Syndrom prázdného hnízda představuje poměrně náročné období v životě mnoha párů, ale zároveň je také výzvou, jak se naučit spolu opět fungovat jako partneři.
Co je to syndrom prázdného hnízda
Dospělé děti se osamostatní a rodiče se ocitají ve zcela nové situaci odborně označované jako syndrom prázdného hnízda. Toto období bývá často provázeno pocity osamělosti, zbytečnosti, prázdna a smutku. Častěji se syndrom prázdného hnízda objevuje u těch rodičů, kteří ve výchově svých dětí viděli jediný smysl svého života.
Většinou jde o rodiče bez jakýchkoliv koníčků, zájmů, přátel a známých. Tito rodiče svým dětem věnovali všechen svůj volný čas a energii a s jejich odchodem ztratili i smysl života. Zcela logicky se pak dostaví deprese a pocity absence smyslu života.
Syndrom prázdného místa jako nový začátek
Mnoho párů se odchodem svých dětí ocitne ve zcela nové situaci, která úzce souvisí se schopností vést kvalitní manželský vztah. Společný život rodičů a dětí nedává často tolik prostoru na společný manželský život, protože mnoho párů vše podřizuje dětem a na sebe jim tolik času nezbývá. Odchodem dětí se ale vše změní. Najednou mají manželé nejen čas sami na sebe, ale také na přemýšlení o vztahu jako takovém.
Někteří manželé tak prochází obdobím, kdy zjišťují, že kromě dětí toho příliš společného nemají. Jak se naučit spolu opět fungovat, je pak velmi častá otázka mnoha párů po padesátce.
Trpí především ženy
Syndromem prázdného hnízda trpí mnohem častěji ženy. Po padesátém roce věku se u žen dostavuje také období menopauzy, což v kombinaci se syndromem prázdného hnízda může psychikou žen velmi otřást. Zbytečnost, prázdnota, deprese, úzkosti, strach ze ztráty partnera, osamělost a strach ze stáří jsou pak pocity, které nejedna žena prožívá.
Obětování se dětem neprospívá žádné straně
Je mnoho rodin, kde se především matka, svým dětem tzv. obětuje. S rolí matky se žena vzdala svých zájmů a přátel a veškerou svoji pozornost soustředila na děti. Vše ostatní odsunula na druhou kolej v zájmu svých dětí. Poté, co matku dospělé děti opustí, nemá nic, pro co by žila a objevují se pocity prázdnoty a deprese.
Obětování se dětem se často objevuje u úzkostných matek. Problém spočívá především v neschopnosti zorganizovat svůj život tak, aby byl zachován i aktivní život mimo rodinu, tedy přátelské vztahy, zájmy a koníčky, pracovní život.
Rovnováha rolí
Každý rodič by si měl zachovat určitou autonomii a nebýt jen a pouze rodičem. Důležité je najít rovnováhu mezi rodičovskou rolí a vlastním osobním a pracovním životem. I když jsou děti vždy pro rodiče na prvním místě, nezapomínete také sami na sebe. Jen tak budou svým dětem příkladem, že skloubit rodinný, osobní a pracovní život lze.
Člověk potřebuje být oceňován nejen jako rodič, ale také jako přítel, kamarád, pracovník. Izolace a pozornost zaměřená jen na děti nedělá dobře nikomu ze zúčastněných.
Jak dál?
Aby rodiče odchod svých dětí neprožívali jako období plné prázdnoty, je důležité naučit se spolu opět žít jako partneři. Nejen, že každý z manželů by měl mít čas a prostor jen sám pro sebe, ale měli by se naučit být spolu. Právě s odchodem dětí nastává čas, kdy lze cestovat, poznávat, věnovat se dávno zapomenutým koníčkům, obnovit vztahy s dávnými přáteli a investovat do sebe či do manželského vztahu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
