Nový vztah čekají první zkoušky
V Egyptě jsme s tehdejším přítelem plánovali deset dnů plavání, opalování a milování, možná ještě nějaký ten výlet za památkou. Chodili jsme spolu pár měsíců, takže se jednalo o poměrně čerstvý vztah. V únoru zaplatili tenhle výlet, a až do odjezdu začátkem srpna to bylo celkem fajn. Nebyli jsme spolu každý den, ale když jsme spolu byli, tak jsme se skvěle bavili. Totéž jsme čekali od dovolené. A tam se to stalo.
Jak to tak bývá, nabízeli nám krásné výlety lodí. Jeden jsme si zaplatili, a to celodenní se vším všudy. Těšili jsme se na šnorchlování, plavání, pozorování ryb, oběd na ostrově a krásný den. Jenže všechno bylo jinak.
Neplánované dobrodružství
Lodi, no spíš kocábce, se na širém moři porouchal motor a posádka zhruba o čtyřech lidech si nevěděla rady. Někam stále telefonovali, běhali do strojovny a nám, pasažérům, říkali, že se nic neděje, že to spraví. Nespravili. A najednou, kde se vzal, tu se vzal, odpolední vítr. Nejdřív vánek, pak větříček, který se měnil v docela pěkný vichr. Loďka se houpala v ohromných vlnách, které se přelévaly přes palubu. Zcela neovladatelná nás kamsi unášela a někteří z nás se začali bát.
Houpe se loď i žaludek
Kapitán udělal jedinou věc: otevřel bar. Mladí německy mluvící turisté ho v mžiku vyprázdnili. Jiní, já mezi nimi, jsme vyprázdnili vše, co jsme měli v sobě. Neopili se jen ti, kterým bylo hrozně špatně. A tak nás to neslo dál kolem jakési veliké, zřejmě vojenské lodi. Volali jsme na ni a mávali. Kdosi tam stál, možná nás pozoroval nějakou optikou, a já jsem si připadala jak ve špatném filmu. A tušila, že také můžeme špatně dopadnout.
Kapitán konečně zavolal pobřežní stráž, která nás postupně dostala na břeh. Neptejte se, jak se ve velkých vlnách přesedá z jedné bárky na druhou! Někdo to zvládl až napotřetí. Záchranná loď musela neustále obeplouvat kocábku, přiblížit se ve vhodné době podle vzdutí vln a nabrat jednoho pasažéra. A tak stále dokola. První várka s dětmi a ženami odplula. Vrátili se i pro naši druhou várku. To už jsme byli prosolení naprosto všude. Nebylo co pít, o jídle nikdo neuvažoval.
Skvělá prověrka partnera
Ptáte se, co dělal můj přítel? Naprosto nic! Neopil se, ani mu nebylo špatně. Neutěšoval mě, nezachránil pro mě láhev vody, nenosil mi studené obklady. Seděl na svém sedadle a dělal, že mě nezná. Že nikoho z nás nezná. Ani mi nepomohl nastoupit na záchrannou loď, natož vystoupit.
Zbytek dovolené byl slušný, ale jen s nutnou základní komunikací. Cestou domů jsme v letadle mlčeli. Naštěstí jsme nebydleli spolu. Už jsme si nikdy nezavolali. Od té doby kdykoli jsem někoho poznala, tak jsem přemýšlela, jak by se asi zachoval on. Stačí pozorovat a ptát se sama sebe. Jestli by vám uvařil vývar nebo alespoň čaj, až budete vypadat hnusně, poteče vám z nosu a vlasy jste si nemyla už pár dnů. A jestli by vás zachránil v případě ztroskotání. Jakéhokoli.
Někdy je taková krizová dovolená ideální zkouškou pro vztah. Ostatně, stačí si vzpomenout na můj oblíbený film Svatební cesta do Jiljí.
