Ženy na poli vědy se v posledních několika desetiletích dostávají do popředí. Navzdory jejich pozoruhodným a průkopnickým objevům však ženy v tomto oboru představují pouze necelých 30 % z výzkumných pracovníků po celém světě. A co se týče ocenění a uznání jejich práce, tak toho se jim dostane zřídkakdy. Ze všech Nobelových cen za vědu připadla pouhá 4 % ženskému pohlaví. Po tomhle článku nám dáte za pravdu, že by se to mělo změnit.
Dorothy Hodgkin
Dorothy Crowfoot Hodgkin, narozena v roce 1910, se dokázala probojovat na studia do Oxfordu, kde byla vyhlášena výjimečnou studentkou. V roce 1932 získala titul s vyznamenáním v oboru chemie. O čtyři roky později dokončila cambridgeský doktorát a vrhla se na výzkum struktury penicilinu. Od 50. let 20. století počala zkoumat strukturu inzulinu a vytvořila první modely molekuly inzulinu.
Dorothy byla vůbec první osobou zabývající se rentgenovou krystalografií, výzkumem přírodních molekul. Nobelova cena za chemii jí byla v roce 1964 náležitě udělena, určila struktury penicilinu a vitamínu B12. Pět let po udělení tohoto nejvyššího uznání se jí podařilo rozšifrovat strukturu inzulinu.
Katherine Johnson
Geniální, bezchybná matematička, tím vším byla Katherine Johnson. Patřila k týmům matematiků v NASA, kde na ní závisely úspěchy celých misí, jelikož výpočty vesmírného týmu musely být naprosto bezchybné.
Její práce vypadala tak, že počítala trajektorie, startovací možnosti a případné nutné návraty pro výpravy do vesmíru. Podílela se na programu Mercury, na letu prvního Američana do vesmíru (Alan Shepard), prvního člověka na oběžné dráze (John Glen) anebo na plánech pro let na Mars.
Přestože ženy v té době neměly jednoduché se o takové úkoly ucházet, Katherine navíc byla Afroameričanka, což jí cestu ještě víc znesnadnilo. Přesto se nevzdala a svým oddáním dopomohla k prozkoumání určité části vesmíru. Barack Obama jí během svého úřadu udělil Prezidentskou medaili s tím, že značně dokázala posunout dosud zajeté hranice lidských znalostí.
Její příběh byl přeložen na filmová plátna a získal si velkou diváckou pozornost. Nominován byl na tři Oscary. Přestože nakonec nevyhrál ani jedno ocenění, tehdy 98letá Katherine na pódiu stanula za burácivých ovací všech přítomných diváků.
Rosalind Franklin
Rosalindina vášeň byla již od útlého věku fyzika a chemie. Díky své píli mohla studovat na Cambridge a zabývat se viry, molekulami a jejich strukturami. Svou prací velkou měrou přispěla k objasnění DNA, RNA, struktur virů a grafitu. V roce 1953 Rosalindin kolega Wilkins ukázal Jamesi Watsonovi a Francisi Crickovi data z rentgenu, jimiž Rosalind potvrdila 3D strukturu DNA.
Roku 1957 Rosalind Franklin v mladistvém věku 37 let podlehla rakovině vaječníků. O čtyři roky později byla zmíněným dvěma vědcům udělena Nobelova cena za řešení struktury DNA. Watson navrhl, aby Rosalind bylo taktéž dopřáno ocenění, nicméně komise odmítla s tím, že posmrtně se cena neuděluje.
Cecilia Payne-Gaposchkin
Cecilii patří mnohá prvenství; jako první získala titul Ph.D. na univerzitě Radcliffe, byla první ženskou profesorkou na univerzitě Harvard a jako první určila skladbu hvězd.
Její dizertační práce byla označena za nejdůležitější vůbec v dějinách astronomie. V ní dokázala potvrdit, že hvězdy se chemicky skládají ze 70 % vodíku, 28 % helia a zbylá 2 % patří kyslíku, uhlíku a dusíku či neonu.
Inge Lehmann
Dánská seismoložka Inge Leihmann potvrdila, že Země má své pevné vnitřní jádro. Mezi roky 1929 a 1939 porovnávala různé soubory dat ze zemětřesení, aby přesvědčivě určila, co je uvnitř Země.
Vlny ze zemětřesení byly zaznamenávány na seismometrech a Inge si uvědomila, že vlny přicházející mezi 104. a 140. stupněm od epicentra se integrovaly s pevným vnitřním jádrem. Tudíž vyvrátila do té doby přijímaný názor, že zemské jádro je tekuté.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
5 knih na téma hledání vnitřní ženy. Které stojí za přečtení?
Vše, co jste kdy chtěli vědět o mrkání. Dávejte si pozor, kde a na koho hodíte očkem