Pátek , 31. 01. 2025

Marika

Kateřina (32): Po letech mě našla má biologická matka. Radost vystřídalo obrovské zklamání

Že jsem vychovávána tetou, jsem se dozvěděla v patnácti letech. Do té doby jsem netušila, že mí rodiče nejsou mými rodiči, že se o mě od malička stará moje teta. Byl to pro mě šok, ale se situací jsem se smířila docela rychle. Snažila jsem se však vždycky najít svou biologickou matku, která mi chyběla, a chtěla jsem ji poznat.
matka
Matku jsem raději nikdy neměla hledat.

22. 06. 2023

Až když moje teta zemřela, má biologická matka se objevila na pohřbu a konečně jsme se setkaly. Měla jsem radost, tu ale po pár měsících vystřídalo obrovské zklamání. Kdybych to věděla, jistě bych se zachovala úplně jinak.

Jsem sestra tvé matky

Dětství jsem prožila na vesnici, měla jsem milující rodinu a vyrůstala jsem jako jedináček. Nikdy mě nenapadlo, že by moje máma nebyla mou mámou, proč taky. Jako rodina jsme fungovali skvěle, vídali jsme se i se širším příbuzenstvem, každé narozeniny či svátky jsme slavili ve velké skupině lidí a rodinných příslušníků. Až ve chvíli, kdy jsem se chystala na střední školu, si mě zavolala k sobě babička a maminka, tedy vlastně má teta, a obě mi se slzami v očích přiznaly pravdu.

Prý proto, abych mohla do života vykročit s tím, že vím, kdo jsem, a možná už taky nechtěly lhát. Prostě tu tíhu neunesly. Tak ji přenesly na mě. Byl to obrovský šok, najednou jsem se dozvěděla, že mě odmalička vychovávala sestra mé pravé matky. Teta mě přijala jako vlastní a dala mi všechno. Samozřejmě, že jsem se začala ptát proč.

Příběh, který jsem oplakala i pochopila

Ve svých patnácti letech jsem byla již celkem vyspělá, ale některé věci jsem musela zpracovávat postupně. Do té doby jsem byla bezstarostná, nic mě netrápilo, měla jsem rodinu, kamarády, koníčky, dobře jsem se učila, měla jsem své sny. A to, že neznám svou biologickou matku, mě zasáhlo. Dodnes jsem ale vděčná, že jsem se pravdu dozvěděla. Poslechla jsem si příběh o tom, jak to bylo.

Matka mě porodila v patnácti letech, bylo jí tedy přesně tolik jako mně, když jsem se o všem dozvěděla. Protože se ale o mě nedokázala postarat, její o pět let starší sestra si mě vzala k sobě a přijala mě za svou. Matka pak tiše dostudovala a ihned po škole odjela ze země. Od té doby mě neviděla, já si na ni ani nemohla pamatovat. Snažila jsem se to pochopit. I když jsem plakala a bylo mi to líto, vžila jsem se do té situace a došlo mi, že bych svou pravou matku chtěla moc poznat. To však nebylo tak jednoduché.

K TÉMATU  Kateřina (35): Zatajila jsem příteli těhotenství a rozhodla se podle sebe, začal mě ale drsně vydírat

Hledání bylo neúspěšné, teta to tak zařídila

Samozřejmě jsem se čím dál častěji ptala na nejrůznější detaily, chtěla jsem vidět fotky své matky, chtěla jsem vědět, kde žije a jak se jí vede. Teta slíbila, že mi pomůže, ale vždycky to dopadlo stejně. Hledání nebylo úspěšné, pomalu jsem se smiřovala s tím, že matku nikdy nepoznám. To mě mrzelo, vždyť měla důvod to takto udělat. Nic jsem jí nevyčítala, byla opravdu hodně mladá a nikam do dětského domova mě neodložila, vychovávala mě přece vlastní rodina.

Hodně jsem se na hledání upnula, teta však z toho moc velkou radost neměla, což jsem jí občas i vyčítala. Pak teta vážně onemocněla a já jsem se soustředila spíše na to, abych dostudovala, abych jí dělala radost a mohla jí pomáhat.

S tetou to šlo z kopce, léčba nezabírala a poslední roky jejího života se hodně trápila. Já si kvůli ní udělala ošetřovatelský kurz a rozhodla jsem se i v pracovním životě pomáhat vážně nemocným. Až když to s tetou vypadlo opravdu špatně, přiznala, že nechtěla, abych matku poznala, protože se bála, že budu zklamaná. Já si maminku vysnila jako mladou ženu, která odjela do zahraničí začít nový život, jako ženu, která toho všeho teď lituje. Jen teta věděla, že realita je jiná.

Velké shledání při smutečním obřadu

Teta pár týdnů na to zemřela. Byla jsem zdrcená, i když se to bohužel dalo předvídat. Co se ale předvídat rozhodně nedalo, bylo to, že uprostřed obřadu do smuteční síně přišla pro mě zcela neznámá osoba s kyticí rudých růží, která plakala a dívala se na mě. Až po obřadu jsem zjistila, že to byla má biologická matka.

Přišla na pohřeb rozloučit se s mou tetou a ženou, která mě vychovala, zatímco ona na to neměla. Bylo to velmi emotivní a já měla obrovskou radost. Na babičce a jiných členech rodiny jsem ale viděla, že z tohoto shledání takovou radost rozhodně nemají. Brzy jsem pochopila proč.

K TÉMATU  Nela v koučinku: Šípková Růža a šáteček s pokračováním. Jsme na konci, přátelé

Matku jsem nikdy hledat neměla

Na můj popud teta začala v mých patnácti pátrat po tom, co se s mou matkou stalo. Podařilo se ji zkontaktovat, ale o tom mi teta nikdy neřekla. Matka totiž žila v Německu ne zrovna spořádaným životem. Byla na ulici, živila se léta tělem, brala drogy a pila alkohol. Teta moc dobře věděla, proč mi zatajila, kde má biologická matka je. Kontakt však ani poté neztratily, a tak se nakonec i o jejím úmrtí moje matka dozvěděla. Nepřijela však proto, aby uctila její památku a seznámila se s dcerou. Využila situace po svém.

První týdny jsem byla šťastná, svou matku jsem ubytovala u sebe, hodiny jsme si do noci povídaly, já byla skutečně nadšená a nic jiného jsem nevnímala. Povyprávěla mi docela dojemný příběh, chodily jsme nakupovat, na výstavy, do restaurací, ani mi nepřišlo zvláštní, že většinu věcí platím já, proč bych se tím měla zaobírat. Pak mě ale babička přišla důrazně varovat. Přišla hádka, no, a nakonec i mé velké prozření.

Matku jsem u sebe nechala téměř tři měsíce, po ty tři měsíce jsem ale byla skutečně šťastná. Smutek v srdci po ztrátě milované tety, která mi dala všechno, jsem si vynahrazovala tím, že u mě byla moje skutečná matka. Ta se však jednoho dne sbalila a už jsem ji neviděla. Nezapomněla si s sebou přibalit i několik cenností, které našla v mém bytě a nemalou hotovost z pozůstalosti po tetě.

Až pak mi došlo, že jsem ji nikdy hledat neměla, že teta i babička měly pravdu a že moje matka vlastně nikdy netoužila poznat mě, svou dceru. I když jsem zklamaná, beru to jako ponaučení do života a nikdy nezapomenu na svou obětavou a skvělou tetu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Marcela (42): Přeji si adoptovat dítě, ale manžel a děti s tím nesouhlasí

Manželství pro všechny: Kde je problém a co opravdu znamená registrované partnerství?

Zdroje článku:
autorský text
Doporučujeme
sdílet
tisknout
mohlo by vás zajímat

Témata pro vás

Výběr článků

Pamatujete si na první noci plné vášně, kdy se zastavil čas a jedinou realitou byl váš partner? A co teď? Jsou romantické doteky nahrazeny rychlými polibky mezi dveřmi a vášnivé noci... no, možná existují jen ve vzpomínkách. Udržet intimitu ve vztahu není nemožné, ale vyžaduje to trochu úsilí, odvahy a ochoty znovuobjevit, co vás kdysi spojilo. Pojďme na to.
Jakmile se vám a vašemu partnerovi narodí děti, získáváte zcela novou roli. Najednou jste rodiči a velmi často vás tato role na dlouhá léta úplně pohltí. Není pak divu, že může být velmi obtížný návrat k životu, ve kterém děti nezaujímají první místo.
Černé tečky jsou noční můrou nás všech. Objeví se již pár dní poté, co opustíme kosmetický salón, a vracejí se s železnou pravidelností. Možná jste ale ještě nepřišli na správný způsob, jak na ně. Máme pro vás TOP tipy, jak s nimi zatočit!
S novým rokem přichází i řada předsevzetí, mezi nimiž jasně vévodí redukce tělesné hmotnosti. Pokud si i vy přejete zhubnout a nechcete samotnému hubnutí věnovat mnoho času nebo ten čas na dlouhé cvičení jednoduše nemáte, určitě vás zaujme Power Plate. Proč je tento druh cvičení tolik oblíbený a jak je možné, že můžete redukovat tuk během pár minut?
Katce se v posledních týdnech změnil život úplně naruby. „Dřív jsem se svým dítětem měla skvělý vztah, v posledním roce začal být však můj šestnáctiletý syn odtažitý a nechtěl si se mnou tolik povídat. Myslela jsem, že je to jen životní období. Pak ale přišel s tou nenadálou větou: Jsem gay, mami! Nevěděla jsem co odpovědět, vůbec jsem to nečekala. Nejradši bych utekla a chvíli ho neviděla! Co mám dělat, když to neschvaluju?“ ptá se.
Přejete si, aby z vašeho dítěte pomalu ale jistě rostla sebevědomá osobnost, která se v životě neztratí? V tom případě budete muset trochu přehodnotit své chování k vlastním potomkům. Když jim totiž dáte trochu nezávislosti a odpovědnosti, velmi jim tím pomůžete. Co by měly doma zvládnout předškolní děti?
Japonská zahrada je působivý způsob úpravy okrasné zahrady. V Japonsku bývala zahrada dlouhodobě otázkou prestiže více, než kdekoli jinde ve světě. V Evropských zemích se nachází parky i zahrady, které si berou inspiraci právě v této zahradní architektuře. Jejich vzhled byl ale přizpůsoben našemu trendu úpravy zahrad. Nic to nemění na tom, že krásně upravená idealizovaná příroda v duchu japonské zahrady je prostě pastvou pro oči.
Fotografie šťastných rodin, honosných oslav a dokonale zabalených dárků, které začínají plnit sociální sítě, mají velký vliv na psychiku člověka. Ta prochází v období Vánoc zatěžkávací zkouškou. Většina z nás chce mít všechno dokonalé, mít neustále uklizeno, napečeno co nejdříve, ozdobený vánoční stromek jako z časopisu, ale... ne vždy je vše podle plánu. Zkuste se během Vánoc věnovat také sobě, vyzkoušejte různá meditační cvičení, která vaší psychice výrazně uleví a nenakládejte si toho na sebe tolik.
Nastoupili jste na mateřskou dovolenou a přemýšlíte, jak si aspoň něco málo přivydělat k dobru? Nebo v hlavě nosíte už nějakou dobu podnikatelský plán, na který je najednou více času než kdy dřív? Podnikání na mateřské není tabu a není to ani nic nereálného. Dnes se jedná o zcela běžnou věc.  
A. G. house v Sondriu stvořil architekt Rocco Borromini. Moderní dům stojí na úpatí Alp na okraji údolí Valtellina a nabízí panoramatický výhled do všech světových stran. Stavba vznikla jako spojení původní stodoly s novostavbou, a drží se hlavní myšlenky, kterou je čistý a vzdušný prostor. Ten je charakterizovaný střídáním masivního dřeva a bílých stěn. Dominantní jsou velká panoramatická okna a použití tradičních materiálů, které korespondují s místní alpskou architekturou.
Co navodí Štědrovečerní náladu více než vánoční dekorace? Tyhle překrásné kousky si jednoduše vyrobíte doma a výsledek je úžasný. Hodí se i jako dárek!

Výběr článků

Býti potomkem slavného rodiče nebo rovnou obou rodičů se může jevit jako nelehká pozice. Od takovýchto jedinců se mnohé očekává, ať už zdědění krásy nebo talentu. Někteří se rozhodnou jít ve šlépějích svých rodičů, jiní zvolí o něco jiný směr a další se zase světu popularity snaží co nejvíce vyhnout a žít si svůj život mimo vědomí veřejnosti.
Déšť, sníh, mráz, vítr venku. Doma studená ložnice, přetopený pokoj. Pleti tak náhlé výkyvy rozhodně neprospívají. Pleti výkyvy počasí neprospívají a právě v zimě je hydratace ještě důležitější, než v letních měsících. Jak to a které krémy použít?
Ryan Reynolds a Blake Lively jsou v současnosti jedním z nejoblíbenějších párů v Hollywoodu. Je úžasné pozorovat, jak se spolu smějí, pošťuchují se na sociálních sítích a navzájem se pracovně podporují. Ačkoliv letos oslavili teprve deset let od svatby, které stvrdili očekáváním čtvrtého dítěte, věříme, že téhle dvojici to vydrží klidně i dalších padesát let.

Nepřehlédněte

V tomhle pařáku svlékáte všechno, co vám váš ostych dovolí. A ráda byste šla i dál, ale ještě pořád máte na těle kila navíc, která vás štvou. Jak se jich zbavit? Vždyť se tak snažíte! Zkuste číst dál, možná zjistíte, kde děláte chybu.
Pokud milujete koupání, a zároveň patříte mezi teplomilce, pak s největší pravděpodobností v období podzimu a zimy trpíte. Příjemné teploty jsou pryč, nemluvě o ledových vodách, do kterých skočí leda stoupenci Wim Hofa. Dobrou zprávou ale je, že příjemné koupání ani s příchodem sychravých dnů zdaleka nemusí končit. Stačí jen vědět, kam zajít – na termální místa, kde se klidně ohřejete i mimo horkou letní sezónu. Takže kam vyrazit?

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek