Jak ho poznat a včas mu předejít? Kdy je člověk pouze unavený a kdy už vyhořelý?

syndrom vyhoření
zdroj: 123RF.com
Stres a neustálý tlak na výkon v práci, strach ze selhání a z toho, že nebudete schopna dostát požadavkům okolí. To jsou některé z faktorů, které vedou u mnoha dříve výkonných a schopných lidí ke stresové poruše, známé jako syndrom vyhoření. Jak ho poznat a jak jej řešit?

Příznaky nepřehlížejte, samy od sebe neodezní

Moderní výzkumy ukazují, že příčinou vzniku této stresové poruchy je v první řadě tlak na nadměrný výkon a strach ze selhání. Tento tlak nemusí vytvářet nutně jen okolí, většinou je člověk obětí vlastních přehnaných požadavků sám na sebe. Nejčastěji se s vyhořením setkají ti, kdo pracují s lidmi, například lékaři, zdravotní sestry, učitelé, psychologové, právníci, policisté, telefonní operátoři. Avšak z výsledků nejnovějších studií vyplývá, že jsou mezi nimi stále častěji matky na mateřské dovolené, ženy v domácnosti a dokonce i studenti.

Kdy jde jen o únavu

Zda jde pouze o únavu, poznáte z toho, že stav je jen přechodný. Máte zkrátka období, kdy se cítíte unavené. Stačí trochu přibrzdit a energie se vám opět vrátí zpět. Někdy pomůže dovolená, kde síly načerpáte. Zvážíte, zda toho není jen na vás mnoho a uberete trochu plyn.

Symptomy syndromu vyhoření

Syndrom vyhoření se v emocionální oblasti projevuje sklíčeností, popudlivostí, bezmocností, nesoustředěností a zapomínáním. V oblasti mezilidských vztahů jsou takoví lidé cyničtí, nechtějí pracovat s lidmi, začnou být konfliktní. Mezi fyzické projevy patří výrazné poruchy spánku, může to být nespavost, nebo nápadně zvýšená potřeba spánku, který však nepřináší odpočinek. Dalšími doprovodnými znaky jsou bolesti hlavy, zad, problémy se zažíváním.

Lidsky řečeno – cítíte se takhle? Vnímáte u sebe ztrátu elánu, zájmu, nadšení, motivace? O cokoliv se v práci pokusíte, narážíte jakoby na stěnu. Tedy na nezájem, odmítnutí, nedostatek podpory. V podstatě se cítíte, že nemůžete nic dělat a jste bezmocné. Uvědomujete si, že neděláte to, co byste chtěla, a také cítíte, že ani nemůžete. Začnete proto věci dopředu vzdávat, protože nevidíte žádnou změnu ani pokrok, nastupuje apatie.

Jednotlivé fáze syndromu vyhoření

Nejprve se snažíte pracovat co nejlépe, pak postupně ztrácíte ideály. Někdy si připadáte nedostatečně ohodnocené, začnou vás frustrovat různé překážky, kolegové nebo klienti. V další fázi se vám zdá, že jste pod neustálým tlakem a nestíháte. Pak začnete být protivné i doma a nakonec vás stres udolá. Přejdete do rezignace a děláte jen to nejnutnější. I tak máte pocit, že to stejně nemá smysl.

Čím dříve to začnete řešit, tím lépe. Avšak u vyhoření jde o plíživý proces, jehož vznik a vývoj je těžké z pozice samotného postiženého vůbec postřehnout. V první fázi vám může pomoci praktický lékař. V případě rozvinutého syndromu vyhoření vás doporučí k psychiatrovi nebo psychoterapeutovi.

Pomůže odpočinek, čas na koníčky i výpověď

Rozhodněte se. Je práce opravdu tím nejdůležitějším ve vašem životě? Odpočívejte. Jen odpočatý člověk může pracovat dobře. Pleťte, sázejte byliny, cvičte. Nápady přicházejí samy právě v těchto chvílích, kdy máte „čistou hlavu“. Naučte se říkat ne. Neberte si práci, kterou nezvládnete. Udržujte si přátele a koníčky. Nezanedbávejte je kvůli práci. Vyjednejte si mimořádně dlouhou dovolenou, třeba několik měsíců. V klidu si zrevidujte své přednosti a rezervy, plány, ambice, možnosti i žebříček hodnot. Když nebude zbytí, rozhodněte se k radikálnímu řešení a změňte zaměstnání. V posledních fázích syndromu vyhoření je to už téměř jediné, co zaručeně pomáhá.

Jak syndromu předejít?

Dá se však syndromu i předejít. Je třeba si uvědomit, co od života chcete a průběžně se zamýšlet nad tím, jestli se tím řídíte a chováte se podle toho. Samozřejmě jde o všechny stránky života, nejen tu pracovní. Zkuste si odpovědět na tyto otázky:

  • Jak chci svůj život žít a co od něj očekávám?
  • Co chci dál?
  • Co jsem ochotná tomu dát?
  • Co v mém životě zásadně nesmí být?

Když zjistíte, že v práci nebo v životě děláte něco, čím jdete proti sobě, je dobré se zastavit a uvědomit si, zda je to ještě něco, co vůbec chci. Pokud ne, vyřaďte to ze svého života hned.

Setkaly jste se s tímto syndromem osobně? Povězte nám své zkušenosti do diskuze pod článkem.

Reklama

Reklama