Sžívání trvá minimálně dva roky
Pojem „sešívané rodiny“ vznikl z anglického patchwork. Určitě znáte přehozy, které jsou vyrobené metodou sešívání různých pestrých čtverců látek. A takhle sešívaná bývá i dnešní rodina. Při soužití sešívané rodiny je cílem dospělých nastolit určité standardy výchovy tak, aby na sebe děti nežárlily a platily pro ně stejná pravidla hry. Realizace však bývá složitá. Bránit v tom mohou minulí partneři i dospělejší děti, které se ještě nevyrovnaly s traumatem rozvodu. Protože sžít se, shodnout se na chodu domácnosti a začít uplatňovat stejná pravidla u všech dětí i dospělých žijících společně pod jednou střechou není vůbec jednoduché.
Čím mladší děti, tím lépe. Kladem je vyřešený minulý vztah
Mladší děti se přirozeně lépe přizpůsobují změnám. A tou může být jak stěhování, tak začlenění do nové rodiny, kde mohou mimo něj být ještě další noví sourozenci. Největší výhodou je, pokud druhý rodič má již také svého nového partnera a když mají bývalí manželé korektní vztahy. Tvrzení o tom, jak se z lidí obratem po rozvodu stanou nejlepší přátelé, je spíše romantickou představou. Stačí však, když se lidé k sobě v zájmu společného postupu ve výchově dětí dokážou slušně chovat. Neurážejí se, nepomlouvají se před dětmi. Naopak, potvrdí i rozhodnutí druhého rodiče.
Děti si nevybírají. Nenuťte je a netrestejte
Děti si většinou nemohou vybrat, zda budou s vaším novým partnerem žít nebo ne. I když seznámení probíhá postupně, konečné rozhodnutí o společném soužití patří dospělým. Děti se musí přizpůsobit, ovšem vy tomu můžete velmi pomoci.
Zpočátku se držte zpátky a nesnažte se dítě svého partnera nadměrně řídit nebo ho nutit k tomu, jak se k vám má chovat. Výkřiky typu „Nejsi moje matka, tak mi nemáš co přikazovat,“ mohou být jasnou reakcí. Musíte si uvědomit, že dítě neútočí přímo na vás. Každé přirozeně chce, aby se jeho rodiče nikdy nerozešli. Z rozpadu manželství může být nešťastné. A vinit za to nového partnera jednoho z rodičů je nejsnazším emocionálním řešením.
Dohodněte se hned zpočátku na základních pravidlech fungování domácnosti. Kdo co udělá, kdo za co zodpovídá, kdo bude koho kde vyzvedávat. A kdo bude koho poslouchat. Snažte se být optimistická, ale realistka. A buďte připravena hasit mnoho konfliktů.
Střídání domácností. Stejná láska všem?
Děti si musí zvyknout, že jim „velí“ více dospělých. Je to pro ně opravdu složité. Navíc v každé domácnosti mohou být trochu jinak nastavená pravidla. Někde se stoluje společně v jídelně, jinde se jí třeba u televize nebo v posteli. Počítač, tablet v jedné domácnosti povolen, v druhé omezen. Odborníci přesto konstatují, že pokud se dítě naučí při střídání domácností respektovat pravidla jednotlivých rodin, budu lépe vybaveno do dospělého života. Bude se umět o sebe dobře postarat, dohodnout se, prosadit se.
Je pochopitelné, že vaše vlastní dítě ve vás vyvolává jiné reakce, než dítě vašeho partnera. Nemáte se za co stydět. Je to normální. A není ve vaší moci ani ovlivnit, jak bude přistupovat k vám. Chce-li se mazlit, mazlete se s ním. Drží-li si odstup, nevnucujte se. Snažte se postupovat přátelsky. Zpočátku alespoň najít společný zájem, o kterém si můžete popovídat nebo ho sdílet. Hlavně se nesnažte dítě jakkoli uplácet či pomlouvat jeho biologického rodiče. Taková komunikace patří pouze dospělým. Dítě ho miluje a nepochopí vaše pomluvy, ani pokud by to byl zločinec. Přijde na to samo, až dospěje.
Nezapomeňte na svůj nový vztah
Problémy s vytvořením harmonické sešívané rodiny mohou být náročné. Může se vám stát, že vám snaha, aby se všechny děti i váš nový partner cítili dobře, přeroste přes hlavu. Ponoříte se natolik do uspokojování potřeb druhých, že zapomenete hýčkat si své partnerské vztahy.
„Upozadění partnerského vztahu v zájmu dětí a rodiny je jednou z chyb, která může vést k tomu, že se i nový partnerský vztah jednou rozpadne,“ konstatuje psycholožka Kamila Petrovská. Nejedno takové manželství se rozchází, když děti dospějí a najdou si svou životní cestu. A právě proto nezapomínejte stále pěstovat svůj vzájemný vztah. Děti totiž odejdou, ale vy byste měli zůstat a užívat si společné chvíle. Ne odejít ze vztahu frustrována, že jste vychovala svoje i cizí děti, a nakonec jste zůstala sama.
