Neděle , 03. 08. 2025

Miluše

Kateřina (32): Po letech mě našla má biologická matka. Radost vystřídalo obrovské zklamání

Že jsem vychovávána tetou, jsem se dozvěděla v patnácti letech. Do té doby jsem netušila, že mí rodiče nejsou mými rodiči, že se o mě od malička stará moje teta. Byl to pro mě šok, ale se situací jsem se smířila docela rychle. Snažila jsem se však vždycky najít svou biologickou matku, která mi chyběla, a chtěla jsem ji poznat.
matka
Matku jsem raději nikdy neměla hledat.

22. 06. 2023

Až když moje teta zemřela, má biologická matka se objevila na pohřbu a konečně jsme se setkaly. Měla jsem radost, tu ale po pár měsících vystřídalo obrovské zklamání. Kdybych to věděla, jistě bych se zachovala úplně jinak.

Jsem sestra tvé matky

Dětství jsem prožila na vesnici, měla jsem milující rodinu a vyrůstala jsem jako jedináček. Nikdy mě nenapadlo, že by moje máma nebyla mou mámou, proč taky. Jako rodina jsme fungovali skvěle, vídali jsme se i se širším příbuzenstvem, každé narozeniny či svátky jsme slavili ve velké skupině lidí a rodinných příslušníků. Až ve chvíli, kdy jsem se chystala na střední školu, si mě zavolala k sobě babička a maminka, tedy vlastně má teta, a obě mi se slzami v očích přiznaly pravdu.

Prý proto, abych mohla do života vykročit s tím, že vím, kdo jsem, a možná už taky nechtěly lhát. Prostě tu tíhu neunesly. Tak ji přenesly na mě. Byl to obrovský šok, najednou jsem se dozvěděla, že mě odmalička vychovávala sestra mé pravé matky. Teta mě přijala jako vlastní a dala mi všechno. Samozřejmě, že jsem se začala ptát proč.

Příběh, který jsem oplakala i pochopila

Ve svých patnácti letech jsem byla již celkem vyspělá, ale některé věci jsem musela zpracovávat postupně. Do té doby jsem byla bezstarostná, nic mě netrápilo, měla jsem rodinu, kamarády, koníčky, dobře jsem se učila, měla jsem své sny. A to, že neznám svou biologickou matku, mě zasáhlo. Dodnes jsem ale vděčná, že jsem se pravdu dozvěděla. Poslechla jsem si příběh o tom, jak to bylo.

Matka mě porodila v patnácti letech, bylo jí tedy přesně tolik jako mně, když jsem se o všem dozvěděla. Protože se ale o mě nedokázala postarat, její o pět let starší sestra si mě vzala k sobě a přijala mě za svou. Matka pak tiše dostudovala a ihned po škole odjela ze země. Od té doby mě neviděla, já si na ni ani nemohla pamatovat. Snažila jsem se to pochopit. I když jsem plakala a bylo mi to líto, vžila jsem se do té situace a došlo mi, že bych svou pravou matku chtěla moc poznat. To však nebylo tak jednoduché.

K TÉMATU  Radka (22): Úchylný soused mi nedá spát. Kdy už bude konečně klid?

Hledání bylo neúspěšné, teta to tak zařídila

Samozřejmě jsem se čím dál častěji ptala na nejrůznější detaily, chtěla jsem vidět fotky své matky, chtěla jsem vědět, kde žije a jak se jí vede. Teta slíbila, že mi pomůže, ale vždycky to dopadlo stejně. Hledání nebylo úspěšné, pomalu jsem se smiřovala s tím, že matku nikdy nepoznám. To mě mrzelo, vždyť měla důvod to takto udělat. Nic jsem jí nevyčítala, byla opravdu hodně mladá a nikam do dětského domova mě neodložila, vychovávala mě přece vlastní rodina.

Hodně jsem se na hledání upnula, teta však z toho moc velkou radost neměla, což jsem jí občas i vyčítala. Pak teta vážně onemocněla a já jsem se soustředila spíše na to, abych dostudovala, abych jí dělala radost a mohla jí pomáhat.

S tetou to šlo z kopce, léčba nezabírala a poslední roky jejího života se hodně trápila. Já si kvůli ní udělala ošetřovatelský kurz a rozhodla jsem se i v pracovním životě pomáhat vážně nemocným. Až když to s tetou vypadlo opravdu špatně, přiznala, že nechtěla, abych matku poznala, protože se bála, že budu zklamaná. Já si maminku vysnila jako mladou ženu, která odjela do zahraničí začít nový život, jako ženu, která toho všeho teď lituje. Jen teta věděla, že realita je jiná.

Velké shledání při smutečním obřadu

Teta pár týdnů na to zemřela. Byla jsem zdrcená, i když se to bohužel dalo předvídat. Co se ale předvídat rozhodně nedalo, bylo to, že uprostřed obřadu do smuteční síně přišla pro mě zcela neznámá osoba s kyticí rudých růží, která plakala a dívala se na mě. Až po obřadu jsem zjistila, že to byla má biologická matka.

Přišla na pohřeb rozloučit se s mou tetou a ženou, která mě vychovala, zatímco ona na to neměla. Bylo to velmi emotivní a já měla obrovskou radost. Na babičce a jiných členech rodiny jsem ale viděla, že z tohoto shledání takovou radost rozhodně nemají. Brzy jsem pochopila proč.

K TÉMATU  Intimní chvíle s partnerem se proměnily v humornou situaci. Příběhy čtenářek

Matku jsem nikdy hledat neměla

Na můj popud teta začala v mých patnácti pátrat po tom, co se s mou matkou stalo. Podařilo se ji zkontaktovat, ale o tom mi teta nikdy neřekla. Matka totiž žila v Německu ne zrovna spořádaným životem. Byla na ulici, živila se léta tělem, brala drogy a pila alkohol. Teta moc dobře věděla, proč mi zatajila, kde má biologická matka je. Kontakt však ani poté neztratily, a tak se nakonec i o jejím úmrtí moje matka dozvěděla. Nepřijela však proto, aby uctila její památku a seznámila se s dcerou. Využila situace po svém.

První týdny jsem byla šťastná, svou matku jsem ubytovala u sebe, hodiny jsme si do noci povídaly, já byla skutečně nadšená a nic jiného jsem nevnímala. Povyprávěla mi docela dojemný příběh, chodily jsme nakupovat, na výstavy, do restaurací, ani mi nepřišlo zvláštní, že většinu věcí platím já, proč bych se tím měla zaobírat. Pak mě ale babička přišla důrazně varovat. Přišla hádka, no, a nakonec i mé velké prozření.

Matku jsem u sebe nechala téměř tři měsíce, po ty tři měsíce jsem ale byla skutečně šťastná. Smutek v srdci po ztrátě milované tety, která mi dala všechno, jsem si vynahrazovala tím, že u mě byla moje skutečná matka. Ta se však jednoho dne sbalila a už jsem ji neviděla. Nezapomněla si s sebou přibalit i několik cenností, které našla v mém bytě a nemalou hotovost z pozůstalosti po tetě.

Až pak mi došlo, že jsem ji nikdy hledat neměla, že teta i babička měly pravdu a že moje matka vlastně nikdy netoužila poznat mě, svou dceru. I když jsem zklamaná, beru to jako ponaučení do života a nikdy nezapomenu na svou obětavou a skvělou tetu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Marcela (42): Přeji si adoptovat dítě, ale manžel a děti s tím nesouhlasí

Manželství pro všechny: Kde je problém a co opravdu znamená registrované partnerství?

Zdroje článku:
autorský text
Doporučujeme
sdílet
tisknout
mohlo by vás zajímat

Témata pro vás

Výběr článků

A. G. house v Sondriu stvořil architekt Rocco Borromini. Moderní dům stojí na úpatí Alp na okraji údolí Valtellina a nabízí panoramatický výhled do všech světových stran. Stavba vznikla jako spojení původní stodoly s novostavbou, a drží se hlavní myšlenky, kterou je čistý a vzdušný prostor. Ten je charakterizovaný střídáním masivního dřeva a bílých stěn. Dominantní jsou velká panoramatická okna a použití tradičních materiálů, které korespondují s místní alpskou architekturou.
Zahradní fontány, vodotrysky nebo kašny. Obzvlášť v paprscích slunce vypadá voda krásně, ale stejně tak navodí její podsvícení v noci příjemnou atmosféru. Fontány se liší tvarem i velikostí, dají se pořídit jako celek nebo nechat sestavit přímo na vaší zahradě. Jedno mají ale společné - jejich pohybující se třpytivá voda pro vás bude během relaxování venku stejně uhrančivá, jako táborák během letního večera.
První červnový koučink s Nelou. Jak si během prodlouženého intervalu mezi sezeními s Marcelou vedla a co jí přinesl tento skoro letní?
Mít home office a dělat doma má svoje nesporné výhody. Potom přijde vhod pracovna. Nejdříve musíte zvážit, jestli do ní budete zvát hosty nebo klienty, jestli děláte spíše přes den nebo večer, nebo jestli v ní budete trávit většinu času. Bude to ryze pracovní prostor nebo také místo pro relax. Pracovna uzpůsobená pro ženský element bude ale vypadat jinak, než pánská pracovna. Tady je trocha inspirace a nápadů na tu druhou z nich.
Halina Pawlowská dnes slaví 70. narozeniny – a s přibývajícími roky její humor rozhodně neslábne. Naopak. Tahle žena s nezaměnitelným stylem a jazykem ostrým jako břitva dokáže glosovat lásku, mateřství i životní karamboly s takovou lehkostí, že vás to rozesměje i dojme zároveň. Vybrali jsme ty nejlepší hlášky, které dokazují, že Halina zkrátka umí.
Nakupování potravin se za poslední měsíce posunulo na zcela jinou úroveň. Pryč jsou časy, kdy se stály fronty před supermarketem nebo kdy se zdlouhavě skládal nákup na pás a poté se následně s obrovským vynaloženým úsilím táhl domů.
Mezi recyklované předměty nepatří jen papír nebo plasty. Z jednou použitých materiálů se dá vyrobit spousta originálních věcí, kterými se můžete chlubit. Takovou osvědčenou klasikou je korek, ze kterého se dělají batohy, kabelky nebo peněženky. Čistě ekologický ale můžete mít i kryt na mobilní telefon.
Přemýšlíte, co ještě pořídit na zahradu? Houpačka vám zpříjemní letní dny, kdy budete chtít posedět venku, ale vyhnout se přímému slunci. Jednoduché závěsné zahradní houpačky s ocelovou konstrukcí snadno přemístíte kamkoli po zahradě a na zimu se dají složit. Dřevěná pergola stojí pevně na místě, ale zase vypadá se zavěšenou houpačkou překrásně. Jen si vyberte!
Rychle dojet do mateřské školky, odložit dítě paní učitelce a už abychom byli v práci. Rodiče dnes často spoléhají na to, že paní učitelka ve školce (škole) se už nějak postará o to, co je třeba. Před výchovou ale neutečeme, a ani se nezbavíme odpovědnosti z ní vyplývající. Pro dítě je největší autorita rodič. Ve školce se navíc dítě má učit jiné věci, než to, co jako rodiče doma zanedbáváme.
Opravdu díky konzumaci placenty snáze „přežijete“ náročné šestinedělí a urychlíte hojení poraněných porodních cest? Ano, říká se to, ale všechno je úplně jinak. Místo těchto pozitiv můžete čekat spíše možnost infekce. Pro vás i vaše dítě!
Kateřina Hrachovcová, známá hlavně z role Simony Králové ze seriálu Život na zámku, slaví 50. narozeniny. Herectví zůstává součástí jejího života, ale v posledních letech se zaměřila také na tetování a numerologii. V průběhu své kariéry prošla výraznou změnou, a dnes ji fanoušci znají spíše pod jménem Kaira.

Výběr článků

Není krém jako krém. Existuje rozdíl mezi tím, jaké krémy používáte na suchou, citlivou nebo mastnou pleť. Každá pokožka potřebuje něco jiného. Platí to i pro krémy určené pro denní a noční péči. Každý z nich plní úplně jiné úkoly. Jaký?
Survivor Česko & Slovensko 2025 odstartoval prvním dílem a hned přinesl nečekané změny. Kromě tradičního boje o přežití na opuštěném ostrově se letos soutěžící museli rozdělit do týmů podle úplně nového pravidla.
Odřeniny, drobné popáleniny, pořezání a další drobná poranění kůže přirozeně patří k letním sportům, dětským hrám, turistice, opékání špekáčků či grilování. Nejen děti, ale celé rodiny bývají více aktivní, podnikají řadu výletů, zkouší nová dobrodružství, sportují, chodí po horách nebo dovádějí na pláži. Některým úrazům lze předejít, ale často za ně bohužel může neovlivnitelná náhoda. Pak se vyplatí vědět, jak takové odřeniny, spáleniny od slunce nebo třeba říznutí co nejrychleji ošetřit.

Nepřehlédněte

Rozchodem si projde každý z nás, začíná to v dětství s prvními láskami, pokračuje v dospělosti, kdy s námi mohou neskutečně zatřást. Vzpamatování se z rozchodu je poměrně dlouhá cesta, kterou není dobré moc uspěchat. Člověk by si měl projít všemi nepříjemnostmi, aby dospěl k novému začátku. A jak toho docílit?

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek