Je to těžké, jen tak sena ulici rozhodnout. A často potkáte několik žadatelů za den. Nechcete odmítnout, ale je možné přispět všem? Není.
K jednomu terapeutovi kdysi přišel klient, který byl takřka na dně. Domníval se, že když bude hodný na ostatní, vrátí se mu to – jak se říká – trojnásobně. A tak obdarovával všechny, kteří ho na ulici požádali o peníze. Tak dlouho, dokud peníze měl. Kvůli svému přesvědčení dávat přišel na mizinu.
Takže pozor na to. Je správné odmítnout. Nemusíte mít špatné svědomí, že nemocné dítě kvůli vám umře a v útulku bude málo krmiva. Také vy máte svůj rozpočet a musíte se ho držet. Nikdo nemůže přispívat na všechno a domnívat se, že spasí svět. Jen na vás je rozhodnutí, komu přispějete právě vy. Na ulici je nejlepší nic nevysvětlovat, stačí zavrtět hlavou, nebo říci prosté ne. Nikdo vám nevidí do hlavy a nikomu nemusíte své odmítnutí zdůvodňovat.
Zjistěte si, komu přispíváte
Každá sbírka má svá pravidla, která musí vybírající dodržovat. Sbírku musí vyhlašovat nějaká nezisková organizace, například spolek, obecně prospěšná společnost, nadace a podobně. Sbírku musí ohlásit na místním úřadě. Mimo jiné se ohlašuje účel sbírky a doba jejího trvání. Sbírka totiž neplatí donekonečna. Pokud trvá déle než rok, musí vyhlašovatel každoročně předkládat úřadu, který sbírku povolil, průběžné vyúčtování. Konečné vyúčtování pak při ukončení sbírky, včetně zprávy o účelu použití.
Takže první, co byste měli hledat, je potvrzení o konání sbírky, které by vám měl žadatel předložit. Pokud nemá, nepřispívejte. Ale někdy můžete mít pochybnosti a nechcete se rozhodnout na místě.
Důvěřuj, ale prověřuj
Pokud takové sběratele potkáváte na stejných místech častěji, je lepší vzít si od nich například letáček a doma si ho prostudovat, ověřit si na internetu, která organizace sbírku pořádá, jaká je její činnost a případně si přečíst výroční zprávu. Pak teprve přispět.
Výroční zprávy by měly neziskové organizace jednak zveřejňovat na svých stránkách, jednak by je měly zakládat do listin u příslušného rejstříkového soudu, u něhož jsou v evidenci. Můžete se podívat i na transparentní účet, který má většina těchto organizací zřízený. Je to normální běžný účet, ale každý může vidět, jak se na účtu peníze hýbou – kdo platí, komu platí organizace, jaký je finanční zůstatek. Získáte tak základní informace o hospodaření a budete mít jistotu, že vaše peníze budou vhodně využity. Pokud plánujete trochu větší příspěvek, lze do organizace zatelefonovat, případně si domluvit schůzku.
Dárky došlé poštou – máte si je nechat, i když nepošlete peníze?
Určitě vám v předvánočním období přišly domů písemné žádosti o finanční dar. U některých jsou přiloženy vánoční pohlednice. V jiném dopise je tužka, kresby dětí, perníček, někdy i zpravodaj o činnosti organizace. Je to další způsob, jak neziskové organizace oslovují potenciální dárce.
Vám je líto si věci nechat a peníze neposlat, ale uvědomme si, že je to taková malinká forma nátlaku a rozhodně neposílejte jen kvůli pohlednicím. Organizace vědí, že ne každý přispěje a počítají s tím, že musí podstatně více žádostí poslat, než získají dárců.
Vybírejte a vyberte si
Charita patří k životu a bez organizací, které zajišťují mnoho potřebného pro různé skupiny handicapovaných občanů, zvířat, přírodních zdrojů, by bylo na světě mnohem více nešťastných. Možná máte napjatý rozpočet, možná máte mnohem víc, než potřebujete.
V každém případě je dobré vybrat si jeden nebo dva účely a přispívat na ně soustavně. Můžete zvolit některou z organizací společně se svými dětmi či rodinou a shodnout se, zda budete dávat hračky nemocným dětem, nebo posílat peníze na péči o seniory, nebo do útulku pro kočky. Když začnete pravidelně dávat jedné organizaci, budete v užším kontaktu a budete mít přehled, co se s vašimi penězi děje.
Do jedné organizace pečující o děti bez rodičů přišel před několika lety pán, představil se a zajímal se o chod domova. Vedoucí ho provedla, vše mu ukázala, aniž tušila, že dotyčný je velmi bohatý podnikatel. To se dozvěděla až na konci schůzky, kdy jí v kanceláři řekl, ať připraví smlouvu na několik milionů!
Příběh je skutečný a odehrál se v Praze a je dobré si jej pamatovat, protože je jedno, zda darujete sto korun nebo sto milionů, vždy máte právo vědět, zda budou smysluplně využity.
