Možná se vám to stalo taky – scházíte ze schodů, jste připraveni vyrazit na nákup, ale z ničeho nic si pomyslíte: ,,Vypnula jsem sporák? Nenechala jsem zapnutou žehličku? Není otevřené okno?” Nad těmito vtíravými myšlenkami máme tendenci pouze mávnout rukou, což je samozřejmě špatně. Může to být obsedantně-kompulzivní porucha.
Když se k tomu přidá i časté mytí rukou odůvodněné strachem z možných nemocí, které by se na člověka mohly nalepit, pravděpodobně se skutečně jedná o obsedantně-kompulzivní poruchu.
Úzkostné onemocnění, které může mít černý scénář
V posledních letech se s tímto onemocněním setkáváme velice často. Mluvíme o úzkostné nemoci, která spočívá ve vtíravých myšlenkách vzbuzujících strach. Tento pocit, respektive jev následně vyúsťuje až v úzkost, kterou se následně snažíme zahnat všemi možnými způsoby.
Mezi ně patří i rituály, respektive tendence všechno opětovaně kontrolovat, abychom zmiňovanému strachu předcházeli. Právě kvůli tomu se neustále vracíme k už zamknutým dveřím nebo se několikrát vracíme do koupelny, abychom zkontrolovali, že kulma opravdu není zapojena do zásuvky.
Lidé o svém problému často vědí
Co je až zarážející, tak zjištění, že lidé o svém problému často vědí. Jsou si moc dobře vědomi absurdity svého chování, ovšem nejsou schopní s tím něco dělat, i když jim to zasahuje do osobního života či to je nebo jejich okolí otravuje.
Jaké jsou typické příznaky onemocnění?
Pojďme si o obsedantně-kompulzivní poruše prozradit víc. Pozastavme se zejména u jejích příznaků, k nimž patří:
- Agresivní chování
- Strach, že jsme něco zapomněli
- Nutnost mít všechno na svém místě, jinak se někomu může něco stát
Čili k těm prvotním příznakům patří obsese, kvůli které se dostáváme do neřešitelné situace. I když si jsme často vědomi toho, že pořádek naši rodinu ve skutečnosti neochrání, respektive že kvůli nepořádku se rodině nic nestane, přesto v nás strach z tohoto pramení, což se následně přelévá do silných emočních stavů.
Poté se člověk dostává do takzvané kompulze, během které máme tendenci několikrát věci kontrolovat či nesmyslně často si mýt ruce. Do této kategorie symptomů úzkostného onemocnění patří i potřeba třeba třikrát zaklepat, abychom “zůstali v bezpečí”.
Rozvinout se může i u dětí
I když se to zatím jeví jako typický problém dospělých, není tomu tak. Obsedantně-kompulzivní porucha se může vyskytnout i u těch nejmenších. Jen se to u nich tolik nepozná. Důvodem je jejich zvláštní chování, které je snad součástí každého dětství. Zpozornit bychom však měli ve chvíli, kdy opakující se rituály začnou komplikovat život dítěte nebo kdy se začnou projevovat problémy ve škole. Pokud to dojde až do stádia, kdy se objeví stres a vytratí se kontrola a ovládání se, je načase vyhledat lékaře.
Nemoc je známá pro vtíravé myšlenky, které pacienta neopouští. (Foto: 123RF) 
Úzkost také provází pacienty. (Foto: 123RF) 
Jelikož se jedná o úzkosné stavy, návštěva psychologa je na místě. (foto: 123RF)
Co za onemocněním vězí?
Nabízí se otázka, proč se obsedantně-kompulzivní porucha vlastně objevuje. Podle odborníků má na vzniku nemoci vliv hlavně genetika, tedy dědičnost. Jistou roli hraje i způsob, jakým bylo dítě vychováváno. Pokud se například klad až nadměrný důraz na čistotu, tak přesně v tomto okamžiku se na úzkostné onemocnění zadělalo.
Psychoterapie jako východisko
Jak se obsedantně-kompulzivní porucha léčí? Naštěstí se mnohdy nemusí přistupovat k farmaceutickým produktům, ale stačí podstupovat psychoterapie. Ty dnes nejsou tabu, svého psychologa má každý třetí z nás. Jeho hlavním úkolem bude porazit úzkost, která se obvykle snižuje opakováním zajetého rituálu, jak už ostatně bylo zmíněno.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Co je to Bechtěrevova nemoc? Odhalme příznaky i stádia nemoci
Zánět močových cest jako bolestivý problém. Jak nemoc léčit?
