Děti jsou nepopsaná tabule
Děti jsou jako nepopsaná tabule, na kterou poprvé píší rodiče, rodina a samozřejmě i mateřská škola. Stejně jako být rodičem, i práce paní učitelky vyžaduje zodpovědnost, která je rodiči bohužel často brána na lehkou váhu. Každý pohled, každé gesto, každé slovo či věta se do dítěte může nenávratně zapsat, a ponese si ji do celého života. Určitě je proto důležitý nejen výběr mateřské školky, kde se dítě bude cítit dobře, ale také zájem nás rodičů o program dítěte a zpětná vazba ze školky, abychom mohli nadále rozvíjet to, co se dítě za dobu naší nepřítomnosti naučilo.
Děti potřebují nás, ne tablet!
Školka slouží jinému účelu, než se většina rodičů domnívá. Někdo to bere tak, že jde o místo, kde si dítě pohraje, zatímco jsme v práci. Jindy zase klademe nárok na personál, aby dítě naučil za nás všechno, co my sami nezvládneme, protože nemáme čas, nebo vůli. Je třeba říci, že školský řád má svá pravidla, a tak tím, že se za dítětem zavřou dveře, rozhodně nezačíná den plný svobodného hraní, stejně jako den, kdy se dítě učí to, co jsme ho nezvládli naučit my rodiče. Děti dnes ve školce běžně zůstávají i deset a půl hodiny. Jako rodiče to nemyslíme pochopitelně zle. Chceme dětem dopřát vše, co považujeme každý z nás za důležité a dobré, a tak je třeba na to vydělat. Je otázkou, zda by nějaký ten čas, který věnujeme práci a vydělávání peněz, bychom neměli raději věnovat našim potomkům. Potřebují to určitě více, než nový tablet, telefon nebo nejnovější značkové oblečení.
Denní program je ve školce danný
Denní program má svá danná pravidla. Tedy alespoň ve státní školce. „Denní program je přesně daný, dopodrobna propracovaný, každá minuta má své opodstatnění. Plány připravujeme my, paní učitelky, ve svém volném čase (několik hodin měsíčně), aby vše bylo hravou, ale zároveň vzdělávací formou s přihlédnutím k věku dětí ve třídě. Program musí obsahovat jazykovou, výtvarnou, hudební, pracovní, sluchovou a zrakovou část. Důležitá je také zpětná vazba od dětí, stejně jako od učitele samotného,“ popisuje Barbora Zíbarová, učitelka mateřské školky.
Naše dítě je Bůh!
„Rodiče často chtějí slyšet pouze to, zda dítě bylo šikovné a hodné, nic moc dalšího je nezajímá nebo nezbývá čas,“ potvrzuje z praxe paní učitelka. A také ne vždy se díky tomu společné rozloučení nese v pozitivním duchu. „Ráda bych apelovala na rodiče, že pokud dítě něco nezvládá, není to rozhodně důvod k nátlaku. Může činnosti procvičovat i doma a zdokonalovat se, tříbit si zájmy, procvičovat svou vůli a být motivováno jít i přes nezdar k cíli,“ radí paní učitelka.
Bylo by tedy určitě úžasné, kdybychom my jako rodiče více spolupracovali. Ovšem v praxi tomu tak není. Je jasné, že své potomky milujeme nade vše. Ale domnívat se, že naše dítě je nejlepší a světě a brát si jakékoli poznatky od paní učitelky osobně, protože nám nerezonují s obrazem, který o svém dítěti máme, není ten správný přístup. Dochází pak zbytečně k vyhroceným situacím mezi námi rodiči a personálem školky, a přitom tato situace vůbec nic neřeší. Jde přece stále o naše dítě, pro které chceme to nejlepší.
Problémy v komunikaci
Tím jsme automaticky narazili na problémy v komunikaci. „Z pozice učitelky v mateřské škole vnímám v dnešní době dva velké problémy v komunikaci s rodiči. Prvním je fakt, že rodiče nemají na své děti mnoho času. Vzít děti do přírody, na chalupu, do lesa, vyprávět jim, co vše v lese roste a žije? Prožívat s nimi první kontakt s přírodou? Udržet je týden bez tabletu a sednout si s nimi ke kostičkám a stavět? Vysvětlovat? Motivovat? Číst pohádku a rozvíjet dětskou slovní zásobu? To dnes vídám jen v malém počtu rodin,“ popisuje učitelka. Samozřejmě chápe fakt, že jsou rodiče zadlužení hypotékami a chtějí zajistit rodinu po finanční stránce. Na každou rodinu je tak kladen velký tlak. Na druhou stranu si tento tlak na sebe vytváříme sami tím, že následujeme trendy a vzorce dnešní doby, a tím se navíc vystavujeme obrovskému stresu, který nám rozhodně zdravotně nijak nepřilepší.
Spolupráce rodičů se školkou
Problémem číslo dva je špatná spolupráce rodičů se školkou. „Řada rodičů nebere v potaz, že by měli se svým malým dítětem doma cokoli procvičovat už v době, kdy dítě chodí do mateřské školky, měli by to dělat i tak, kdyby byli s dětmi doma,“ dodává odbornice.
Znamená to, nespoléhat se na školku, že si platíme za to, že naše dítě se tam všechno naučí. Pro dítě jsme největší autoritou my, rodiče. Je více než důležité jít našim dětem příkladem a tímto způsobem je i učit základním hygienickým návykům, základním společenským návykům (pozdravit, poděkovat, poprosit), samostatnému oblékání se a určité samostatnosti, která dnešním dětem opravdu chybí. Dítě se neučí tím, co říkáme, ale co děláme. Paní učitelka, ačkoli se snaží dítě tyto věci také učit, nemůže rodiče plnohodnotně nahradit. Spolupráce mezi oběma stranami je tedy opravdu důležitá. Bohužel paní učitelky často rodiče spíše suplují, ačkoli by měly mít na starosti pouze úlohu vzdělávací. Dalším „neduhem doby“ je, že ve školce má učitelka na starosti dětí více, než tomu bylo dříve. A tak i z tohoto důvodu nemůže vše, co my rodiče necháváme ladem, napravit.
Co říci závěrem? Školka rozhodně není odkladištěm dětí. Je to pomoc pro nás rodiče. Měli bychom se na chvíli proto zastavit a uvědomit si, že naše ratolest je dítětem jen jednou. A ve svém ranném věku se učí vše podstatné pro život. Všechny vzorce, které mu v tomto období předáme, převezme a bude se s nimi potýkat celý život. Pozitivní i negativní. Tato zodpovědnost leží především na našich bedrech. A tak se ptejme, zajímejme a hlavně buďme s našimi dětmi!
