Neděle , 29. 06. 2025

Petr a Pavel

Kateřina (32): Po letech mě našla má biologická matka. Radost vystřídalo obrovské zklamání

Že jsem vychovávána tetou, jsem se dozvěděla v patnácti letech. Do té doby jsem netušila, že mí rodiče nejsou mými rodiči, že se o mě od malička stará moje teta. Byl to pro mě šok, ale se situací jsem se smířila docela rychle. Snažila jsem se však vždycky najít svou biologickou matku, která mi chyběla, a chtěla jsem ji poznat.
matka
Matku jsem raději nikdy neměla hledat.

22. 06. 2023

Až když moje teta zemřela, má biologická matka se objevila na pohřbu a konečně jsme se setkaly. Měla jsem radost, tu ale po pár měsících vystřídalo obrovské zklamání. Kdybych to věděla, jistě bych se zachovala úplně jinak.

Jsem sestra tvé matky

Dětství jsem prožila na vesnici, měla jsem milující rodinu a vyrůstala jsem jako jedináček. Nikdy mě nenapadlo, že by moje máma nebyla mou mámou, proč taky. Jako rodina jsme fungovali skvěle, vídali jsme se i se širším příbuzenstvem, každé narozeniny či svátky jsme slavili ve velké skupině lidí a rodinných příslušníků. Až ve chvíli, kdy jsem se chystala na střední školu, si mě zavolala k sobě babička a maminka, tedy vlastně má teta, a obě mi se slzami v očích přiznaly pravdu.

Prý proto, abych mohla do života vykročit s tím, že vím, kdo jsem, a možná už taky nechtěly lhát. Prostě tu tíhu neunesly. Tak ji přenesly na mě. Byl to obrovský šok, najednou jsem se dozvěděla, že mě odmalička vychovávala sestra mé pravé matky. Teta mě přijala jako vlastní a dala mi všechno. Samozřejmě, že jsem se začala ptát proč.

Příběh, který jsem oplakala i pochopila

Ve svých patnácti letech jsem byla již celkem vyspělá, ale některé věci jsem musela zpracovávat postupně. Do té doby jsem byla bezstarostná, nic mě netrápilo, měla jsem rodinu, kamarády, koníčky, dobře jsem se učila, měla jsem své sny. A to, že neznám svou biologickou matku, mě zasáhlo. Dodnes jsem ale vděčná, že jsem se pravdu dozvěděla. Poslechla jsem si příběh o tom, jak to bylo.

Matka mě porodila v patnácti letech, bylo jí tedy přesně tolik jako mně, když jsem se o všem dozvěděla. Protože se ale o mě nedokázala postarat, její o pět let starší sestra si mě vzala k sobě a přijala mě za svou. Matka pak tiše dostudovala a ihned po škole odjela ze země. Od té doby mě neviděla, já si na ni ani nemohla pamatovat. Snažila jsem se to pochopit. I když jsem plakala a bylo mi to líto, vžila jsem se do té situace a došlo mi, že bych svou pravou matku chtěla moc poznat. To však nebylo tak jednoduché.

K TÉMATU  Osamělá mezi kolegy nebo týmová hráčka? Příběhy žen, které hledají své místo na pracovišti

Hledání bylo neúspěšné, teta to tak zařídila

Samozřejmě jsem se čím dál častěji ptala na nejrůznější detaily, chtěla jsem vidět fotky své matky, chtěla jsem vědět, kde žije a jak se jí vede. Teta slíbila, že mi pomůže, ale vždycky to dopadlo stejně. Hledání nebylo úspěšné, pomalu jsem se smiřovala s tím, že matku nikdy nepoznám. To mě mrzelo, vždyť měla důvod to takto udělat. Nic jsem jí nevyčítala, byla opravdu hodně mladá a nikam do dětského domova mě neodložila, vychovávala mě přece vlastní rodina.

Hodně jsem se na hledání upnula, teta však z toho moc velkou radost neměla, což jsem jí občas i vyčítala. Pak teta vážně onemocněla a já jsem se soustředila spíše na to, abych dostudovala, abych jí dělala radost a mohla jí pomáhat.

S tetou to šlo z kopce, léčba nezabírala a poslední roky jejího života se hodně trápila. Já si kvůli ní udělala ošetřovatelský kurz a rozhodla jsem se i v pracovním životě pomáhat vážně nemocným. Až když to s tetou vypadlo opravdu špatně, přiznala, že nechtěla, abych matku poznala, protože se bála, že budu zklamaná. Já si maminku vysnila jako mladou ženu, která odjela do zahraničí začít nový život, jako ženu, která toho všeho teď lituje. Jen teta věděla, že realita je jiná.

Velké shledání při smutečním obřadu

Teta pár týdnů na to zemřela. Byla jsem zdrcená, i když se to bohužel dalo předvídat. Co se ale předvídat rozhodně nedalo, bylo to, že uprostřed obřadu do smuteční síně přišla pro mě zcela neznámá osoba s kyticí rudých růží, která plakala a dívala se na mě. Až po obřadu jsem zjistila, že to byla má biologická matka.

Přišla na pohřeb rozloučit se s mou tetou a ženou, která mě vychovala, zatímco ona na to neměla. Bylo to velmi emotivní a já měla obrovskou radost. Na babičce a jiných členech rodiny jsem ale viděla, že z tohoto shledání takovou radost rozhodně nemají. Brzy jsem pochopila proč.

K TÉMATU  Nela v koučinku: Hormony budiž pochváleny

Matku jsem nikdy hledat neměla

Na můj popud teta začala v mých patnácti pátrat po tom, co se s mou matkou stalo. Podařilo se ji zkontaktovat, ale o tom mi teta nikdy neřekla. Matka totiž žila v Německu ne zrovna spořádaným životem. Byla na ulici, živila se léta tělem, brala drogy a pila alkohol. Teta moc dobře věděla, proč mi zatajila, kde má biologická matka je. Kontakt však ani poté neztratily, a tak se nakonec i o jejím úmrtí moje matka dozvěděla. Nepřijela však proto, aby uctila její památku a seznámila se s dcerou. Využila situace po svém.

První týdny jsem byla šťastná, svou matku jsem ubytovala u sebe, hodiny jsme si do noci povídaly, já byla skutečně nadšená a nic jiného jsem nevnímala. Povyprávěla mi docela dojemný příběh, chodily jsme nakupovat, na výstavy, do restaurací, ani mi nepřišlo zvláštní, že většinu věcí platím já, proč bych se tím měla zaobírat. Pak mě ale babička přišla důrazně varovat. Přišla hádka, no, a nakonec i mé velké prozření.

Matku jsem u sebe nechala téměř tři měsíce, po ty tři měsíce jsem ale byla skutečně šťastná. Smutek v srdci po ztrátě milované tety, která mi dala všechno, jsem si vynahrazovala tím, že u mě byla moje skutečná matka. Ta se však jednoho dne sbalila a už jsem ji neviděla. Nezapomněla si s sebou přibalit i několik cenností, které našla v mém bytě a nemalou hotovost z pozůstalosti po tetě.

Až pak mi došlo, že jsem ji nikdy hledat neměla, že teta i babička měly pravdu a že moje matka vlastně nikdy netoužila poznat mě, svou dceru. I když jsem zklamaná, beru to jako ponaučení do života a nikdy nezapomenu na svou obětavou a skvělou tetu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Marcela (42): Přeji si adoptovat dítě, ale manžel a děti s tím nesouhlasí

Manželství pro všechny: Kde je problém a co opravdu znamená registrované partnerství?

Zdroje článku:
autorský text
Doporučujeme
sdílet
tisknout
mohlo by vás zajímat

Témata pro vás

Výběr článků

Krásné a dobře upravené vlasy bez ohledu na povětrnostní podmínky a roční období – to je sen každé ženy. Zvláště v dnešní době není vždy možné využívat služby kadeřnických salonů. Proto stojí za to vybavit se doma speciálními přístroji, kterými svým vlasům dodáte zcela nový vzhled. K takovým patří právě žehlička na vlasy. Víte ale, jak vybrat tu správnou?
Marie byla od mala o něco plašší než ostatní děti. Viděla věci, které ji znepokojovaly. Až v dospělém věku si vše dokázala rozklíčovat za asistence duchovně naladěných lidí. A dnes? Po překonání dlouhé nemoci pomáhá Marie lidem ve svém okolí.
Valentýn. Pro někoho den plný romantiky, pro jiného připomínka toho, že je bez partnera. Ale co kdybychom se na to podívali jinak? Valentýn nemusí být jen o párech, svátek lásky je příležitostí oslavit i tu nejdůležitější lásku – lásku k sobě. Pokud jste single, máte jedinečnou příležitost užít si tento den naplno a podle vlastních pravidel. Jak na to?
Ze všech stran na nás létají reklamy na prostředky do domácnosti, které jsou údajně doslova zázračné. My si je dokola pořizujeme, a tím hojně rozšiřujeme naši syntetickou armádu. Opravdu nám běžné toxické přípravky ovlivňují život?
Podzimní víkendy jsou ideální příležitostí, jak si dopřát domácí wellness a hýčkat svou pleť i tělo. Připravte se na chladnější dny a vyzkoušejte naše relaxační rituály, které vám pomohou načerpat energii, zklidnit mysl a dodat pleti hydrataci a svěžest.
Pokojové květiny mají v zimě jiné nároky, podle toho, zda potřebují přezimovat v chladnější místnosti, nebo zda mohou přežít zimu v běžném bytě s teplotou nad 20 °C. Netvarovat, nestříhat! Co ještě nedělat? Kdy a jak hnojit? Jestliže se chcete s pokojovkami těšit i v mrazivých měsících, vytvořte jim vhodné podmínky.
Když začnou bolet dásně, je to velice nepříjemné. Často problém tkví ve vznikajícím zánětu, se kterým je třeba co nejdříve bojovat. Zánět dásní je sice běžné onemocnění, které postihuje dospělé i děti v jakémkoli věku, ale nikdy by se nemělo podceňovat. Pokud vás dásně občas bolí, pojďte se tomu podívat na zoubek, třeba konečně přijdete na to, jak s tímto nepříjemným pocitem zatočit jednou provždy!
Koronavirus nezmizel. Spíše naopak, čísla nakažených opět rostou. Ve velkém se šíří rýma a přibývá nachlazených. K tomu všemu klepe na dveře pozimní vlna chřipky. Je tak nejvyšší čas posílit svou obranyschopnost. Během letošního podzimu bude čelit pořádnému náporu. Chcete-li zůstat fit, pak nezapomínejte na vitaminy a minerály. Pomoc najdete také v přírodě.
Únava je přirozenou reakcí našeho těla na přepracovanost nebo stres. Pokud se ani po dobrém spánku necítíte odpočatí, jste neustále napjatí a necítíte se takříkajíc „v pohodě“, můžete trpět syndromem chronické únavy. Je rozšířený mezi obyvateli velkých měst, kteří jsou vystaveni častému stresu a přepracovanosti. Vědci nazývají chronickou únavu nemocí 21. století. Nestihla právě vás?
Není radno si s ní zahrávat, protože vám může pořádně znepříjemnit život. Někteří lidé ji bohužel ale ignorují a pak si také nesou následky. Co je alergie na slunce, jak se projevuje a co se s ní dá dělat? Sluneční alergii nebagatelizujte a snažte se nad ní vyzrát co nejrychleji.
Stravování nikdy nebylo tak kontroverzní veličinou, jako teď. Je to otázka diety, zdraví, náboženství i sociálního přesvědčení. Každý se stravujeme jinak a je mezi námi čím dál víc jedinců, kteří vyznávají alternativní způsob stravování. Z různých důvodů. Jedním z nejrozšířenějších příkladů je vegetariánství.

Výběr článků

Máte pocit, že solíte málo? Bez dochucení se jídlo nedá jíst, ale na druhou stranu, sůl nám ve větší míře škodí. Jak najít kompromis?
Bohužel to vypadá, že roušky hned tak neodložíme. Budou s námi minimálně celou zimu a nezbývá než doufat, že s příchodem jarního sluníčka koronavirus oslabí. I pak však asi budou povinné ve vnitřních prostorách, nebo třeba v hromadné dopravě. Cena jednorázové roušky není nijak závratná, ale když máte čtyřčlennou rodinu, v peněžence už to poznáte. Roušky si však naštěstí můžete ušít také doma. A nepotřebujete k tomu ani šicí stroj. V našem dnešním článku prozradíme, jak na to.
Dva mladíci z České republiky se zranili při nebezpečné jízdě na střeše soupravy vídeňského metra. Po týdnu od nehody byla potvrzena smrt obou účastníků. Vídeňský dopravní podnik varuje před podobnými riskantními aktivitami.

Nepřehlédněte

Každý z nás má ty nejlepší rady a recepty, jak zvládnout nachlazení. Někdo rovnou běží do lékárny, někdo se uchyluje k tradiční čínské medicíně a někdo sahá po osvědčených dobrých rad našich babiček.
Václav Neckář, česká hudební ikona, oslavuje své 81. narozeniny. S jeho hity, jako „Půlnoční“ či „Stín katedrál“, má nezapomenutelné místo v srdcích fanoušků. Pojďme si připomenout jeho fascinující kariéru a neobyčejný život.

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek