Svou kamarádku Pavlínu znám už deset let. Seznámily jsme se na letním táboře, kam jsme obě jako děti jezdily. Od té doby jsme se staly nerozlučnou dvojicí. Chvíli jsme společně i bydlely, jenže loni v létě si Pája našla přítele a zanedlouho se přestěhovala k němu.
2 komentáře
Především, nikdy neupozorňovat svoje okolí na svoje nedostatky, které si, ostatně, uvědomujete jen vy samy, z důvodů většinou neznámých. Nikdo si nikdy nevšimne že máte „velký“ zadek, jen když o tom budete sama mluvit. Nikdo si nevšimne toho, že omáčka je trochu více slanější nebo více kyselejší, když vy sama o tom nebudete mluvit – tím totiž na to upozorníte. No tak co, ted právě se mi něco nepovedlo, není to – podle mého dokonalé – ale oni si toho ostatní buď nevšimnou anebo budou taktní. Stejně, co se týká jídel, každý je zvyklý na něco jiného a nikdy nikdo mu neuvaří přesně to stejné, jako jeho maminka.
Souhlasím,nelze se zavděčit všem,každý člověk je unikát a každému vyhovuje něco jineho.Svět se nezboří,když budete chvíli myslet na sebe.A když se to někomu nelíbí,nevadí nestojí za to.