Mýtus první: Očkování způsobuje u dětí autismus
Takový vědecký důkaz neexistuje. Studie Andrewa Wakefielda z r. 1998 byla tři roky prověřována britskou lékařskou komorou. A podívejme se! Ukázalo se, že záměrně klamala veřejnost. Pan doktor chtěl být zřejmě populární. Wakefieldovi však byla odejmuta lékařská licence a dodnes odborníci nechápou, proč moderní rodiče, kteří mohou získat kvalitní informace o očkování, stále podléhají tomuto mýtu a člověku, který se zpronevěřil svému povolání.
Mýtus druhý: Očkování proti spalničkám způsobuje další onemocnění.
Například zánět středního ucha, zápal plic nebo encefalitidu. Očkovací látka proti spalničkám obsahuje sice oslabený, nicméně živý virus spalniček. To může vyvolat spalničkám podobnou vyrážku u asi 5 % očkovaných dětí. Nemůže však způsobit žádnou jinou nemoc. Naopak, zánět středního ucha či zápal plic často doprovázejí skutečné onemocnění spalničkami. Riziko vzniku encefalitidy po očkování je menší než 1 osoba na 10 milionů dávek vakcíny. Pokud však dítě dostane opravdu spalničky, je možnost onemocnění encefalitidou 1 : 1 000 až 2 000 případů.
Mýtus třetí: Očkování vyvolává astma a alergie
Žádný vědecký důkaz o tom neexistuje. Ve velmi vzácných případech se mohou objevit alergické reakce (např. kopřivka nebo obtíže s dýcháním). Závažné alergické reakce se mohou objevit v méně než 1 případu z milionu.
Mýtus čtvrtý: Očkování proti rakovině děložního čípku není účinné
Ve Spojených státech se od roku 2006 podařilo snížit počet tohoto vážného onemocnění u dívek a mladých žen o více než polovinu. To je slušný úspěch.
Mýtus pátý: Chřipkové viry stále mutují a na ty nové očkování nezabere
Je to omyl. Většinou člověk onemocní, pokud se nechá naočkovat pozdě. Respektive v okamžiku, když už v sobě chřipkový vir má. Prevence je základ.
Mýtus šestý: Některé očkovací látky mohou vyvolat nemoc, proti které mají chránit
Souvisí to v podstatě s předcházejícím „chřipkovým“ mýtem. Některé očkovací látky obsahují části živého viru. Každopádně nemohou danou nemoc vyvolat. Mohou vyvolat pouze mírné příznaky, které nemoc připomínají. Tak je to třeba při očkování spalniček, příušnic nebo zarděnek. Ale stále lepší, než skutečná nemoc.
Mýtus sedmý: Vakcíny obsahují nebezpečné nebo zbytkové látky z výroby
Typickým příkladem tohoto mýtu je rtuť, hliník, formaldehyd nebo antibiotika. Rtuť ve vakcínách, které jsou zařazeny do povinného očkování v ČR, není. Některé vakcíny opravdu obsahují hliník. Ovšem ten obsahuje i voda, vzduch nebo mateřské mléko. Navíc neexistují žádné studie a vědecké důkazy, které by prokazovaly, že hliník v těchto malých dávkách organismu škodí. Formaldehyd se v některých vakcínách ve stopovém množství opravdu vyskytuje, ale je také součástí lidského metabolismu. Proto nemůže způsobovat žádné nežádoucí účinky. Také antibiotika mohou být při výrobě některých vakcín použita, aby se zabránilo jejich kontaminaci. Vědecké studie prokázaly, že toto stopové množství nemůže způsobit nežádoucí účinky.
Mýtus osmý: Účinnost očkování není tak vysoká, jak se tvrdí
Kdyby očkování nebylo tak účinné, měli bychom tu dnes ještě běžně opravdu velké epidemie záškrtu, tetanu, pravých neštovic či spalniček. Fakt, že tyto nemoci během posledních padesáti let takřka vymizely nebo se jejich výskyt dramaticky snížil, dokládá, že je tento nesmysl opravdu jen mýtem. Uvádí to i řada odborných studií nejen v Česku, ale i ve světovém měřítku. To, že se některé nemoci, například spalničky, znovu začaly v naší populaci vyskytovat, je právě důsledkem odmítání očkování.
Mýtus devátý: Nežádoucí účinky jsou zatajovány
Jaký by k tomu měl kdo důvod? Konspirační teorie o výdělcích farmaceutických firem, které chtějí zisk za každou cenu? I třeba za tu, že časem zemřou jejich blízcí? Jakékoli nežádoucí účinky musí všichni lékaři povinně hlásit a data jsou celostátně vedena ve Státním ústavu pro kontrolu léčiv. Tak tomu je i v jiných vyspělých zemích. Očkovacími látkami se zabývají týmy vědců po celém světě. Stačí nahlédnout do opravdových vědeckých studií a nenechat se zmást „odborníky na všechno“.
Mýtus desátý: Lepší je nemoc prodělat, pak proti ní bude člověk imunní
I imunita se poté, co minulé generace prodělaly spalničky, časem vytratí. Právě tak jako u tetanu. Stačí si nechat změřit protilátky v rámci laboratorních testů. Ovšem závažné poškození dětí i dospělých po opravdu prodělaných infekčních nemocech, může být doživotní. A nemusí to být „jen“ poškození ve formě poďobaného obličeje od neštovic, ale také smrt. To ostatně dokládá celá historie lidstva. A pokud by bylo lepší nemoc prodělat, proč by se nyní tak intenzívně hledala očkovací látka proti koronaviru? Nebylo by také lepší nechat zemřít pár nemocných, aby ti, co se uzdraví, měli doživotní imunitu? Co vy na to?
