Neděle , 17. 08. 2025

Petra

Kateřina (32): Po letech mě našla má biologická matka. Radost vystřídalo obrovské zklamání

Že jsem vychovávána tetou, jsem se dozvěděla v patnácti letech. Do té doby jsem netušila, že mí rodiče nejsou mými rodiči, že se o mě od malička stará moje teta. Byl to pro mě šok, ale se situací jsem se smířila docela rychle. Snažila jsem se však vždycky najít svou biologickou matku, která mi chyběla, a chtěla jsem ji poznat.
matka
Matku jsem raději nikdy neměla hledat.

22. 06. 2023

Až když moje teta zemřela, má biologická matka se objevila na pohřbu a konečně jsme se setkaly. Měla jsem radost, tu ale po pár měsících vystřídalo obrovské zklamání. Kdybych to věděla, jistě bych se zachovala úplně jinak.

Jsem sestra tvé matky

Dětství jsem prožila na vesnici, měla jsem milující rodinu a vyrůstala jsem jako jedináček. Nikdy mě nenapadlo, že by moje máma nebyla mou mámou, proč taky. Jako rodina jsme fungovali skvěle, vídali jsme se i se širším příbuzenstvem, každé narozeniny či svátky jsme slavili ve velké skupině lidí a rodinných příslušníků. Až ve chvíli, kdy jsem se chystala na střední školu, si mě zavolala k sobě babička a maminka, tedy vlastně má teta, a obě mi se slzami v očích přiznaly pravdu.

Prý proto, abych mohla do života vykročit s tím, že vím, kdo jsem, a možná už taky nechtěly lhát. Prostě tu tíhu neunesly. Tak ji přenesly na mě. Byl to obrovský šok, najednou jsem se dozvěděla, že mě odmalička vychovávala sestra mé pravé matky. Teta mě přijala jako vlastní a dala mi všechno. Samozřejmě, že jsem se začala ptát proč.

Příběh, který jsem oplakala i pochopila

Ve svých patnácti letech jsem byla již celkem vyspělá, ale některé věci jsem musela zpracovávat postupně. Do té doby jsem byla bezstarostná, nic mě netrápilo, měla jsem rodinu, kamarády, koníčky, dobře jsem se učila, měla jsem své sny. A to, že neznám svou biologickou matku, mě zasáhlo. Dodnes jsem ale vděčná, že jsem se pravdu dozvěděla. Poslechla jsem si příběh o tom, jak to bylo.

Matka mě porodila v patnácti letech, bylo jí tedy přesně tolik jako mně, když jsem se o všem dozvěděla. Protože se ale o mě nedokázala postarat, její o pět let starší sestra si mě vzala k sobě a přijala mě za svou. Matka pak tiše dostudovala a ihned po škole odjela ze země. Od té doby mě neviděla, já si na ni ani nemohla pamatovat. Snažila jsem se to pochopit. I když jsem plakala a bylo mi to líto, vžila jsem se do té situace a došlo mi, že bych svou pravou matku chtěla moc poznat. To však nebylo tak jednoduché.

K TÉMATU  Ráno po té, rána po 100

Hledání bylo neúspěšné, teta to tak zařídila

Samozřejmě jsem se čím dál častěji ptala na nejrůznější detaily, chtěla jsem vidět fotky své matky, chtěla jsem vědět, kde žije a jak se jí vede. Teta slíbila, že mi pomůže, ale vždycky to dopadlo stejně. Hledání nebylo úspěšné, pomalu jsem se smiřovala s tím, že matku nikdy nepoznám. To mě mrzelo, vždyť měla důvod to takto udělat. Nic jsem jí nevyčítala, byla opravdu hodně mladá a nikam do dětského domova mě neodložila, vychovávala mě přece vlastní rodina.

Hodně jsem se na hledání upnula, teta však z toho moc velkou radost neměla, což jsem jí občas i vyčítala. Pak teta vážně onemocněla a já jsem se soustředila spíše na to, abych dostudovala, abych jí dělala radost a mohla jí pomáhat.

S tetou to šlo z kopce, léčba nezabírala a poslední roky jejího života se hodně trápila. Já si kvůli ní udělala ošetřovatelský kurz a rozhodla jsem se i v pracovním životě pomáhat vážně nemocným. Až když to s tetou vypadlo opravdu špatně, přiznala, že nechtěla, abych matku poznala, protože se bála, že budu zklamaná. Já si maminku vysnila jako mladou ženu, která odjela do zahraničí začít nový život, jako ženu, která toho všeho teď lituje. Jen teta věděla, že realita je jiná.

Velké shledání při smutečním obřadu

Teta pár týdnů na to zemřela. Byla jsem zdrcená, i když se to bohužel dalo předvídat. Co se ale předvídat rozhodně nedalo, bylo to, že uprostřed obřadu do smuteční síně přišla pro mě zcela neznámá osoba s kyticí rudých růží, která plakala a dívala se na mě. Až po obřadu jsem zjistila, že to byla má biologická matka.

Přišla na pohřeb rozloučit se s mou tetou a ženou, která mě vychovala, zatímco ona na to neměla. Bylo to velmi emotivní a já měla obrovskou radost. Na babičce a jiných členech rodiny jsem ale viděla, že z tohoto shledání takovou radost rozhodně nemají. Brzy jsem pochopila proč.

K TÉMATU  Rozhodnutí. Teď nebo nikdy

Matku jsem nikdy hledat neměla

Na můj popud teta začala v mých patnácti pátrat po tom, co se s mou matkou stalo. Podařilo se ji zkontaktovat, ale o tom mi teta nikdy neřekla. Matka totiž žila v Německu ne zrovna spořádaným životem. Byla na ulici, živila se léta tělem, brala drogy a pila alkohol. Teta moc dobře věděla, proč mi zatajila, kde má biologická matka je. Kontakt však ani poté neztratily, a tak se nakonec i o jejím úmrtí moje matka dozvěděla. Nepřijela však proto, aby uctila její památku a seznámila se s dcerou. Využila situace po svém.

První týdny jsem byla šťastná, svou matku jsem ubytovala u sebe, hodiny jsme si do noci povídaly, já byla skutečně nadšená a nic jiného jsem nevnímala. Povyprávěla mi docela dojemný příběh, chodily jsme nakupovat, na výstavy, do restaurací, ani mi nepřišlo zvláštní, že většinu věcí platím já, proč bych se tím měla zaobírat. Pak mě ale babička přišla důrazně varovat. Přišla hádka, no, a nakonec i mé velké prozření.

Matku jsem u sebe nechala téměř tři měsíce, po ty tři měsíce jsem ale byla skutečně šťastná. Smutek v srdci po ztrátě milované tety, která mi dala všechno, jsem si vynahrazovala tím, že u mě byla moje skutečná matka. Ta se však jednoho dne sbalila a už jsem ji neviděla. Nezapomněla si s sebou přibalit i několik cenností, které našla v mém bytě a nemalou hotovost z pozůstalosti po tetě.

Až pak mi došlo, že jsem ji nikdy hledat neměla, že teta i babička měly pravdu a že moje matka vlastně nikdy netoužila poznat mě, svou dceru. I když jsem zklamaná, beru to jako ponaučení do života a nikdy nezapomenu na svou obětavou a skvělou tetu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Marcela (42): Přeji si adoptovat dítě, ale manžel a děti s tím nesouhlasí

Manželství pro všechny: Kde je problém a co opravdu znamená registrované partnerství?

Zdroje článku:
autorský text
Doporučujeme
sdílet
tisknout
mohlo by vás zajímat

Témata pro vás

Výběr článků

Také vám někdy připadá, že se všechny každodenní povinnosti nedají skloubit dohromady? Chodíte spát pozdě a ráno brzy vstáváte, a přesto jste každý den ve skluzu? Nejspíš něco děláte špatně.
Na první pohled působí jako silná žena s nezaměnitelným hlasem, která má svou kariéru pevně v rukou. Ale za tím vším se skrývá mnohem víc. Nový dokumentární film „Anna K“, který dnes večer odvysílá Česká televize na programu ČT1 ve 21:20, nabízí jedinečný a hluboce osobní vhled do života jedné z nejoblíbenějších českých zpěvaček.
Pejskové, kočičky, ale i malí ježci nebo klokan. Zvířecí miminka, která jsou tak roztomilá, že už sladší být ani nemohou. Chlupaté mazlíčky milujeme, a tahle mláďátka jsou prostě k zulíbání. Tohle vám udělá na tváři úsměv!
Při zmínce výletu do nizozemského hlavního města se málokomu nevybaví tulipány či projížďky na kole mezi romanticky nasvícenými kanály. Amsterdam je živé a kulturně nabité město. Pojďme se společně podívat na zajímavá místa, která určitě stojí za návštěvu.
Zvoní budík - je zase ráno. Probouzíte se polámaní, s viditelnými kruhy pod očima a s padajícími očními víčky. Znovu jste se pořádně nevyspali. Už se to táhne několik dní a stále nevíte, jak svůj spánek opět zkvalitnit a prodloužit. Ty probděné noci se začínají projevovat na vaší pracovní výkonnosti i na náladě, kterou nemáte zrovna nejlepší. Možná za špatným spaním vězí tři věci. Jaké?
O nemocech se většinou nevtipkuje, ovšem výjimkou je nemoc zvaná Alzheimer, o které se mluví v mnoha starších i novějších vtipech. Dalo by se říct, že lidé o Alzheimerově nemoci vtipkují do chvíle, dokud se s chorobou nesetkají tváří v tvář. To pak jdou žerty stranou, jelikož se pochopí, že se jedná o závažnou nemoc a že to opravdu není legrace.
Není krém jako krém. Existuje rozdíl mezi tím, jaké krémy používáte na suchou, citlivou nebo mastnou pleť. Každá pokožka potřebuje něco jiného. Platí to i pro krémy určené pro denní a noční péči. Každý z nich plní úplně jiné úkoly. Jaký?
Také jste čekala na sluneční paprsky, až vám prozáří každý den? Konečně jaro! Ale jen do té doby, než sluníčko zasvítí přes zaprášená okna a vy najednou vidíte svůj byt v mnohem jasnějších konturách. Chtělo by to jarní úklid? Neztrácejte čas a jděte na to hned. Zvažte, jestli zapojit rodinu. Někdy si opravdu důkladně uklidíte jedině sama!
Turistické boty jsou fantastické boty, které se nosí, když jste v divočině a razíte cestu z prašných cest, podél žulových balvanů a po hřebenech úzkých kaňonů, dají se ale outdoorové boty pánské či dámské nosit každý den? Přeci jen, byly původně vyrobeny k jinému účelu.
Každý kolem vás se chlubí, jak jejich dítě ve dvou letech švitoří první slůvka? Nebojte se, rozhodně nebudete čekat tak dlouho! Naučte se techniku, jak své dítě rozmluvit a již ve věku 9 měsíců mít človíčka, kterému rozumíte první slůvka.
Sváteční atmosféra je o víc než jen vánočním stromečku a dárcích. Jak vykouzlit tu pravou vánoční pohodu? Dnešní článek na Dámské Lize přináší osvědčené tipy, které vám pomohou vytvořit nezapomenutelnou atmosféru na Štědrý den. Od kouzelného osvětlení po voňavé lahůdky, zjistěte, co by nemělo chybět ve vašem vánočním repertoáru a jak si užít tento magický čas s rodinou a přáteli.

Výběr článků

Někdo nedá na ostrá jídla dopustit a dopřává si je téměř denně, jiný nesní jídlo jen o trochu víc okořeněné. Pokud to však nebudete s konzumací pálivých pochoutek vyloženě přehánět, vaše zdraví vám za ně poděkuje. Zkoušeli jste si někdy dát ostré jídlo třeba k obědu v průběhu parného léta? Nejprve vás sice pořádně prohřeje, ale následně způsobí žádané ochlazení.
S příchodem nového roku se obnovily módní kolekce v oblíbených i méně oblíbených obchodech. Loňské zboží vystřídalo letošní a my si již mohli všimnout toho, co se bude letos nosit. Stejně jako vloni, i letos se bude naše pozornost upínat k modelům, které ohlásily svůj velký comeback. I letošnímu roku budou dominovat kousky, které známe z devadesátých let a které po nějakou dobu upadly do zapomnění.
Střevní potíže na cestách představují jeden z největších strašáků a též jeden z nejčastějších zdravotních problémů provázených cestování a dovolenou. Základem je prostá prevence a uvědomění si nástrah před vycestováním. Chceme-li co nejvíce snížit riziko zdravotních problémů, je nutné na to myslet již určitou dobou před cestou a celou dovolenou.

Nepřehlédněte

Uskladnění vína musí mít nějaký pořádek. O ten se postarají stojany na víno a vinotéky, které jsou praktickým i designovým doplňkem interiéru. Materiálem číslo jedna je dřevo, ale kromě toho opravovaného dolehl i sem trend palet. Opravdovou chloubou domu je potom vinný sklípek do spirály se vstupem rovnou z kuchyně nebo jídelny.
Podkrovní byty zdaleka nemusí být jen stísněné prostory. Půdní vestavba může dát za vznik příjemnému prostoru k životu. Pokud přemýšlíte o domově v podkroví, dáme vám pár nápadů, jak si ho zařídit útulně a krásně.

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek