Podivnosti a deformace nás fascinují. Podle psychologů je to normální

Znechucení funguje

Znechucení funguje jako jeden ze základních obranných mechanismů – potřebujeme jej, stejně jako jej vyžadujeme. Ale z psychologického hlediska – co vás donutí naladit právě tento kanál?

Negativně pociťovaná emoce

Podle Alexandera J. Skolnicka ze Saint Joseph’s University je znechucení v podstatě negativně pociťovaná emoce, jejíž význam ve vývoji dítěte se vyjevuje později než třeba u prožívání štěstí, smutků a dalších základních pocitů. Rodiče nám cíleně znechucují různé aktivity, které si v dětském věku ještě nedokážeme vyhodnotit jako nežádoucí. Typicky se může jednat o základní hygienické a stravovací návyky – nesahat na vlastní výkaly, nepatlat si zbytky jídla všude možně, nežužlat něco, co jsme sebrali ze země a tak podobně.

Příprava na dospělost

Je to vlastně taková průprava na dospělost. Tím, že si osvojíme schopnost něco vnímat jako nechutné, naučíme i sama sebe se v konfrontaci se znechucením mít na pozoru. A to dospělého jedince dokáže chránit před nebezpečím, které by mohlo být v extrémních případech i smrtelné. Například prošlé potraviny. Jejich chuť není kdovíjak světová, většinou nás donutí je vyplivnout a v konzumaci nepokračovat.

Netřeba dodávat, že pokud sníme hnijící jídlo, požijeme s ním pravděpodobně i notnou dávku všelijakých bakterií, které našemu zdraví rozhodně neprospějí. Pokud na ulici potkáme člověka, který má viditelně nějaký zdravotní problém, budeme se všemi silami snažit se od něj držet co nejdál. Díky tomu nechytneme rýmu, ale ani žádnou infekční chorobu – spalničky, tuberkulózu nebo antrax.

Znechucení vzrušuje

Diváky TLC však k obrazovkám přitahuje ještě jeden pocit – a to vzrušení. Když se oprostíme od vnímání tohoto pocitu ve vyloženě sexuální rovině, zjistíme, že může do jisté míry fungovat jako koření našich životů. Clark McCauley z Bryn Mawr College vysvětluje, že vzrušující zážitky potřebujeme, málokdo ale má práh posunutý tak daleko, aby se vrhal do extrémních situací po hlavě.

Atrakce v zábavních parcích zprostředkovávají prožívání strachu, audiovizuální průmysl nám tyto zážitky pomáhá prožívat v teple obývacího pokoje. Tedy prostředí, které je naprosto bezpečné. Ve spojení s ukojením pocitu zvědavosti je to přesně to, co k životu potřebujeme.

A jak to máte vy?