Pondělí , 27. 01. 2025

Ingrid

Kateřina (32): Po letech mě našla má biologická matka. Radost vystřídalo obrovské zklamání

Že jsem vychovávána tetou, jsem se dozvěděla v patnácti letech. Do té doby jsem netušila, že mí rodiče nejsou mými rodiči, že se o mě od malička stará moje teta. Byl to pro mě šok, ale se situací jsem se smířila docela rychle. Snažila jsem se však vždycky najít svou biologickou matku, která mi chyběla, a chtěla jsem ji poznat.
matka
Matku jsem raději nikdy neměla hledat.

22. 06. 2023

Až když moje teta zemřela, má biologická matka se objevila na pohřbu a konečně jsme se setkaly. Měla jsem radost, tu ale po pár měsících vystřídalo obrovské zklamání. Kdybych to věděla, jistě bych se zachovala úplně jinak.

Jsem sestra tvé matky

Dětství jsem prožila na vesnici, měla jsem milující rodinu a vyrůstala jsem jako jedináček. Nikdy mě nenapadlo, že by moje máma nebyla mou mámou, proč taky. Jako rodina jsme fungovali skvěle, vídali jsme se i se širším příbuzenstvem, každé narozeniny či svátky jsme slavili ve velké skupině lidí a rodinných příslušníků. Až ve chvíli, kdy jsem se chystala na střední školu, si mě zavolala k sobě babička a maminka, tedy vlastně má teta, a obě mi se slzami v očích přiznaly pravdu.

Prý proto, abych mohla do života vykročit s tím, že vím, kdo jsem, a možná už taky nechtěly lhát. Prostě tu tíhu neunesly. Tak ji přenesly na mě. Byl to obrovský šok, najednou jsem se dozvěděla, že mě odmalička vychovávala sestra mé pravé matky. Teta mě přijala jako vlastní a dala mi všechno. Samozřejmě, že jsem se začala ptát proč.

Příběh, který jsem oplakala i pochopila

Ve svých patnácti letech jsem byla již celkem vyspělá, ale některé věci jsem musela zpracovávat postupně. Do té doby jsem byla bezstarostná, nic mě netrápilo, měla jsem rodinu, kamarády, koníčky, dobře jsem se učila, měla jsem své sny. A to, že neznám svou biologickou matku, mě zasáhlo. Dodnes jsem ale vděčná, že jsem se pravdu dozvěděla. Poslechla jsem si příběh o tom, jak to bylo.

Matka mě porodila v patnácti letech, bylo jí tedy přesně tolik jako mně, když jsem se o všem dozvěděla. Protože se ale o mě nedokázala postarat, její o pět let starší sestra si mě vzala k sobě a přijala mě za svou. Matka pak tiše dostudovala a ihned po škole odjela ze země. Od té doby mě neviděla, já si na ni ani nemohla pamatovat. Snažila jsem se to pochopit. I když jsem plakala a bylo mi to líto, vžila jsem se do té situace a došlo mi, že bych svou pravou matku chtěla moc poznat. To však nebylo tak jednoduché.

K TÉMATU  Dechberoucí příběh Karla Svobody skladatele, který uměl žít naplno

Hledání bylo neúspěšné, teta to tak zařídila

Samozřejmě jsem se čím dál častěji ptala na nejrůznější detaily, chtěla jsem vidět fotky své matky, chtěla jsem vědět, kde žije a jak se jí vede. Teta slíbila, že mi pomůže, ale vždycky to dopadlo stejně. Hledání nebylo úspěšné, pomalu jsem se smiřovala s tím, že matku nikdy nepoznám. To mě mrzelo, vždyť měla důvod to takto udělat. Nic jsem jí nevyčítala, byla opravdu hodně mladá a nikam do dětského domova mě neodložila, vychovávala mě přece vlastní rodina.

Hodně jsem se na hledání upnula, teta však z toho moc velkou radost neměla, což jsem jí občas i vyčítala. Pak teta vážně onemocněla a já jsem se soustředila spíše na to, abych dostudovala, abych jí dělala radost a mohla jí pomáhat.

S tetou to šlo z kopce, léčba nezabírala a poslední roky jejího života se hodně trápila. Já si kvůli ní udělala ošetřovatelský kurz a rozhodla jsem se i v pracovním životě pomáhat vážně nemocným. Až když to s tetou vypadlo opravdu špatně, přiznala, že nechtěla, abych matku poznala, protože se bála, že budu zklamaná. Já si maminku vysnila jako mladou ženu, která odjela do zahraničí začít nový život, jako ženu, která toho všeho teď lituje. Jen teta věděla, že realita je jiná.

Velké shledání při smutečním obřadu

Teta pár týdnů na to zemřela. Byla jsem zdrcená, i když se to bohužel dalo předvídat. Co se ale předvídat rozhodně nedalo, bylo to, že uprostřed obřadu do smuteční síně přišla pro mě zcela neznámá osoba s kyticí rudých růží, která plakala a dívala se na mě. Až po obřadu jsem zjistila, že to byla má biologická matka.

Přišla na pohřeb rozloučit se s mou tetou a ženou, která mě vychovala, zatímco ona na to neměla. Bylo to velmi emotivní a já měla obrovskou radost. Na babičce a jiných členech rodiny jsem ale viděla, že z tohoto shledání takovou radost rozhodně nemají. Brzy jsem pochopila proč.

K TÉMATU  Radka (22): Úchylný soused mi nedá spát. Kdy už bude konečně klid?

Matku jsem nikdy hledat neměla

Na můj popud teta začala v mých patnácti pátrat po tom, co se s mou matkou stalo. Podařilo se ji zkontaktovat, ale o tom mi teta nikdy neřekla. Matka totiž žila v Německu ne zrovna spořádaným životem. Byla na ulici, živila se léta tělem, brala drogy a pila alkohol. Teta moc dobře věděla, proč mi zatajila, kde má biologická matka je. Kontakt však ani poté neztratily, a tak se nakonec i o jejím úmrtí moje matka dozvěděla. Nepřijela však proto, aby uctila její památku a seznámila se s dcerou. Využila situace po svém.

První týdny jsem byla šťastná, svou matku jsem ubytovala u sebe, hodiny jsme si do noci povídaly, já byla skutečně nadšená a nic jiného jsem nevnímala. Povyprávěla mi docela dojemný příběh, chodily jsme nakupovat, na výstavy, do restaurací, ani mi nepřišlo zvláštní, že většinu věcí platím já, proč bych se tím měla zaobírat. Pak mě ale babička přišla důrazně varovat. Přišla hádka, no, a nakonec i mé velké prozření.

Matku jsem u sebe nechala téměř tři měsíce, po ty tři měsíce jsem ale byla skutečně šťastná. Smutek v srdci po ztrátě milované tety, která mi dala všechno, jsem si vynahrazovala tím, že u mě byla moje skutečná matka. Ta se však jednoho dne sbalila a už jsem ji neviděla. Nezapomněla si s sebou přibalit i několik cenností, které našla v mém bytě a nemalou hotovost z pozůstalosti po tetě.

Až pak mi došlo, že jsem ji nikdy hledat neměla, že teta i babička měly pravdu a že moje matka vlastně nikdy netoužila poznat mě, svou dceru. I když jsem zklamaná, beru to jako ponaučení do života a nikdy nezapomenu na svou obětavou a skvělou tetu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Marcela (42): Přeji si adoptovat dítě, ale manžel a děti s tím nesouhlasí

Manželství pro všechny: Kde je problém a co opravdu znamená registrované partnerství?

Zdroje článku:
autorský text
Doporučujeme
sdílet
tisknout
mohlo by vás zajímat

Témata pro vás

Výběr článků

Mnoho lidí začíná hubnout především s dietou, protože je to nejjednodušší způsob, jak změnit své každodenní stravovací návyky. To je správný směr, ale nestačí, pokud chcete na svém těle skutečně zapracovat a zhubnout. Je také nutné správně přizpůsobené cvičení a k tomu budete potřebovat vybavení a příslušenství!
Otužování pro větší imunitu proti nemocem nejsou jen babské řeči. Terapie chladem má benefity, které zvyšují naši tělesnou odolnost. Co s vámi udělá pravidelné šokování těla prudkým snížením okolní teploty?
Každá žena občas zažívá stres anebo úzkosti – to je naprosto běžné. Nicméně nahromaděný stres dokáže pěkně potrápit a zařídit spoustu zdravotních problémů. Ale takový stres v těhotenství! Ten dokáže ovlivnit vývoj vašeho miminka – a to přece žádná z vás nechce. Jak se tedy poprat se stresem v těhotenství?
Suchý šampon, to je pomocník mnoha z nás, o kterém jste už jistě slyšely. Jak s ním ale pracovat, aby se skutečně stal vaším přítelem do nepohody? Naučte se to!
Krásná čokoládová barva si jednoho dne vyberete svou daň. Nejenže sluneční paprsky zapříčiňují stárnutí naší pokožky, ale ke všemu mohou způsobovat rakovinu kůže.
Jak upravovat meme obrázky nebo fotky přímo v aplikaci WhatsApp? Jak změnit font textu? Jak si pohrát s nahraným záznamem zvukové zprávy? Zkuste tyto tipy.
Motat se v kruhu a dělat stále stejné chyby je lidské. Jenže tím výrazně ubližujeme nejen naší psychice, ale i zdravotnímu stavu.
Přemýšlíte nad tím, do jakého stylu zařídíte své bydlení? Možností je spousta! Ovšem k těm nejoblíbenějším patří skandinávské bydlení, které je nejen vzdušné, ale také jednoduché a spojené s přírodou, což je dnes velmi důležité.
Správné sezení na záchodě je stejně důležité, jako například sezení u pracovního stolu s počítačem. I když je vyprazdňování naprosto přirozený jev, většina z nás ho provádí špatně. Představíme vám ty největší chyby, kterých se na toaletě při vykonávání potřeby dopouští každý z nás. O jaké se jedná?
Už na gymnáziu jsem věděla, co chci dělat. Chtěla jsem se stát fyzioterapeutkou, pracovat s lidmi a pomáhat jim od bolesti. Jenže to nebylo tak snadné, na vysokou jsem se nedostala, ani napoprvé, ani napodruhé, a tak jsem to vzdala a rozhodla jsem se, že se stanu masérkou. A pak přišla hodně lákavá nabídka.
Párů, kterým se nedaří otěhotnět „přirozeně“ je spousta. Dneska se nepodíváme co je příčinou, ale když už postupujete IVF, tak jak vše zvládnout co nejlépe.

Výběr článků

Žena za volantem rovná se auto bez řidiče? Většina žen se s touhle hláškou alespoň jednou za život setkala a téměř jistě zazněla z úst nějakého muže. Vážně jsme my ženy tak špatné řidičky, jak o nás nespočet vtipů tvrdí? Nebo je to stejný mýtus jako míra hlouposti u blondýnek či policistů? 
Neexistuje žádný univerzální návod, jak si zařídit moderní obývací pokoj. Každý člověk je totiž jiný a každý z nás má odlišný vkus. Důležité proto je, abyste si obývací pokoj vybavili tak, aby se vám v něm příjemně žilo, působil harmonicky a měli jste tam vše, co potřebujete k relaxu a času společně strávenému s rodinou.
Podzim. Chvíli krásně barevný, ale po opadání listí šedý a ponurý. Období dešťů, mlhy, nevlídného počasí a špatné nálady. Ať chceme nebo nechceme, počasí na nás působí více, než si myslíme. Záleží ale na tom, jak se k tomuto faktu postavíme a čím si toto období zpříjemníme. Někdo se rád zabalí do deky a lehne si ke krbu s knížkou, jiní jdou pouštět draka anebo (pravděpodobně spíše ženy) vyrazí na nákupy. Jak jste na tom vy?

Nepřehlédněte

Čas od času takové jednání musí absolvovat každý z nás. Někdy je to vyřešení rodinného nebo partnerského problému, ale daleko častěji se týká pracovních záležitostí. Chce s vámi mluvit nadřízený nebo máte vy pokárat svého podřízeného. Potřebujete se připravit tak, aby rozhovor proběhl bez zbytečných konfliktů a hádek.
Jakmile se začnete s přáteli bavit o tom, jestli doma chovat nějaké zvíře, můžete se dozvědět mnohé. Někteří nesnesou byť jen představu chlupů na koberci, kočky v posteli nebo pravidelného ranního venčení. Někdo si zase naopak neumí představit život bez zvířecího člena rodiny. Pokud byste ale chtěli argumentovat vlivem na vlastní zdraví, závěry výzkumů jsou jednoznačné – domácí mazlíček vašemu zdraví jedině prospěje!

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek