Není to tak dlouho, kdy jsem zůstala se třemi dětmi sama. Výživné ne nijak veliké, rodičovský příspěvek minimální a na sociální dávky nemáte nárok. Ale platit nájem se musí. Tak jsem se rozhodla, že začnu pracovat. A to i přesto, že nejmladší ratolesti byl rok. V tu chvíli jsem se automaticky pro okolí stala na okamžik obdivovanou. Ovšem pouze do té doby, než se mi začalo dařit.
Nesnadný výběr povolání matek
Samy víte, jak těžké je vybrat povolání, které by mi umožnilo starat se o děti a zároveň pracovat. Nakonec zvítězilo psaní. Nebudu popisovat peripetie a úskalí, které mou práci provázely, ale se změnou životního stylu přišlo zvýšení sebevědomí, spousta nových známých a v neposlední řadě sem tam pracovní setkání, večírek.
Děti pomáhá hlídat ex se svou přítelkyní
Problém s hlídáním dětí jsem vyřešila rychle. Zavolala jsem ex a jeho přítelkyni a oni ochotně souhlasili, že děti pohlídají i v týdnu a v noci. Ač dříve byly hádky, vyšli mi vstříc. Měla jsem radost, že o děti je dobře postaráno, že staré spory jsou pryč a celkově se vše v rodině uklidnilo.
Sobecká matka se baví
Panečku, to jsem si dala. Najednou jsem byla pro mé okolí sobecká matka, která jede pracovně na večírek, a ještě si dovolí se tam bavit, zatímco chudinky děti jsou u otce a jeho přítelkyně, která je úplně mimo. A jak já tohle můžu dopustit? Proč se radši na tuhle práci nevykašlu a nejdu pracovat do obchoďáku za kasu?
Víte proč?
Protože mou práci dělám ráda. Přináší mi uspokojení. Dobře mě živí a nemusím chodit na večírky každý den, jako bych musela sedět za kasou. A taky, moje děti mě vidí šťastnou, vyrovnanou a jsou na mě patřičně pyšné.
Tak si říkám, je slovo matka snad diagnóza, která je specifická tím, že musím žít jen a jen dětmi a na svůj pracovní a osobní život zapomenout? Anebo naopak, mám v sobě a v dětech živit nenávist vůči ex či snad mám být ráda, že moje děti jsou tam v dobrých rukách?
Co si o tom myslíte vy?
Autor: čtenářka Katka
Napište komentář