Středa , 27. 11. 2024

Xenie

Jak naučit dítě samostatnosti? Přestaňte se chovat jako rodiče a dejte dětem zodpovědnost! Zkuste to a uvidíte, co se doma změní!

Děti potřebují mámu i tátu, o tom není pochyb. Ale jak dlouho? Do šesti až osmi let. Snažíme se je vychovávat podle našich představ, zajetých pravidel a mustrů, které nám předávali naši rodiče, aniž bychom si uvědomovali, že tím dětem akorát děláme ze života guláš a prodlužujeme dobu, kdy si na věci stejně přijdou sami. Není lehké přestat být takovým rodičem. Ale jde to. Nevěříte? My vám to dokážeme.
Dítě a samostatnost
zdroj: 123RF.com

Všechno, co jako rodiče, děláme samozřejmě s láskou a nejlepším vědomím. Sami se totiž domníváme, že je dobré, aby se naše děti poučily z našich chyb, které jsme ve svém životě udělali. Snažíme se je chránit a ulehčit jim život. Ve skutečnosti se právě tímhle chováním dopouštíme mnoha zásadních chyb.

Dítě se učí tím, co vidí, ne z vašich příkazů

Neberme v potaz děti do šesti let, ale děti starší. Ty už jsou totiž na život připravené, což potvrzují i mnozí psychologové a odborníci. Nepřipravené z nich děláme jen my, svou přehnanou péčí, naším strachem i našimi zarytými a podvědomými bloky a pravidly, které jsme se sami jako děti „špatně“ naučili. Je třeba si otevřeně říci, že děti se neučí tím, co jim říkáme, ale tím, co jim ukazujeme. Například, dítě nikdy nemůže pochopit, jak mají správně fungovat mezilidské vztahy, když u vás doma není klid a vztahy s partnerem nefungují. A můžete mu tisíckrát vysvětlovat, jak by to podle vás (nebo obecně) být mělo.

Dokud se samo nespálí…

Začněme ale mnohem jednoduššími věcmi. Dobře víte, že dítě nezjistí, že něco pálí, dokud se samo nespálí. Můžete jej chránit, dávat zákazy i příkazy, přesto si bude dělat, co chce, a naopak v něm v tu chvíli vzbudíte pozornost. Pozornost, kterou začne problému věnovat. Kdyby přirozeně přišlo k dané zkušenosti, naučilo by se ji také správně vyhodnotit a poučit se. A vůbec při tom nevadí, že se spálí. Možná si řeknete, že se nic neděje, když budete dítě opravovat a vést svým směrem. Ale děje. Každý člověk má totiž svou vlastní originální cestu životem. Vaše zkušenost se zkušeností dítěte může být diametrálně odlišná. Pokud dítěti udělujete neustále rady typu: tohle nesmíš, tohle neděláš dobře, tohle je jinak, než si myslíš, vzbuzujete v něm od malička nesebelásku k sobě sama. Dítě si podvědomně začne říkat, že něco nedělá dobře, a tak není dobrý člověk. A čím častěji tohle slyší, tím větší problém následně v životě má, a to na všech úrovních. Budování přirozeného sebevědomí dítěte je jedním ze základů pro jeho spokojený život.

Je to naše chyba, že děti jsou nesamostatné

Ano! Je to tak. Když někomu neustále dáváte věci pod nos, zvykne si na to. Děláme to všichni. A přestane si vážit těch věcí, přestane jim přikládat důležitost i pozornost a jen je přijímá. A my se pak divíme, že se naše děti ještě ve dvaceti letech neumí o sebe postarat. Nedali jsme jim příležitost se to naučit, i když jsme to s nimi samozřejmě mysleli dobře. Jsou to přece naše děti!

Jak naučit dítě samostatnosti

Jestli jste došli až sem a souhlasili se mnou, pak jste připraveni na změnu. Není to snadné a chce to především vůli z vaší strany. Přestaňte být rodiči a staňte se dítěti partery a oporou se vším všudy. Velmi ulehčíte život oběma stranám. Nebraňte dítěti v tom, co chce dělat. Ale zároveň přihlížejte na celou situaci, abyste mohli zasáhnout v případě, že bude nejhůř. Neznamená to nechat dítě doslova ladem. Jen jakoby z povzdálí sledovat, co chce a jakým směrem se ubírá jeho pozornost. Tohle všechno jsou samozřejmě obecné rady. Přejděme tedy k příkladům z praxe.

Dospělákem ve 14 letech

Mám 14tiletého syna. Jako jedináček měl pozornosti až dost. Obzvláště ve chvílích, kdy jsme se s manželem rozvedli. Tehdy mu bylo 6 let. Jako matka samoživitelka jsem se dopouštěla stejných chyb jako většina maminek, které mají podobný příběh. A jednoho dne mi došlo, že takhle to zkrátka dál nejde. Vždycky jsem se snažila mu například ukazovat, jaké jsou mužské práce a vysvětlovat mu, že tohle normálně ženy nedělají (čištění odpadů, výměna kohoutku, oprava pračky….). Ale jak jsem v úvodu upozornila, dítě se učí z toho, co vidí. A když vidí mámu, jak opravuje pračku, těžko si to spojí s tím, že by to měl dělat táta, když jsme tátu doma neměli. Takže ani tento můj způsob nebyl ideální. Nebudu vysvětlovat, co mě přimělo k tomu, abych změnila své myšlení a celý režim naší domácnosti. Ale stalo se to. A i když na mě mí blízcí zprvu nechápavě koukali a snažili se mě odradit, stála jsem si pevně za svým.

K TÉMATU  19. listopad: Světový den prevence týrání dětí a syndrom CAN 

Rovnoprávnost v domácnosti

Upozorňuji, že moje dítě ve 13 letech nechtělo dělat doma téměř nic. Moje chyba samozřejmě. Snažila jsem se být milá, hodná, nejlepší máma, když měl chudák jen mě. Výjimkou bylo občasné uklizení vlastního pokoje nebo drobné úkony, které jsem mu nařídila, když už jsem nebyla schopna všechnu práci udělat sama. Dítě se pod hormonální bouří v pubertě vzbouřilo a dožadovalo se rovnoprávnosti. Vzpomněla jsem si samozřejmě na svojí pubertu a pochopila mámu, jak se cítila. Moje ego se bouřilo a nechtělo se mi!  Já jsem přece máma, já určuji pravidla. Tak je to přece správně! Vidím to všude kolem sebe. Ale opravdu je to tak? Jaká pravidla? Ta moje? Přemýšlela jsem o tom, a nakonec přistoupila na jeho požadavky. A začaly se dít věci.

Nejsem máma a ty syn. Jsme parťáci!

Jednoho dne jsem řekla: „Odteď se tedy nebudu k tobě chovat jako k dítěti, ale jsme parťáci. Tady doma.“ Znamenalo to to, že se o svých věcech i činnostech rozhodujeme sami za sebe a samozřejmě musíme respektovat i přání, nálady a rozhodnutí toho druhého, neboť žijeme v jedné domácnosti. Za svá rozhodnutí nesl odpovědnost tedy sám. Sám se například rozhodoval, kdy půjde spát. Ano, nastalo pár večerů, kdy vydržel až do dvou, do tří do rána vzhůru, ale pak byl ve škole tak unavený, že sám pochopil, že tudy cesta nevede. To, že jsem mu to celé roky opakovala, nemělo vůbec žádný efekt. Až tato zkušenost. Asi po týdnu sám začal chodit spát v jedenáct hodin, což sám vyhodnotil, že je pro jeho tělo optimální. Žasla jsem, že si to dokázal takhle sám vyhodnotit. A začal se i sám budit, hlídat si svoje aktivity, vstávat, připravovat se do školy a spoustu dalších věcí. Pokud udělá špatné rozhodnutí, brzy na to přijde. Nic se neděje – může ho přece klidně ihned změnit.

Nevařím! Dnes se mi nechce!

Dostat plnou důvěru a svůj prostor pro odpovědnost a názor, znamená také přinést jisté oběti. Z obou stran. I já jsem se někdy musela pěkně držet, abych nepolevila nebo se nenechala strhnout vlnou emocí. A tak jsem přestala vařit a dělat pravidelné svačiny. Odůvodnila jsem to tím, že pokud je natolik zodpovědný, že si může rozhodovat o svém životě, musí přijmout i fakt, že i já mám stejná práva jako on. Tedy nevařím, když se mi nechce, nebo jsem unavená nebo dělám jinou práci.

Zprvu se mu nechtělo, ale opět stačilo pár dní o hladu ve škole, kdy se snažil mou výzvu sabotovat (tady to chtělo vydržet z mé strany a nepolevit), a svačiny si začal dělat sám.  Zanedlouho si dokonce pochvaloval, že je fajn, že si může dát to, na co má chuť a ne to, co mu připravím. S vařením jsem musela trochu vypomoci. Začala jsem kupovat nejprve předpřipravená jídla (naložené maso, pizzu, jídlo na pánev apod.) Když jsem nevařila, udělal si buď studený pokrm nebo něco takhle snadného. Asi po měsíci nastala chvíle, kdy chtěl začít zkoušet vařit něco dalšího a ptal se na recepty. Dnes, ve 14ti letech, se ve vaření naprosto běžně střídáme, rád mi připraví něco dobrého a já jeho snahu vždy samozřejmě ocením. Je také nesmírně vděčný, když uvařím, a sní prakticky cokoli. Uvědomil si, kolik to dá úsilí a práce.

K TÉMATU  Nela v koučinku: Čtyřka je číslo, které odráží stabilitu a sílu. Co si odnáším ze čtvrtého sezení?

Sám si vyžehlím

Tady jsem se nemusela nějak snažit o změnu. Já už totiž několik let nežehlím. Když se věci dobře pověsí, nebývá to potřeba. Můj kluk se ale začal náhle oblékat elegantně. Napadlo ho to samo při sledování seriálu s detektivem Holmesem. Já to vítala. Oblek, kravaty, košile, no proč ne, když se mu to líbí. Ale potíž je se žehlením. Nemusela jsem se ani nabízet. Jednoho dne jsem přišla domů a bylo vyžehleno. Dokonce i moje prádlo. Koukala jsem s otevřenou pusou. „Kde ses naučil žehlit?“ ptala jsem se. A on, že i když roky nežehlím, že mě u toho viděl a že to umí. Podotýkám, že to viděl naposledy, když mu bylo asi 8 let. No, nebylo to sice dokonalé, museli jsme si ukázat i pár postupů se žehličkou, ale na první pokus to bylo skvělé! Chtěl zkrátka vypadat dobře, tak šel a postaral se.

Z drobností, které jsme postupně měnili, se začali stávat velké věci. A moje okolí, které si na začátku ťukalo prstem na čelo, že jsem se zbláznila nebo že jsem drsná matka, ke mně začalo s obdivem chodit pro rady. O to ale vůbec nejde. Jde přece o naše děti! Nebo ne?

Krůček po krůčku

Nejde o to, otočit rodinu hned vzhůru nohama a udělat z dítěte otroka. Ale naučit ho vážit si práce druhých, aby své partnerce mohl pomoci a nerozlišoval striktně práci na mužskou a ženskou, obzvlášť v době, kdy se tyhle role v mnohých rodinách totálně otočily. V partnerství jsou přece dva a když jeden zrovna dělá, druhý se může postarat o to, co je třeba. Oba si pak vzájemně práce toho druhého váží. A já už se nebojím, že by se můj syn v životě ztratil, i když tady nebudu.

Můžete změnit nejdřív jen maličkosti, a postupně přidávat další věci až dojde i na ty velké, jako je třeba volba povolání. Ano! I tady má moje dítě naprosto svobodnou volbu. Nehodlám ho tlačit nikam, i když bych si samozřejmě spoustu věcí přála. Ale má přání jsou má.  Hovoříme spolu o všech variantách. Ale rozhodnutí je na něm. Nebudete věřit, když necháte dítě mluvit a jen posloucháte, jak v mnohých věcech je dál než vy a má naprosto jasno. Není vůbec důležité, jakou školu si vybere, život ho stejně může zanést kamkoli. Je důležité dát mu možnost volby. A jestli se spálí, pochopí to a vydá se novou cestou, jeho vlastní. Ne proto, že to chcete vy, ale proto, že to chce sám. A to je, jak jistě víte, ta nejlepší škola života.

Co vy na to? Jak to máte doma? S čím se perete nejvíce?

Zdroje článku:
Doporučujeme
sdílet
tisknout
mohlo by vás zajímat

Témata pro vás

Výběr článků

Čím to, že některým ženám se v zaměstnání tak daří a jiným nikoli? Svou roli hraje řada faktorů, mezi něž bezpochyby patří osobnostní rysy, rodinné zázemí, dosažené vzdělání a - ano, přiznejme si to - také trocha štěstí. I štěstí je ale třeba vyjít vstříc a jednou z cest, které vedou správným směrem, je kvalitní MBA vzdělání. Proč?
Tak trochu se stydíte za své podpaží? Buďte v klidu, vždyť jeho tmavší zbarvení se dá poměrně snadno napravit. K takovému účelu se přímo nabízí brambora, mléko, kokosový olej nebo stará dobrá jedlá soda. Jakých postupů se držet?
V sobotu 22. června 2024 ve 3:07 hodin nastane úplněk ve znamení Kozoroha, známý také jako jahodový úplněk. Tento lunární jev přináší příležitost uzavřít staré záležitosti a reflektovat nad předsevzetími, která jste si dali na začátku roku. Úplněk může přinést pochybnosti a obavy, ale také možnost převzít zodpovědnost a najít rovnováhu mezi prací a osobním životem. Je to ideální čas věnovat se péči o zdraví, zejména o kostru, kolena, zuby a kůži.
Chcete žít zdravě a v souladu se zdravým životním stylem, a přitom vás každý den čeká směna v kanceláři? Nezoufejte. I tady se dá všechno vyladit tak, abyste se nemusely o své tělo obávat. Zaměřte se na detaily, které vám pomohou udržovat se v dobré kondici i během pracovního dne.
Ačkoliv si nikdy nemůžeme být jistí, co nový rok konkrétně přinese, jedno je nad slunce jasné - vždy se můžeme těšit na nové (nebo někdy znovuobjevené) trendy nejen v oblékání, líčení, bydlení, ale třeba také v gastronomii. A jaké food trendy nás čekají v letošním roce? Pojďme je prozkoumat.
Blíží se narozeniny vašeho dítka a vy nemáte žádnou představu, jak zorganizovat oslavu? Máme pro vás pár tipů, které zaručí, že si narozeninovou párty děti užijí a vy z ní vyjdete bez újmy na zdraví. 
Tato unikátní chata má skleněnou střechu i stěny, takže usínáte v teple, a přitom přímo pod hvězdnou oblohou a polární září. Panorama Glass Lodge se nachází 30 minut jízdy od Reykjavíku k pobřeží Grónského moře. Hned u chaty stojí vířivka, ze které se můžete kochat islandskou krajinou. V malé komfortní chatě najdete pohodlnou koupelnu i kuchyňku s jídelním stolem. Za noc pro dva v tomto islandském obydlí zaplatíte téměř 9000 korun, a mají tu i internet. Tenhle útulný úkryt vám ale může posloužit jak inspirace pro vaši vlastní chatu v přírodě. I s takto malým prostorem se dá pracovat a vytvořit něco kouzelného.
Taky jste to slyšela? Vyber si buď kariera, nebo dítě! Naštěstí dneska už jde zvládnout vše. Přinášíme 5 rad, jak hravě zvládnete obojí.
Toužili jste někdy po tom mít recept na štěstí? Nebo objevit nějaký nástroj, díky kterému doopravdy zažijete štěstí? Pokud ano, tak mám pro vás dobrou zprávu. Dnes vám totiž prozradím nástroj, který vám štěstí opravdu může přinést. Podmínkou ale je, že tento nástroj uchopíte do praxe a budete se jím řídit. Jste připravení? Jdeme tedy na to.
Dítě ve věku zhruba šesti let čeká první velká životní výzva. Ze známého prostředí školky se poprvé přesune do velkého světa. Co by měl předškolák zvládat, aby pro něj byla škola co nejpohodovější?
Myslíte, že malé děti jsou nevinná stvoření a neumějí lhát? Odborníci prokázali, že dítě dokáže lhát již ve třech letech. V té době už dětský mozek dokáže rozlišit mezi pravdou a lží. A děti zkouší, co se stane, když budou lhát. Jak reagovat, aby se to nezvrtlo?
Banán je ovoce, které všichni milujeme a často ho jíme téměř denně. Asi každého z nás někdy napadlo, zda by se jeho slupka nedala využít nějakým způsobem v domácnosti. Světe div se, dala! Máme pro vás několik rad a tipů, jak slupku využít před tím, než ji s konečnou platností vyhodíte do odpadkového koše. Můžete si být jisti, že po přečtení tohoto článku už banánové slupky nikdy jen tak nevyhodíte.

Výběr článků

Mentální anorexie je choroba psychického i fyzického rázu, která nás dokáže pořádně vystrašit. Zvláště, pokud se něco takového děje našemu dítěti. Bezesporu je ji třeba řešit s odborníky, jelikož může vážně poškodit zdravotní stav člověka. Nejdříve ale musíte sami zjistit, že jí daná osoba trpí. Nejčastěji se vyskytuje u dívek, avšak setkat se s ní můžeme u jakéhokoliv pohlaví i v každém věku. Jak ji poznat, abyste včas dokázali zamezit jejímu prohlubování?
Hliníkové systémy, včetně oken, dveří, fasád a příček, se staly stále oblíbenější volbou v architektuře díky svým výjimečným vlastnostem a vysoké flexibilitě. Jedním z aspektů, který získává na důležitosti, je jejich schopnost poskytovat efektivní protipožární ochranu.
Dejte stopku plýtvání a buďte v kuchyni maximálně praktičtí. Co tím máme na mysli? Třeba to, že přestanete vyhazovat potraviny, které vůbec vyhazovat nemusíte.

Nepřehlédněte

Jedna z prvních věcí, kterou spatříte, jakmile vejdete. Designové věšáky jsou nápaditými a originálními kousky, které doladí interiér podle vašich představ. Na věšák patří všechno, co potřebujeme mít po ruce tak často, že to neschováváme do skříně. Designové věšáky ale nenajdou svoje místo jen za vchodovými dveřmi. Vyjímat se budou i v ložnici nebo dětském pokoji.
Říká se, že ženy jsou v uvažování složité, zatímco muži zůstávají srozumitelní a jednoduší. Co se ale vztahů týká, tak muži a ženy následují trochu rozdílné cesty. To, co muži hledají ve vztahu není to, co by ženy motivovalo, aby do takového vztahu šly. Rozdělují je jejich touhy, mentalita, vášně či úroveň vyjadřování. My vám nyní řekneme, co muži doopravdy očekávají od vztahů se ženami a po čem jejich srdce touží.

Odebírat novinky

Přihlásit se

Jestě nemáte účet? Zaregistrujte se zde.

Nahlásit článek