Bihár je asi o pětinu větší než Česko, ale žije v něm 10x víc obyvatel. Poučku jiný kraj – jiný mrav si tu budeme připomínat často. Třeba v tom, že dominujícím náboženstvím je tu hinduismus, přesněji tedy hinduismus říznutý maithilským bráhmanstvím. Na tradice se tu hodně dbá, a jedna z těch, která se tu drží bezmála 700 let je tzv. Saurath Sabha. Obřad sňatků. Drobet urážlivěji, ale neméně pravdivě, je přezdívána – dulha bazaar. Trh s ženichy.
S vlastní kůží na trh
Princip je asi takový: tihle praktikující bráhmani musí navazovat manželství v rámci své kasty, ale nikoliv v rámci svého gopara – klanu. Po pár generacích to udělá pěkný guláš v rodinných/klanových vazbách, protože v rámci jednoho údolí jsou všichni nezadaní tak nějak příbuzensky provázaní. Rodinnému štěstíčku se ale musí jít naproti, a tak je třeba hledat manželku k dopárování o (několik) údolí a rodin/klanů dál.
Aby se to couráním po horách a údolích zbytečně nekomplikovalo, udělá se prostě jednou za rok devítidenní Saurath Sabha, kde se všichni dostupní živočichové ženichové mohou prezentovat potenciálním nevěstám. Je zájmem mužů založit rodinu mimo svůj klan, a tak se musí snažit v téhle jednostranné seznamce zaujmout. Proto jdou doslovně se svou kůží na trh.
Nevěsta si moc nevybírá
Ať si to ale středoevropské dámy neromantizují. Jiný kraj-jiný mrav: takže na osobním názoru nevěst na potenciálního ženicha tu moc nesejde. Hlavní slovo tu má její „ochránce a zástupce“ – tedy otec, starší bratr, bratranec. Nevěsta může nanejvýš nějakou bystře kritickou poznámkou upozornit na to, že vedle možná bude k dostání lepší živé zboží. Co se tak běžně řeší?
A jak máte velký… plat?
Dosažené vzdělání a zaměstnání ženicha. Vystudovaní inženýři, doktoři a státní zaměstnanci pod penzí jsou žádané zboží. Ženich nemusí být nutně mladý a pohledný, ale svou roli to samozřejmě hraje taky. Klasickou otázkou je, kolik měsíčně ženich donese domů, a jestli tedy má vůbec cenu si s ním něco začínat. Prokázat se musí rodným listem, certifikáty a diplomy. A samozřejmě, jde i o zápisné, věno. Tím jej vyplatí rodina nevěsty.
Problémy s cenou
Dvacetiletý úředníček může doufat, že se vydá za „cenu“ v přepočtu kolem 4-3000 dolarů, pětatřicátníci jsou ceněni stěží na 600. Věno je sice oficiálně v Indii nezákonné, ale perspektivní ženich automaticky očekává, že vyzískanou sumou vyplatí svůj rodinný klan za výdaje spojené se svou výchovou. Tohle u nás prostě nemáme. Nevěsta se tak často musí smířit s ženichem, kterého si její rodina může dovolit.
Výše věna umí být docela bolavé téma, a v případě vzácné neshody výjimečně dochází i k tzv. pakadwa vivah, tedy únosu ženicha. Pod pohrůžkou smrti pak musí… udělat svou práci… a pak už se musí ženit i bez věna, protože technicky znectil nevěstu. A z toho už by koukala krevní msta a klanová válka.
Je libo ženicha i nevěstu?
Časy, kdy se na Saurath Sabha scházely tisícovky vyšňořených a vymydlených „ženichů“, už ale v Biháru ustupují. Dívky si teď mají tendence hledat partnery přes internet, a na radu svých opatrovníků, hodnotících výši příjmů potenciálních sňatku-chtivých manželů už tolik nedají. Abychom byli fér, trh s podobným zbožím – nevěstami – funguje v rádžastánském Haudati. Cena nevěst se tu odvíjí od jejich kvalifikace a domácích dovedností. Prostě stará dobrá ruční práce.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Svatební blázinec. S čím vším musíme při plánování svatby počítat?
