Pondělí , 13. 01. 2025

Edita

Kateřina (32): Po letech mě našla má biologická matka. Radost vystřídalo obrovské zklamání

Že jsem vychovávána tetou, jsem se dozvěděla v patnácti letech. Do té doby jsem netušila, že mí rodiče nejsou mými rodiči, že se o mě od malička stará moje teta. Byl to pro mě šok, ale se situací jsem se smířila docela rychle. Snažila jsem se však vždycky najít svou biologickou matku, která mi chyběla, a chtěla jsem ji poznat.
matka
Matku jsem raději nikdy neměla hledat.

22. 06. 2023

Až když moje teta zemřela, má biologická matka se objevila na pohřbu a konečně jsme se setkaly. Měla jsem radost, tu ale po pár měsících vystřídalo obrovské zklamání. Kdybych to věděla, jistě bych se zachovala úplně jinak.

Jsem sestra tvé matky

Dětství jsem prožila na vesnici, měla jsem milující rodinu a vyrůstala jsem jako jedináček. Nikdy mě nenapadlo, že by moje máma nebyla mou mámou, proč taky. Jako rodina jsme fungovali skvěle, vídali jsme se i se širším příbuzenstvem, každé narozeniny či svátky jsme slavili ve velké skupině lidí a rodinných příslušníků. Až ve chvíli, kdy jsem se chystala na střední školu, si mě zavolala k sobě babička a maminka, tedy vlastně má teta, a obě mi se slzami v očích přiznaly pravdu.

Prý proto, abych mohla do života vykročit s tím, že vím, kdo jsem, a možná už taky nechtěly lhát. Prostě tu tíhu neunesly. Tak ji přenesly na mě. Byl to obrovský šok, najednou jsem se dozvěděla, že mě odmalička vychovávala sestra mé pravé matky. Teta mě přijala jako vlastní a dala mi všechno. Samozřejmě, že jsem se začala ptát proč.

Příběh, který jsem oplakala i pochopila

Ve svých patnácti letech jsem byla již celkem vyspělá, ale některé věci jsem musela zpracovávat postupně. Do té doby jsem byla bezstarostná, nic mě netrápilo, měla jsem rodinu, kamarády, koníčky, dobře jsem se učila, měla jsem své sny. A to, že neznám svou biologickou matku, mě zasáhlo. Dodnes jsem ale vděčná, že jsem se pravdu dozvěděla. Poslechla jsem si příběh o tom, jak to bylo.

Matka mě porodila v patnácti letech, bylo jí tedy přesně tolik jako mně, když jsem se o všem dozvěděla. Protože se ale o mě nedokázala postarat, její o pět let starší sestra si mě vzala k sobě a přijala mě za svou. Matka pak tiše dostudovala a ihned po škole odjela ze země. Od té doby mě neviděla, já si na ni ani nemohla pamatovat. Snažila jsem se to pochopit. I když jsem plakala a bylo mi to líto, vžila jsem se do té situace a došlo mi, že bych svou pravou matku chtěla moc poznat. To však nebylo tak jednoduché.

K TÉMATU  Ráno po té, rána po 100

Hledání bylo neúspěšné, teta to tak zařídila

Samozřejmě jsem se čím dál častěji ptala na nejrůznější detaily, chtěla jsem vidět fotky své matky, chtěla jsem vědět, kde žije a jak se jí vede. Teta slíbila, že mi pomůže, ale vždycky to dopadlo stejně. Hledání nebylo úspěšné, pomalu jsem se smiřovala s tím, že matku nikdy nepoznám. To mě mrzelo, vždyť měla důvod to takto udělat. Nic jsem jí nevyčítala, byla opravdu hodně mladá a nikam do dětského domova mě neodložila, vychovávala mě přece vlastní rodina.

Hodně jsem se na hledání upnula, teta však z toho moc velkou radost neměla, což jsem jí občas i vyčítala. Pak teta vážně onemocněla a já jsem se soustředila spíše na to, abych dostudovala, abych jí dělala radost a mohla jí pomáhat.

S tetou to šlo z kopce, léčba nezabírala a poslední roky jejího života se hodně trápila. Já si kvůli ní udělala ošetřovatelský kurz a rozhodla jsem se i v pracovním životě pomáhat vážně nemocným. Až když to s tetou vypadlo opravdu špatně, přiznala, že nechtěla, abych matku poznala, protože se bála, že budu zklamaná. Já si maminku vysnila jako mladou ženu, která odjela do zahraničí začít nový život, jako ženu, která toho všeho teď lituje. Jen teta věděla, že realita je jiná.

Velké shledání při smutečním obřadu

Teta pár týdnů na to zemřela. Byla jsem zdrcená, i když se to bohužel dalo předvídat. Co se ale předvídat rozhodně nedalo, bylo to, že uprostřed obřadu do smuteční síně přišla pro mě zcela neznámá osoba s kyticí rudých růží, která plakala a dívala se na mě. Až po obřadu jsem zjistila, že to byla má biologická matka.

Přišla na pohřeb rozloučit se s mou tetou a ženou, která mě vychovala, zatímco ona na to neměla. Bylo to velmi emotivní a já měla obrovskou radost. Na babičce a jiných členech rodiny jsem ale viděla, že z tohoto shledání takovou radost rozhodně nemají. Brzy jsem pochopila proč.

K TÉMATU  Z poradny kouče: Ze stresu je mi špatně, píše čtenářka. Naučte se ho zvládat pomocí několika technik

Matku jsem nikdy hledat neměla

Na můj popud teta začala v mých patnácti pátrat po tom, co se s mou matkou stalo. Podařilo se ji zkontaktovat, ale o tom mi teta nikdy neřekla. Matka totiž žila v Německu ne zrovna spořádaným životem. Byla na ulici, živila se léta tělem, brala drogy a pila alkohol. Teta moc dobře věděla, proč mi zatajila, kde má biologická matka je. Kontakt však ani poté neztratily, a tak se nakonec i o jejím úmrtí moje matka dozvěděla. Nepřijela však proto, aby uctila její památku a seznámila se s dcerou. Využila situace po svém.

První týdny jsem byla šťastná, svou matku jsem ubytovala u sebe, hodiny jsme si do noci povídaly, já byla skutečně nadšená a nic jiného jsem nevnímala. Povyprávěla mi docela dojemný příběh, chodily jsme nakupovat, na výstavy, do restaurací, ani mi nepřišlo zvláštní, že většinu věcí platím já, proč bych se tím měla zaobírat. Pak mě ale babička přišla důrazně varovat. Přišla hádka, no, a nakonec i mé velké prozření.

Matku jsem u sebe nechala téměř tři měsíce, po ty tři měsíce jsem ale byla skutečně šťastná. Smutek v srdci po ztrátě milované tety, která mi dala všechno, jsem si vynahrazovala tím, že u mě byla moje skutečná matka. Ta se však jednoho dne sbalila a už jsem ji neviděla. Nezapomněla si s sebou přibalit i několik cenností, které našla v mém bytě a nemalou hotovost z pozůstalosti po tetě.

Až pak mi došlo, že jsem ji nikdy hledat neměla, že teta i babička měly pravdu a že moje matka vlastně nikdy netoužila poznat mě, svou dceru. I když jsem zklamaná, beru to jako ponaučení do života a nikdy nezapomenu na svou obětavou a skvělou tetu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Marcela (42): Přeji si adoptovat dítě, ale manžel a děti s tím nesouhlasí

Manželství pro všechny: Kde je problém a co opravdu znamená registrované partnerství?

Zdroje článku:
autorský text
Doporučujeme
sdílet
tisknout
mohlo by vás zajímat

Témata pro vás

Výběr článků

Modrý oceán a nekonečná pláž. Radost pohledět? Nejen to! Tahle atmosféra působí preventivně proti celé řadě nemocí. Také vás okamžitě nabije energií a navodí šťastné emoce. Ovšem i na hubnutí má příznivý vliv!
Bydlet v malém příbytku není nic, za co byste se měli stydět. A stejně tak to není žádná nevýhoda. Naopak - čeká vás méně uklizení. Konkrétně utírání prachu, protože se u vás nebude nacházet velké množství nábytku. Tím se takovým pomyslným oslím můstkem dostáváme k jeho zařizování. Abyste nežili v přecpané, kýčovité domácnosti, vyplatí se myslet na několik základních pravidel. 
Fotografie šťastných rodin, honosných oslav a dokonale zabalených dárků, které začínají plnit sociální sítě, mají velký vliv na psychiku člověka. Ta prochází v období Vánoc zatěžkávací zkouškou. Většina z nás chce mít všechno dokonalé, mít neustále uklizeno, napečeno co nejdříve, ozdobený vánoční stromek jako z časopisu, ale... ne vždy je vše podle plánu. Zkuste se během Vánoc věnovat také sobě, vyzkoušejte různá meditační cvičení, která vaší psychice výrazně uleví a nenakládejte si toho na sebe tolik.
Dorty máme spojené hlavně s narozeninami, ale sladký dezert si rády dopřejeme klidně jen tak. Sladká snídaně nebo kávě, malá sladkost z cukrárny přece neuškodí. Tyhle překrásné dorty přímo volají o to nechat se vyfotit, a člověku se do nich nechce ani krájet, jak jsou perfektní. Stejně ale nakonec neodoláte.
Vánoce se stejně jako každý rok nesou ve znamení jídla a pití. Přejídání je na denním pořádku a střevní problémy jakbysmet. Kromě jídla se však kouzelné svátky na konci roku nesou i ve znamení pohádek a tradičních zvyků. Víte, jaké vánoční tradice dodržujeme u nás, v České republice?
Mnozí lidé si neustále stěžují na nízké mzdy, avšak nejsou ochotni investovat do dalšího vzdělávání, což je pak limituje na trhu práce. Nemohou se uplatnit, případně dělají zaměstnání, které jim nepřináší zajímavé finanční ohodnocení. Nemluvě o tom, že jsou v práci často nešťastní, protože je zkrátka nebaví a stresuje. Přitom stačí relativně málo – najít si vhodný kurz. Za pár měsíců se pak lze ucházet o nové zaměstnání, které jim bude více vyhovovat.
Každá žena ví, jak je důležité, aby spodní prádlo dokonale sedlo. Zejména pak podprsenka, jejíž nepadnutí může vyvolat nepříjemné bolesti zad. Bohužel jen málokterá ví, jak správně by měla dobře padnoucí podprsenka vypadat a jak si ji ostatně vybrat, aniž bychom si museli zkoušet.
Celulitidu má řada žen. Dokonce možná existujte víc těch, které ji mají než těch, které mají to štěstí a celulitidou obdařeny nejsou. A stejně jako trápí ženy, tak ani muži leckdy celulitidě neuniknou. A proto si nyní připomeneme největší a nejčastější mýty, které o celulitidě kolují a připojíme pár rad, jak se jí zbavit.
Rodinné podnikání je na denním pořádku. Když pracujete s lidmi, s nimiž nežijete v jedné společné domácnosti, ještě to jde. Ale pracovat s partnerem? Být s ním 24 hodin denně? Jde to a vůbec nemusí vzniknout pověstná ponorková nemoc. Jen je třeba dodržovat určité zásady.
Večer plný hvězd a filmové magie, tak lze popsat 81. udílení Zlatých glóbů. Nolanův životopisný snímek "Oppenheimer" zazářil s pěti oceněními, včetně nejlepšího dramatu a režie. Oproti tomu fenomén "Barbie" se stal středem pozornosti v nové kategorii spojující uměleckou kvalitu s komerčním úspěchem. Jaký byl průběh večera, kdo zaznamenal vítězství a jak reforma ovlivnila samotnou podstatu těchto prestižních filmových ocenění? To vše a mnohem víc v našem stručném přehledu ze Zlatých glóbů 2023.
Všichni jsme někdy v životě emocionálně vyčerpaní. Je normální zažít předávkování jednou nebo druhou emocí a vypořádat se s jejich těžkostí a bojem. A pouze prostřednictvím této zkušenosti můžeme skutečně vidět krásu života. Ale když se emoční vyčerpání promění v neustálý zážitek negativních emocí, už to není zdravé.

Výběr článků

Celosvětově uznávaný kanadský kytarista, skladatel a producent Jesse Cook, jež ve své tvorbě dokonale kombinuje prvky jazzu a flamenca, se na začátku nového roku poprvé představí českému publiku. Vystoupí za doprovodu svého bandu ve čtvrtek 20. února v pražském Lucerna Music Baru. V roli předskokana se objeví slovenské uskupení Blue Zodiac. Vstupenky jsou k zakoupení v síti GoOut.
Novinka Činoherního klubu, "Milá Evičko, milý Luďku", představuje inscenaci, která překlenuje generace. Režisérka a autorka Beata Parkanová čerpá z bohatého zdroje korespondence a deníků svých prarodičů a otevírá tak divákům pohled do intimního světa dvou lidí, jejichž vztah přečkal desetiletí. Tento první divadelní počin je poctou běžným životům plným neobyčejných příběhů.
Rýže je velmi populární přílohou, a pokud ji dobře připravíte, jistě si na ní pochutnáte. Zdaleka však není jen jedna jediná rýže, ale máte na výběr hned několik druhů. Znáte je a víte, kdy jakou rýži použít?

Nepřehlédněte

Na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary proběhla světová premiéra filmu Jiřího Mádla "Vlny". Tento dobový thriller se věnuje událostem kolem Československého rozhlasu v srpnu 1968. Čtvrtý festivalový den přinesl také premiéry filmů "Mosty", "Ještě nejsem, kým chci být", "Oslava", "Xoftex" a "Cesta na pokraj války". Na tradiční UniCredit party se letos opět objevily největší hvězdy festivalu, včetně manželů Bartoškových.
Stává se vám, že dojíte své jídlo, ale i poté máte zase hlad? Spoustu lidí dojí svou porci, ale i tak je přepadnou chutě dát si ještě něco dalšího. Anebo je přes den stále honí mlsná a snědli by vše, co mají na očích. Čím to vlastně je? A jak se toho ukrutného pocitu hladu a chutí zbavit? Pokračujte ve čtení článku a získáte tak odpovědi na vaše otázky.

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek